Jaká jsou pro a proti omezení otvírací doby v supermarketech? Zdeněk Škromach kandiduje na předsedu ČSSD. Změny v Bushově administrativě. Čeští fotbalisté zvítězili v Makedonii.

Stručný přehled událostí

Hana Hikelová: Občané a politici si tento týden připomněli 15. výročí událostí 17. listopadu.

Vládou neprošel návrh poslanců na omezení otevírací doby v supermarketech. Ještě před projednáním ve Sněmovně shrneme pro a proti v duelu Týdne v tahu.

Zdeněk Škromach se po neúspěchu sociálních demokratů v podzimních volbách rozhodl kandidovat na předsedu ČSSD. O rozporech v této vládní straně budeme mluvit s komentátorem Radiožurnálu, Petrem Nováčkem.

Ke změnám dochází po amerických prezidentských volbách v Bushově administrativě. Diskutovaná je zejména výměna v čele Ministerstva zahraničí.

Česká fotbalová reprezentace úspěšně ukončila vítězstvím v Makedonii letošní sezónu.

Takový je stručný souhrn dalšího Týdne v tahu. Od mikrofonu Radiožurnálu vás jím provede Hana Hikelová.

Duel

Hana Hikelová: Vláda tento týden nepodpořila omezení otevírací doby v obchodech. Bez ohledu na stanovisko vlády se ale nápadem pěti poslanců ČSSD a 14 komunistů bude zabývat Poslanecká sněmovna. Necelá dvacítka zákonodárců, podporovaná odbory, chce, aby se v supermarketech nesmělo prodávat v noci a o svátcích. S výjimkou Štědrého dne, kdy by bylo otevřeno do 14 hodin. Ve studiu jsou se mnou místopředseda ODS, Petr Nečas, hezký den.

Host (Petr Nečas): Hezký den.

Hana Hikelová: A předseda odborového svazu pracovníků obchodů, Alexandr Leiner, i vám hezký den.

Host (Alexandr Leiner): Vám hezký den.

Hana Hikelová: Podle nedávného průzkumu společnosti GFK je s otevírací dobou obchodů spokojeno 69 procent Čechů. Proč to tedy měnit, pane Leinere?

Host (Alexandr Leiner): Já si myslím, že jsme vstoupili jako legitimní člen do Evropské unie a domnívám se, že s výjimkou Švédska je skutečně ta doba neregulována daleko přísněji v těch zemích Evropské unie, řekněme staré patnáctky, daleko víc než v České republice tak, jak je předkládán návrh.

Hana Hikelová: To znamená hlavní důvod je přizpůsobit se starým členským státům Evropské unie?

Host (Alexandr Leiner): Je to jeden z hlavních důvodů, samozřejmě otázka extrémního přetěžování zaměstnanců, zejména žen, v obchodních řetězcích je neúměrná v poslední době.

Hana Hikelová: Pojďme nejprve k tomu, čím jste začal, pane místopředsedo. Je pro vás argument to, že 14 zemí té staré evropské patnáctky má nějak regulovanou dobu, že bychom se tedy měli přizpůsobit těm 14 zemím?

