Jeruzalémská YMCA
Jednou z hlavních světových událostí posledních týdnů byla mírová konference v americkém Annapolisu. Odstartovala další kolo jednání o urovnání letitého konfliktu mezi Izraelem a Palestinci. Nad tím, jak zajistit jejich mírumilovné soužití, si mnozí lámou hlavu už desítky let. Podíváme se nyní na místo, kde se tolerance mezi Araby a Židy už stala skutečností. Nebudete tomu možná ani věřit, ale je to v Jeruzalémě. Tím místem je tamní pobočka YMCY, tedy křesťanské organizace mladých lidí. Ve městě, kde se stýká křesťanství s judaismem a islámem, se YMCA stará o vzájemnou harmonii všech tří náboženství.
Ve vstupní hale jeruzalémské YMCY vládne doslova babylonská atmosféra. Není divu, YMCA má celkem asi čtyřicet milionů členů, roztroušených po celém světě. Spojuje je ymkařský znak - červený trojúhelník, vyjadřující tři základní atributy člověka: tělo, ducha a duši. Na recepci tu neustále zvoní telefon, a když vrátná konečně položí sluchátko, ptám se jí, co lidé v YMCE nejčastěji hledají.
"Chodí sem hlavně za sportem. Mladí lidé chápou YMCU hlavně jako místo, kde se dá cvičit. Když jim ale řekneme, že nabízíme i ubytovací možnosti a spoustu jiných aktivit a že do YMCY může každý bez rozdílu vyznání a v kterémkoliv věku, jsou překvapení."
Jednou z těch, kdo chápou YMCU hlavně jako hotel, je i Jael Badnaniová, důchodkyně. Do Jeruzaléma přijela z Haify na svatbu a spiklenecky mi popisuje, proč chce bydlet právě pod ymkařskou střechou: "Je to velmi klidé místo, upravené, čisté. Nemám ráda ty velké hlučné hotely, i když jsou třeba luxusnější. Tady luxus nehledám, líbí se mi ten klid a pokoj, který tu panuje."
Sportovní dimenzi YMCY dokazuje mírný zápach chlóru, neklamný znak toho, že se v suterénu ukrývá bazén. Ten ymkařský byl tady v Jeruzalémě vůbec první, a to až do šedesátých let minulého století. Jeruzalémská YMCA je ale mnohem víc než jen místem, kde si můžete zaplavat. Už víc než pětadvacet let tady funguje tzv. Školka smíření, kam chodí společně arabské a židovské děti. Její ředitelka Adena Lewinová vysvětluje:
"Děti neznají slova jako Žid nebo Arab, vědí jen to, že někteří jejich kamarádi tu prostě mluví jiným jazykem nebo slaví jiné svátky. A to je skvělé."
Školka smíření je důkazem toho, že Izraelci a Palestinci mohou žít vedle sebe a YMCE Jeruzalém v roce 1993 vynesla i nominaci na Nobelovu cenu míru. Toleranci symbolizuje už samotná budova, je postavená ve zvláštním neobyzantském slohu a její skoro padesátimetrová věž je jednou z dominant Jeruzaléma. Odbornější výklad mi podal ředitel jeruzalémské YMCY:
"Budovu jsme otevřeli v roce 1933, symbolizuje společné tradice muslimů, židů a křesťanů. Velká věž za námi je znakem křesťanství. Levé křídlo budovy zdobí nápisy z tóry, napravo zase vidíte citace z koránu. Čtyřicet sloupů na přední fasádě budovy zase značí čtyřicet let, které strávil biblický lid Izraele na poušti po odchodu z Egypta. Čtyřicítka také připomíná počet dní, které v pustině strávil Ježíš, když se postil a když ho pokoušel ďábel." Dvanáct oken v hlavním sále YMCY zase odkazuje na dvanáct izraelských kmenů, ale i na dvanáct Ježíšových učedníků nebo dvanáct následovníků muslimského proroka Mohameda.
Ředitel YMCY shrnuje: "Architektura budovy je prostě otevřená dialogu. Vidíte tu tři hlavní vchody zastupující tři hlavní monoteistická náboženství, kterými k nám mohou vejít všechny Abrahámovy děti." Nikde tahle slova neznějí naléhavěji než právě v Jeruzalémě, ve městě, kde svá svatá místa mají křesťané, židé i muslimové a kde je náboženství velice citlivým tématem, se kterým se musí zacházet jen velmi opatrně.
Když se dívám na impozantní budovu YMCY, vybavuje se mi titulek z jednoho časopisu, který o jeruzalémské YMCE napsal: "Je to poselství z běloskvoucího kamene. Poselství třem vírám o tom, že tolerance je možná."
