Indie mě naučila pustit kontrolu. Vyhoření mi ukázalo kudy dál, říká instruktor jógy Václav Krejčík

11. leden 2026

Václav Krejčík je instruktor jógy, lektor a autor sedmnácti knih o pohybu, dechu a duševní rovnováze. Bývalý mistr republiky ve sportovním aerobiku prošel cestou od výkonu k jemnější práci s tělem, myslí a dechem, kterou ovlivnily jeho studia v Indii, USA i Evropě. Ve své práci propojuje tradici s moderními vědeckými poznatky a ukazuje, že dech je základním nástrojem klidu, zdraví i zvládání stresu. Jak dýchat, aby se nám ulevilo? A co si lze z jógy odnést do obyčejného dne?

Vy říkáte, že máme dýchat nosem. V mrazu ale nos mrzne, dírky se lepí k sobě, a tak si pomáháme ústy. Je to dobře?

Přiznám se, že když jsem šel dnes do studia, tak jsem taky mrzl a dýchal trochu pusou. Když to ale člověk zkouší, nejde o to být dogmatický, jde o to být pohodový k sobě. Když to jde udýchat nosem, dýchám nosem. A když to prostě nejde, tak tu pusu otevřu, ale vím, že to není úplně optimální, a příště to zkusím znovu.

Čtěte také

Někdo má problém, že má neustále nos ucpaný. Dá se to ovlivnit správným jógovým dýcháním?

Dá se na to trochu působit, ale úplně to nevyřešíte. Spíše je potřeba přijmout stav a zkoušet dělat to, co člověku vyhovuje, protože ne všechno obelstíme.

Začínal jste s power jógou, zpětně jste to ale hodnotil tak, že to bylo velmi naivní, protože vás zajímalo jenom tělo a nic víc. Co se od té doby změnilo?

Bylo to přesně tak. Přišla etapa, kdy jsem se začal víc zabývat hlavou – hlavně díky cestám do Indie a studiu filozofie jógy. Začaly mě přitahovat jemnější styly, někdy až velmi jemné, které mě na čas odvedly od práce s tělem. Postupně jsem si ale uvědomil, že právě tělo je náš základní nástroj a že bez péče o něj to nejde. Musel jsem proto znovu přidat víc pohybu.

To, co jsem tehdy říkal, platí dodnes. Dostával jsem se hlouběji k mysli a k práci s jemnějšími energiemi, ale uvědomil jsem si, že tělo zůstává – a s přibývajícím věkem čím dál víc – naším hlavním vozítkem. Potřebuje pozornost, péči a pohyb. Dnes tak zůstává v centru mého zájmu, jen už není jediným tématem. Snažím se ladit tělo, mysl a duši dohromady.

Čtěte také

Co to jsou hodně jemné formy jógy?

Jde například o jógovou terapii založenou na velmi jemných mikropohybech. Pracuje se s laděním jednotlivých kloubů – kyčlí, ramen – s velkým důrazem na přirozený rozsah pohybu a pečlivé podložení těla. Jsou to klidné formy jógy, kde se téměř nehýbete.

Osobně mám velmi rád restorativní jógu. Během lekce, která může trvat i hodinu a půl, se cvičí jen pět nebo šest pozic, většinou vleže nebo vsedě. Člověk dýchá, odpočívá a vlastně nic nedělá. S pomocí pomůcek si vytvoříte pohodlný pelíšek a lektor vás celou dobu jemně provází slovem. To je styl, který mi je hodně blízký.

Je správné dýchání, když při nádechu počítáme do čtyř a při výdechu do šesti?

Je to jedna z dechových metod, která vede ke klidu a uvolnění. Prodloužený výdech přirozeně přepíná nervový systém z aktivity do klidu a regenerace. Mozek se zklidňuje a tělo se uvolňuje. Právě proto se tato technika často doporučuje večer, například při potížích s usínáním. Pomáhá ztišit nervový systém a postupně navodit spánek. Je to podobné, jako když počítáte ovečky.

Vy jste jógu studoval v Německu, v Americe, v Indii. Kde vám bylo nejlépe?

Nejlépe jsem se – a sám jsem to nečekal – cítil v Indii. Nikdy jsem tam jet nechtěl, měl jsem ji spojenou se špínou a chaosem, mám rád řád a věci na svém místě. Jenže od chvíle, kdy jsem do Indie začal jezdit, tyhle představy postupně mizely. Indie mě nadchla právě tím, že nesplňovala žádné z mých očekávání.

Čtěte také

Byl to jeden z největších tréninků mého života. Naučil jsem se pouštět kontrolu, přijmout podmínky, které jsou, a hledat cestu, jak v nich fungovat, aniž bych se zbláznil nebo utekl.

Jak vás Indie ovlivnila, jste popsal v knize Ztracen a nalezen v Indii. Přesto jste ale vyhořel...

Ano, vyhořel jsem. Myslím si ale, že vyhoření je náš kamarád. Dřív nebo později potká každého – ať už je to v práci, ve vztahu, v životním nastavení. Je to období, které nás nutí zastavit se a zrevidovat směr. Někdy tak razantně, že nás doslova položí – zdravotně, psychicky, vyčerpáním. V tu chvíli často potřebujeme pomoc a je důležité si o ni říct. Vyhoření ale není konec, je to stav, který mění naši další cestu. Buď v sobě najdeme novou sílu, nebo nás podrží rodina, přátelé a lidé kolem nás. Pomohou nám zůstat nad hladinou a nakonec znovu vstát. Proto ho beru jako přirozený proces.

Jaká je nejoblíbenější jógová pozice Václava Krejčíka? A v čem je zdravý pláč? Poslechněte si celý rozhovor.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.