Host (Petr Nečas): Tady je třeba zdůraznit, že neexistuje žádná evropská legislativa, týkající se tohoto tématu, takže není žádný evropský předpis, tudíž není žádný důvod slepě kopírovat to, co z různých historických důvodů vzniklo v některých zemích na západ od nás. A konec konců to, že zrovna ve Švédsku to není a Švédsko je známé jako stát se silnými regulacemi, se silným sociálním cítěním, tak ukazuje, že není tento krok nutné dělat. Já jsem přesvědčen, že tento krok je ve skutečnosti namířen proti zaměstnancům těch hypermarketových sítí, i když nepochybuji o tom, že to není úmyslem představitelů odborů, protože bude mít, pokud by prošel tento zákon, poměrně jednoznačné řešení. Zkrátí se fond pracovní doby, tudíž poklesne potřeba pracovních míst a celá řada pracovních úvazků, ať již stálých, na smlouvu, dočasných, brigádnických a podobně, zanikne, čili po celé České republice přijetí tohoto zákona způsobí pouze nárůst nezaměstnanosti. Vedle toho samozřejmě poklesne kvalita zákaznických služeb, zákazníci si na to zvykli, vyžadují to. A za třetí a to je třeba také otevřeně říct, poklesnou tržby v obchodech, to znamená klesnou příjmy státního rozpočtu z hlediska daně z přidané hodnoty, daně z příjmu právnických a fyzických osob, z příjmů sociálního a zdravotního pojištění. Negativa tady jednoznačně dominují a je to typický příklad toho, kdy zavádění dalších a dalších regulací do naší ekonomiky pouze podvazuje ekonomický rozvoj a ve skutečnosti vede ke zvyšování nezaměstnanosti.

Hana Hikelová: Vezměme ty argumenty popořadě. Začínal jste nezaměstnaností. Pane Leinere, i Svaz obchodu a cestovního ruchu uvádí ten argument, že může dojít ke snížení zaměstnanosti o 3-15 tisíc osob. Vy se toho snížení zaměstnanosti neobáváte, pokud by vstoupilo v platnost toto opatření?

Host (Alexandr Leiner): Ne, v žádném případě se takového drastického zvýšení nezaměstnanosti neobáváme a to z jednoho důvodu. Náš návrh tak, jak jsme dělali naši iniciativu, předpokládal, že bude zavřeno v noci, to znamená pondělí až neděle 6-22, a státní svátky, což je 11 dnů, rozložených v kalendářním roce. Dneska máme řetězce, které dokáží slavit, skutečně svátky by se měly slavit, až 5 dnů v roce. Na těch 5 dnů také nikoho nepropouští. A já se domnívám, že rozšíření o těch zbývajících 6 dnů, protože vyjímáme z toho Štědrý den, kde navrhujeme omezení pouze do 14 hodin, tak se domnívám, že v žádném případě ke zvýšení nezaměstnanosti nepovede, naopak, zaměstnanci si budou moci čerpat byť v rozporu se všemi dobrými mravy, právě v těchto dnech jakési volno pro odpočinek.

Host (Petr Nečas): Já myslím, že ta logika je velmi neúprosná. Tím, že snížíme rozsah prodejní doby, tak se prostě zkrátí, zmenší se fond pracovní doby, tudíž klesne potřeba počtu pracovních sil. To je naprosto neúprosná logika jako jedna a jedna jsou dvě. Za druhé my přece nestojíme před otázkou, zda v této zemi se má či nemá pracovat ve státní svátky, na Štědrý den, v noci a podobně? V této zemi přece existuje x jiných pracovišť a to nejenom ty, kde to považujeme za logické, jako je doprava, zdravotnictví a podobně, ale i třeba celá řada průmyslových provozů, kde pouze podnikatelské důvody vedou k tomu, že jsou třeba nepřetržité provozy, kdy se pracuje na tři směny včetně sobot a nedělí a to je potom situace, kdy si můžeme otevřeně položit otázku, zda potom tedy nezakázat obecně s výjimkou naprosto nezbytných provozů, noční práci, práci ve státní svátek a podobně. A já jsem přesvědčen, že to by bylo nakročení k hospodářské katastrofě a velmi bych před tím varoval a znova opakuji, není žádný zvláštní důvod, aby právě v sítích hypermarketů bylo toto regulováno jinak než ve zbytku ekonomiky.

Hana Hikelová: Pane Leinere, proč právě supermarkety, proč právě obchodní řetězce by měly mít toto omezení? Máme řadu služeb, které, řekněme, také nejsou na úrovni zdravotnictví například nebo dopravy, vezměme třeba hotely, kde samozřejmě recepce funguje také přes noc. Proč právě supermarkety?

