Jan Šmíd
Především o Francii, zemi, kterou dnešní Host Radiožurnálu označuje za noblesní, byla řeč v Dopoledním Radiožurnálu. Tímto hostem totiž byl Jan Šmíd, zpravodaj Českého rozhlasu ve Francii. Mimo jiné v Dopoledním Radiožurnálu srovnával Francii se svým předchozím působištěm, Spojenými státy. Na co se především soustředí zpravodaj ve Francii? Otevírá mu při jeho práci značka Český rozhlas zavřené dveře? A proč Francouzi neutíkají od oběda? Ve středu 26. listopadu bude hostem psycholog David Dohnal.
Jan Šmíd, současný zpravodaj Českého rozhlasu ve Francii, měl příležitost v Dopoledním Radiožurnálu srovnávat dvě svá zpravodajská působiště - dříve totiž přinášel jako zpravodaj Českého rozhlasu informace ze Spojených států amerických. Přestože v Americe strávil pracovně mnohem delší dobu, k srdci mu více přirostla Francie. O Spojených státech, zemi, kterou označil za hlavní stát světa, zajímavý především z politického hlediska, mimo jiné prohlásil: "Amerika je ideální zpravodajský post. Je v ní totiž mnoho věcí, které se dobře parodují."
A Francie? "Francie je jiná, noblesní a žije se tam podle mého mnohem lépe. Není to samozřejmě tak významná země jako Spojené státy, ale je to země detailů, malých, milých věcí a myslím, že mému srdci je o něco bližší." Na Francii ze zpravodajského hlediska oceňuje mimo jiné i to, že jde o zemi ve srovnání s USA politicky stabilizovanou - zpravodaj se v ní tak může soustředit na to, co považují za důležité obyčejní Francouzi. A tím je? Gastronomie, víno a cestování.
Jan Šmíd se rád zabývá i sbíráním příběhů zajímavých lidí. Dokladuje to mimo jiné i série jeho knih o Francii, například Obrázky z Provence, o nichž byla ve vysílání Dopoledního Radiožurnálu rovněž řeč. A co jej na příbězích lidí tolik zajímá? "Práce zpravodaje spočívá v tom, že musí neustále sledovat politické dění v zemi a zároveň mu velká část země uniká. Já hrozně rád hledám příběhy lidí z mnoha důvodů, protože jsou fascinující a mohou být dobrým příkladem. Každý člověk má nějaký zajímavý osud a já mám pocit, že dnes se svět tak strašně zplošťuje, že tito lidé zůstávají trochu v ústraní. Jelikož prezentováni jsou jiní lidé, u nichž k tomu není nejmenší důvod."
Lucie Výborná se zajímala mimo jiné i o to, jak se zpravodaj k podobných zajímavým lidem dostává. Funguje při jeho snaze otvírat dosud zavřené dveře například značka Českého rozhlasu? Odpověď Jana Šmída je jednoznačná: "Rozhodně nefunguje." A to i přesto, že zkarikovaná představa Francouzů o Česku, jak byla nedávno podána ve francouzských Gumácích, kde si Českou republiku prezident Sarkozy plete s Rumunskem, je prý značně nadsazená.
Řeč byla i o tom, jak se francouzský životní styl liší od našeho. Radost ze života a optimismus je podle Jana Šmída tím, čemu by se Češi od Francouzů mohli přiučit. Odlišnost mentalit obou národů dobře dokumentuje historka, kterou Jan Šmíd v Dopoledním Radiožurnálu vyprávěl: "Pamatuji si třeba situaci, kdy jsme s jednou dívkou jeli na velice důležitou schůzku a měli jsme tři čtvrtě hodiny zpoždění. Já už jsem se začal trochu strachovat, co tomu řeknou. A ona jim zavolala a řekla: Teprve dopíjíme kávu. A to funguje jako nejlepší výmluva, protože každý Francouz samozřejmě řekne - no přece nebudu utíkat od oběda."
Jan Šmíd mezi desátou a jedenáctou hodinou dopoledne ve studiu Českého rozhlasu vyprávěl i o dalších aspektech života ve Francii. Proč například ve francouzských fotbalových klubech nefiguruje takřka žádný Francouz? Jak se projevuje v běžném životě multikulturní soužití původních Francouzů a nových přistěhovalců? A proč podle Jana Šmída ze srovnání historické a současné Francie vychází lépe ta historická?
Záznam celého rozhovoru s Janem Šmídem i s dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.