Japonci jsou šťastní při precizní práci, Turci v okruhu rodiny, říká dvojice cestovatelů. Jak se zkoumá štěstí?

Podle čeho vybíráte místa, kam pojedete studovat štěstí?

Kristýna: Třeba na Kostariku jsme se vydali po mém rozhovoru se supervizorem na univerzitě v Norsku. Kostarika mu připadala hodně specifická.

Čtěte také

Co je české hygge? Knihovny, spolky, taneční i pletení, představuje autor knihy Štěstí po česku

Podle žebříčku World Happiness Report, který na základě západních měřítek každoročně sestavuje OSN, stojí v popředí a well-being tamních obyvatel je na vysoké úrovni – přitom co se týče ekonomiky, vedle ostatních zemí na prvních příčkách hodně zaostává. A opravdu, přestože tam lidé nemají mnoho, jsou v pohodě a šťastní.

Protože mají pura vida.

Matouš: Přesně tak. Pura vida znamená v překladu čistý život. Ale spíš než o statickém překladu do češtiny je to spíš o duší myšlenky – budeme se mít krásně, nic neřešíme. Pura vida pro ně znamená ráno, zítra nebo také nikdy. Kosteričané to prostě žijí.

Mě zajímá to „také nikdy“.

Matouš: V Kostarice se prostě něco stát nemusí. Oni žijou život tady a teď. Říkají, že jejich štěstí tkví také v tom, že neřeší to, co neovlivní. Jsou pohodáři – neřekl bych flagmatici, protože oni věci řeší a věci tam fungují, třeba na rozdíl od jiných států. Ale když se něco nemá stát, tak jsou v pořádku s tím, že se to nestane.

Čtěte také

Nikomu nezávidím a jsem šťastný, usmívá se umělec, který vede skromný a svobodný život na lodi

Co Turecko?

Matouš: Pravé Turecko začíná až za hranicí velkých měst. Turci jsou ve velké tenzi, jsou stejně tak pozitivní jako negativní. Když se jim něco líbí, je to skvělé. Když se jim něco nelíbí, tak si to zažijete. Jsou zvyklí si stěžovat, ale když dojdete v rozhovoru do hloubky, poznáte, že si uvědomují, že se nemají tak špatně. Esencí štěstí je v Turecku rodina, vztahy s kamarády, pospolitost a dobré jídlo.

Hledání štěstí vždycky není o tom být šťastný, někdy je potřeba ho najít v intenzivní situaci.

Kristýna: A také mají svůj humor, řekla bych, že trochu podobný tomu našemu, kterým ventilují to napětí. Drží je nad vodou.

A Japonsko?

Kristýna: Japonci umí žít tady a teď. Stejně jako jako třeba Kostaričani. Kostaričani všechno berou polehoučku, moc se nestresují. Kdežto Japonci a Turci řeší naprosto všechno, nic jim není jedno. Japonci k tomu mají naučené kabuki – masky úslužnosti. Na veřejnosti se prostě emoce nesluší.

Čtěte také

Když vás v Japonsku kousne lev do hlavy, budete mít celý rok štěstí

Ale mají rádi momenty, které je udržují v pocitu přítomnosti, což je třeba to, když rozkvetou sakury. To je velkolepé – tradice, kdy se pod stromy procházejí a užívají si pod nimi pikniky se svými milovanými.

Jejich štěstí je také v preciznosti. Když se učí zavazovat kimono, národní oděv, tak po roce, co se učí vázat uzel, nám tvrdí, že ho ještě neumí uvázat. Přitom je dokonalý. To samé můžeme vidět při čajových ceremoniích. Ani po osmnácti letech práce se nepovažují za profíky.

Je cesta za štěstím vždy šťastná?

Matouš: Určitě ne. Staly se nám věci, které nebyly příjemné. Hledání štěstí vždycky není o tom být šťastný. Někdy je situace náročná, intenzivní a to štěstí je v ní potřeba najít. Třeba v podobě klidu v setkání se smrtí nebo něco podobného.

Proč šťastné národy často myslí na smrt? A našli Kristýna a Matouš ve světě klíč ke štěstí? Poslechněte si celý rozhovor.