Host (Alexandr Leiner): Víte, strašně zajímavý je, jak se tady směšujou jabka s hruškama. Vy jste teďka zmínila zdravotnictví. Přece zdravotnictví, to je službu zachraňující...

Hana Hikelová: Tam jsem říkala, že je to automatické. Já jsem mluvila o například hotelích, kde na recepci je také 24hodinová služba.

Host (Petr Nečas): Jsou i průmyslové provozy, kde se jede na tři směny sedm dní v týdnu.

Host (Alexandr Leiner): Ale já hovořím o otevíracích dobách v obchodě tak, jak fungují ve vyspělých zemích na západ od našich hranic. A zkreslování údajů o tom, že dojde k propadu maloobchodního obratu, já se obávám, že...

Hana Hikelová: Já tam jenom doplním jeden argument, který tvrdí zástupci Svazu obchodů a cestovního ruchu, mluví o odhadu, že by se mělo jedna o 25 miliard ročně. Jak by se snížil obrat.

Host (Alexandr Leiner): Ježíš, já bych strašně rád, aby skutečně ti lidé měli těch 25 miliard, aby je skutečně mohli utratit, ale nicméně já pokládám otázku, jestliže lidé, běžní občané, mají pouze jednu peněženku a jestliže bude ve státní svátek otevřeno nebo respektive zavřeno, a oni nebudou moci nakoupit právě v ten státní svátek, tak buď se rozhodnou, že ty peníze, které by utratili v tom supermarketu nebo hypermarketu, utratí za něco jiného, například za kulturní akce a podobně, což by možná prospělo, a nebo je utratí den před svátkem nebo den po svátku. Já se v žádném případě nedomnívám, že by došlo k tak drastickému snížení maloobchodního obratu. Něco jiného je, co jste zmínila, ty kalkulace, ať už tedy o zaměstnanosti, respektive o maloobchodním obratu, v případě, že by byl přijat ten návrh zákona v podobě, kterou navrhuje KDU-ČSL, to znamená, nebo respektive jejich poslanci někteří, aby byly do toho zahrnuty i neděle. Samozřejmě toto by vedlo ke zvýšení nezaměstnanosti a to my zásadně odmítáme.

Host (Petr Nečas): Tady se nezbývá než dotázat se příslušných politiků, ale i odborových představitelů, kdo bude další na řadě? Budou to restaurace? Vždyť přece chodit do restaurace a provozovat restaurace ve státní svátek, v neděli nebo dokonce v nočních hodinách je jaksi z toho hlediska, které vy tady ukazujete, neméně závadové než provozovat hypermarket, takže budou další na řadě restaurace, hospody, hotely, potom přejdeme do další sféry služeb, potom další průmyslové podniky. Já jsem pořád nepochopil, proč zrovna sítě hypermarketů? Proč zrovna tato jedna malá specifická oblast ekonomiky má být regulována, respektive přeregulována jinak než zbytek naší ekonomiky.

Hana Hikelová: Pane Leinere, budou následovat tedy další obory kromě těch supermarketů tak, jak to zmiňoval pan Nečas?

Host (Alexandr Leiner): Já jsem tady představitelem odborového svazu pracovníků obchodů a samozřejmě mým cílem není nic jinýho než prostě poskytnout zaměstnancům obchodu 11 dnů garantovaného volna. Já se domnívám, že tady nikdo nehovoří o tom, že by se měly regulovat restaurace, hotely, další činnosti, ať už jsou to služby nebo průmyslová sféra. Přece na západ od našich hranic nic podobného není regulováno takovýmto způsobem, kterým se tady straší.

Hana Hikelová: Ale na druhou stranu zaměstnanci v těch dalších sférách pracují také i o svátcích.

Host (Alexandr Leiner): No, tak je to věcí teda odborů těch konkrétních svazů, ale já se domnívám, že v žádným případě přece nechceme tady navrhovat omezení v hotelích, v restauracích a podobně, tak jak to v podstatě nikde na západě ani neznám.

