Jaroslav Maxmilián Kašparů: Dostáváme se na vrchol Babylónské věže

Jako lékař a duchovní se snaží především sloužit, jako člověk pak vyvarovat se chyb a dělat to, co je smysluplné. Nakonec doplout do přístavu a jako katolický kněz se setkat s boží náručí. Možná i proto má dojem, že dnešní lidé jsou sice vybavení na pomyslné lodičce života, ale po oceánu nevědí, kam plují – jsou jako bludní Holanďané.

„Mám rád lidi, kteří si kladou otázky po vyšších hodnotách, smyslu života, naplnění lidské existence,“ vysvětluje s tím, že vždy má radost, že takové lidí potká – není jich málo, ale také jich není mnoho.

Z materiálního vyhazování jsme došli i ke vztahovému vyhazování, klesá sňatkovost.

Psychiatrii se věnuje už 45 let a za tu dobu dokázal ve společnosti rozpoznat určité rozdíly ve srovnání s dobou, kdy – bez ohledu na politickou situaci – začínal. „Nemáme nastavený normativ, každý člověk je garantem své normality chování,“ připomíná.

V teokratické společnosti určuje nějaký náboženský guru to, co je slušné, v socialistické společnosti normu slušnosti určuje politický tajemník, zato v občanské společnosti si normy chování určuje každý sám. „Právě tím se dostáváme na vrchol Babylónské věže,“ říká.

Chybí inteligentní humor

Stejně tak dnešním lidem chybí vzory – je těžké vybírat, a to i z historie. Celý lidský život je ale především o vztazích. V těch ale lidé zpovrchněli, stejně tak jako v názorech. „Nejdeme na hlubinu, zůstáváme na povrchu,“ dodává s tím, že povrchní je i dnešní humor – nemáme komiky, ale baviče. Těm stačí, aby řekli dvě, tři záchodová slova a diváci na jevišti jásají.

Audio záznam všech rozhovorů si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.