Ještě v padesátých letech tu lidé žili v jeskyních. Arménské město Goris má ale zajímavostí víc

10 fotografií

Celým tímto pozoruhodným městem protékají potoky horské pramenité vody, absolutně průzračné a čisté. Je to tím, že nad městem bylo kdysi velmi mnoho pramenů.

V zimě kanalizace, v létě klimatizace

Když město na konci devatenáctého století stavěli, rozhodli se, že vybudují podél hlavních ulic úzké strouhy a vodu povedou povrchem. Strouhy jsou široké asi dvacet centimetrů a zhruba stejně hluboké. Byla to jakási přirozená kanalizace, která během zimních dešťů odplaví vodu z povrchu a v horkých dnech voda příjemně ochlazuje život zdejších obyvatel.

Úzké strouhy podél hlavních ulic v zimě slouží jako kanalizace, v létě jako klimatizace|foto:Martin Dorazín, Český rozhlas

Další zvláštností nejen tady v Goris, ale ve všech arménských městech, jsou pítka na vodu rozsetá různě po celém městě. Není to jen kvůli tom, aby lidé měli kde uhasit žízeň v parných dnech. Jsou to zároveň stély, které připomínají zesnulé.

Domy jen pro bohaté, ostatní měli jeskyni

Město Goris je sevřené vysokými horami se skalními městy a nádhernou přírodou. „Goris je historickým centrem provincie Sunik. Domy si tu ale stavěli jen ti nejbohatší lidé a ostatní žili v blízkých jeskyních, a to až do padesátých let minulého století. Ještě dnes najdete ve městě hodně lidí, kteří se v jeskyních narodili. Kousek odtud se nachází velká vesnice Chandzorisk, kde v jeskyních žilo ještě víc lidí než v Goris. Bylo to skoro celé jeskynní město,“ vypráví Vartan Sarkisjan.

Čtěte také

Skála provrtaná jako ementál byla po staletí útočištěm obyvatel gruzínských hor

Jeho manželka, paní Anaid, mi ukazuje staré fotografie, na kterých ženy šplhají po lanech do jeskyní – vracejí se z pole nebo z tržnice s nákladem potravin na zádech. Jeskyně jsou tu několikapatrové a poměrně komfortně zařízené.

Neklidné území od cara po současnost

Muži byli hlavně kupci a hodně cestovali. Nebo vojáky, kteří tuto pohraniční oblast carské říše bránili před Turky. Místní lidé proto tak dlouho žili v jeskyních.

A mnozí se do nich vracejí i dnes – ze stejných důvodů jako jejich předci. Do povídání o tomto velmi zvláštním městě Goris nám loni zasáhla probíhající válka v sousedním Náhorním Karabachu.

Ani po roce tu není klid a na hranici vzdálené coby kamenem dohodil, jsou přestřelky mezi Armény a Ázerbájdžánci na denním pořádku.