Hana Hikelová: Někteří ekonomové naopak tvrdí, že ta neomezená otevírací doba u nás je konkurenční výhodou Česka proti například sousednímu Rakousku či Německu. Právě Rakušané a Němci jezdí do českých supermarketů na nákupy zejména v příhraničních oblastech velmi často a to i ve zmíněné svátky. Je to podle vás konkurenční výhoda, pane poslanče?

Host (Petr Nečas): Já si myslím, že jednoznačně ano. Ekonomika, která je méně regulovaná, která má flexibilnější trh, flexibilnější pracovní podmínky, tak je obecně konkurenceschopnější. To je ekonomická zákonitost. A samozřejmě za těchto okolností především v příhraničních oblastech je to výhoda, pokud se bavíme o těch zemích na západ či na jih od nás, i tam se vede diskuse o tom, nakolik je to správně nebo nesprávně mít tento institut zaveden a tady je třeba říci, že on byl například v Německu zavedený především o období, kdy tam mělo silné postavení například CDU a byl zaveden hlavně kvůli nedělím, řekněme si to otevřeně, což je specifický důvod a dnes se tam vede debata o tom, nakolik je to správně nebo nesprávně, nakolik to podvazuje ekonomický růst v oblasti obchodu ve Spolkové republice nebo v Rakousku a vedou se debaty o tom, že by se měla tato pravidla více liberalizovat.

Hana Hikelová: Když jsme právě u nastavení těch pravidel, pane Leinere, poslední informace z Německa mluví o tom, že zejména spolkové země, které jsou u hranic s Polskem, s Českou republikou, zvažují uvolnění té otevírací doby, protože pociťují ti místní obchodníci odliv nakupujících Němců právě do Česka, kde ta otevírací doba není regulovaná. Toto pro vás není argumentem, že i Německo se například bude přizpůsobovat pravidly té otevírací doby spíše České republice než naopak?

Host (Alexandr Leiner): My samozřejmě nehovoříme pořád o nedělích. To je, myslím si, velice závažnej fakt. My přece neděle nenavrhujeme jako zavírací den. Samozřejmě v tu neděli do té doby...

Hana Hikelová: Aha, řekněme třeba ty státní svátky.

Host (Alexandr Leiner): No, já se domnívám, že pokud sem jezdí z toho důvodu, že pro ně jsou ceny příznivé, tak já se domnívám, že přijedou jak den po svátku, tak den před svátkem.

Host (Petr Nečas): Jezdí nejenom proto, že ceny jsou pro ně příznivé, ale především proto, že tady dostanou lepší servis, lepší podmínky, mimo jiné i proto, že mohou přijet kdykoliv, například když u nich přijdou ze zaměstnání, mohou přijet do České republiky nebo do Polska a tam si provést příslušný nákup, třeba i o víkendu. Já si myslím, že bychom se měli vrátit i trošku k té samé podstatě věci a já bych chtěl znovu upozornit všechny, i posluchače, že by měli zbystřit minimálně proto, že tento návrh předkládají společně poslanci Komunistické strany a Sociální demokracie a jejich zásah do legislativy vede spíše k tomu, že naše ekonomika je více přeregulované a je to...

Hana Hikelová: Tak my tu teď nemáme ani zástupce ČSSD, ani zástupce KSČM.

Host (Petr Nečas): Ano, já jsem si toho plně vědom, nicméně je skutečností, že oni jsou podepsáni pod tento návrh zákona a je skutečností, že zpravidla když tyto dvě strany se na něčem shodnou, tak to vede jenom k další regulaci naší ekonomiky a k hospodářským ztrátám.

Hana Hikelová: Tak jenom řeknu, že samozřejmě ne všichni sociální demokraté tento návrh podporují, což bylo evidentní i při rozhodování vlády z tohoto týdne.

Host (Petr Nečas): Ano, to je pravda, a řeknu otevřeně, že jsem tomu rád.

Hana Hikelová: A já k tomu dodám ještě argument jeden. Pan Leiner tu hned v úvodu zmiňoval ještě také to, že jsou přetěžováni zaměstnanci. Už jsme na to téma částečně narazili. Odbory a poslanci, kteří tento návrh připravili, argumentují právě tím, že majitelé těch velkých supermarketů zaměstnance přetěžují, mimo jiné právě nočními směnami. Pro dodržování pracovního práva ale v Česku máme dostatečnou legislativu, nebo se mýlím, pane poslanče?

Host (Petr Nečas): No, já bych tady spíše trošku ironicky položil otázku, a na co jsou tedy odbory? K čemu již mají být odbory než k tomu, aby dbaly o dodržování pracovních podmínek, dodržování třeba i naší legislativy. Mají upozorňovat na to nedodržování. Já budu první, kdo se postaví na stranu odborů v případě, že jsou porušována zákonná práva zaměstnanců. To je právě úkolem odborů být jakýmsi oranžovým výstražným světlem, když k tomuto dochází a ne jít cestou dalších a dalších regulací, omezování flexibility trhy, protože to, znovu opakuji, povede jenom k vyšší nezaměstnanosti. Já se nedomnívám, že vyšší nezaměstnanost je cílem odborových svazů.

Host (Alexandr Leiner): Já samozřejmě jsem strašně rád, že z úst zástupce ODS slyším podporu odborovým iniciativám, pokud je porušován zákon. Já bych se ale pana místopředsedy chtěl zeptat napřímo. V případě, že by se vžil do role zaměstnankyně v regionu, dejme tomu, kde je 10procentní nezaměstnanost, když přijdou zástupci majitele, německých společností některých, a řeknou, my tu českou schweinerei naučíme dělat. Je to teda skutečně až devastující a je zvláštní, co si všechno lidé nechají líbit a samozřejmě titéž zaměstnavatelé zcela jasně upozorňují, tady prostě odbory nebudou ani náhodou.

Host (Petr Nečas): Já musím říci, že toto chování se případných šéfů nebo majitelů je absolutně nepřijatelné, to nejenom z hlediska zákonů. Dochází tady k porušování občanského zákoníka, v některých případech zřejmě pravděpodobně i trestního zákoníků, ale z hlediska elementární lidské slušnosti. Ale znovu opakuji, přijetí tohoto zákona nevyřeší chování těchto hulvátů. Tito lidé prostě se budou chovat takhle dál, mimo jiné i proto, že jim to ti zaměstnanci umožňují a protože zřejmě, a tady si opět mírně rýpnu, ti zaměstnanci za sebou ty odbory necítí. Přece k čemu jinému v svobodné společnosti jsou odbory, než proto, aby dbaly o zachování pracovních podmínek zaměstnanců? Ty odbory neplní tu úlohu, kterou by měly a znovu opakuji, dochází-li k nezákonnostem, k porušování zákona, to je přece úplně jiná debata, tam se musí konat, ale vámi iniciovaný návrh zákona nic z toho neřeší. Nevede v tomto slova smyslu k vyšší ochraně zaměstnanců, nechrání je před podobným chováním šéfů a majitelů, naopak, vede pouze k tomu, že řada z nich, tisíce z nich přijdou o zaměstnání.

Hana Hikelová: Pane místopředsedo, ještě jeden z argumentů, který je uváděn ve prospěch tohoto návrhu zákona, má prý sloužit k ochraně těch malých obchodníků, protože toto opatření by se týkalo obchodů s prodejní plochou větší než 200 metrů čtverečních. Vnímáte to alespoň tedy jako případnou podporu těch malých obchodníků, pokud by ty řetězce v podstatě měly omezení a na ty malé obchodníky by se to nevztahovalo?

Host (Petr Nečas): Já jsem trochu skeptik, že by to skutečně vedlo k záchraně těch malých obchodníků, protože lidé, kteří jsou navyklí nakupovat v těchto hypermarketech, tak odloží ten nákup prostě na jinou dobu. U těch malých obchodníků spíše by si opatřovali nezbytné věci typu základních potravin, to za prvé. Za druhé já mám osobně pocit, když sleduji to uplynulé desetiletí a nástup těch velkých řetězců, že došlo k silné decimaci těchto malých obchodníků v českých a moravských městech a obcích a bohužel došlo především tím, že často se dostaly ty sítě až třeba do center měst a že bohužel jakási decimace malých obchodníků již proběhla a obávám se, že to není vratný proces.

Hana Hikelová: Poslední otázka pro pana Leinera. Vy jste určitě už si zjišťoval, jaké poměry jsou v Poslanecké sněmovně, jakou šanci má tento návrh na úspěch. Jaké jste nabyl informace a poznatky právě z toho, kdo by mohl, kdo by nemohl podpořit tento zákon, protože pozice ODS je tu jasná, ta je dlouhodobě deklarovaná, že ODS tento návrh nepodpoří.

Host (Alexandr Leiner): My bysme se rádi spojili i s čerty, nám je to jedno. Pokud to pomůže zaměstnancům obchodů, tak se spojíme i s čerty.

Hana Hikelová: Říká Alexandr Leiner, předseda Oborového svazu pracovníků obchodů. Spolu s námi ve studiu byl také místopředseda ODS, Petr Nečas. Já vám, pánové, děkuji, a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Petr Nečas): Na slyšenou.

Host (Alexandr Leiner): Na slyšenou.

Fejeton

Hana Hikelová: Prezident republiky Václav Klaus promluvil v den 15. výročí listopadu 89 na slavnostním shromáždění v Poslanecké sněmovně. K části jeho projevu se ve fejetonu vrací Jan Pokorný.

Jan Pokorný: "Prezident republiky varoval před těmi, kdož by módními, siláckými, zjednodušujícímu slovy chtěli podivně přepisovat historii. Nejdřív jsem si říkal, á, to je zase něco proti Havlovi, kdy už si tihle dva dají pokoj. Jenže jaké to bylo z mé strany zjednodušení! Náhoda tomu chtěla, že jsem mohl být svědkem debaty, z níž jsem pochopil, komu byla adresována slova hlavy státu. Václav Klaus totiž mluvil hlavně k rodičům dnešních 7-8letých dětí, které byly počaty a zrozeny už plně demokraticky.

Vycházím z jednoho televizního pořadu, který se natáčel na zkoušku, aby si autoři ověřili, jestli za něco stojí. Moderátorka v něm diskutuje s dětmi o dospělých tématech. Ptá se jich na výsledky amerických prezidentských voleb, na volební kampaň u nás, na terorismus. Dva chlapci a jedno děvče odpovídají v televizním studiu docela přirozeně. Jsou roztomilí, chvílemi rozpačití. Ukazují nám, dospělým, obraz světa, v němž se mísí dětská představivost se záběry z televizních zpráv.

Ptáte se, kde je ta spojitost s prezidentovým varováním před módními, siláckými a zjednodušujícími slovy? Projevila se naplno ve chvíli, kdy se moderátorka dětí zeptala, jak si představují komunistu. Malé děvče odvětilo módně: jako barbínu, oblečenou do tmavě zelených šatů. Siláckou odpověď měl pohotově asi tak 7letý kluk. Podle jeho názoru je komunista chlap v policejní uniformě a s puškou v ruce. No a tu zjednodušenou dal k lepšímu poslední z trojice. Komunista, to je prostě normální politik. Když si pak malé debatéry rodiče odváděli z televize, jali se jim vysvětlovat, kdo to vlastně jsou ti komunisté. Evidentně nechtěli, aby to byli zrovna jejich děti, které by někdy mohli podivně přepisovat historii."

Hana Hikelová: Jan Pokorný a jeho fejeton.

Blížící se sjezd ČSSD

Hana Hikelová: Podzimní volby jsou za námi a na letošní volební rok asi nebudou s nadšením vzpomínat sociální demokraté. Ti teď analyzují důvody neúspěchu a navíc se naplno rozjíždějí přípravy na březnový volební sjezd strany. V následujících týdnech a měsících budou jednat městské, okresní a krajské konference. Místopředseda Zdeněk Škromach, který oznámil kandidaturu na předsedu strany, dnes na brněnském sněmu představil svůj program. U druhého mikrofonu je už teď se mnou ve studiu komentátor Radiožurnálu, Petr Nováček. Petře, hezký podvečer.

Petr Nováček: Hezký podvečer.

Hana Hikelová: Zatím to vypadá, že se v březnu na sjezdu střetnou o nejvyšší post ve straně dva hlavní kandidáti, úřadující předseda strany, Stanislav Gross, a právě místopředseda Zdeněk Škromach. Na první pohled se zdá, že půjde především o souboj takových dvou představ vládnout ve stávající koalici s lidovci a unionisty a nebo vytvořit menšinovou vládu ČSSD, tak, jak to chce Zdeněk Škromach. Je to ale skutečně ten hlavní názorový rozpor uvnitř ČSSD?

Petr Nováček: Tak především je předčasné hovořit o koncepcích. Stanislav Gross dokonce ještě ani nepotvrdil, že bude kandidovat, i když je to víceméně jistá věc. Teprve pak očekávám, že představí nějakou stranickou koncepci. Koncepce pro sjezd, ta dycky, ta vždycky musí zabývat tím, jak strana míní plnit svůj program, který si vytýčí. Totéž podle mě platí zatím o Zdeňku Škromachovi, který se tedy uchází o tutéž vedoucí funkci. To je první věc. Za druhé, Zdeněk Škromach až dosud byl členem nejužšího vedení Sociální demokracie, prvním místopředsedou a současně místopředsedou vlády a to nyní pod Stanislavem Grossem, i předtím za Vladimíra Špidly. Tím chci říct, že nese spoluodpovědnost za dosavadní politickou linii a i za to, že Sociální demokracie vládne koaličně. Jestliže v poslední době se Škromachovi tato koaliční vládnutí nelíbí a přirovnává spolupráci s Unií svobody a s lidovci ke kouli na noze, která brání Sociální demokracii uskutečňovat její levicový program, tak pak je to jistě zajímavá změna, ale uvidíme, já bych se nedivil, kdybychom se ještě od Zdeňka Škromacha dověděli i nové další změny. Jednou z nich je například i možná orientace strany na středového voliče a vzápětí Škromachovo tvrzení, že strana musí být výrazněji levicová. Takových sporů je tam více a proto na nějakou skutečnou koncepci Škromachovu pro ten nastávající sjezd si ještě musíme počkat.

Hana Hikelová: Dnes jednaly kromě brněnské i další organizace ČSSD, většina vyjádřila podporu Stanislavu Grossovi. Například ve Zlíně ale vyzvali bývalého předsedu Miloše Zemana, aby přijal nominaci na šéfa strany. Je to ojedinělý postoj?

Petr Nováček: No, možná, že zlínští myslí dále, dokonce nejdále ze všech možných sociálně-demokratických organizací z těch, kterým se asi dost nelíbí ta současná politika strany, respektive její výsledky, i ty volební, o kterých jsi se, Hanko, zmínila. Mimochodem dosud se takhle úzce k Miloši Zemanovi hlásila pouze Platforma za renesanci Sociální demokracie, zdůrazňuji, že nejde o frakci. Je to malá skupina sociálních demokratů, které dominuje organizace v Praze 2, především její šéf Václav Dašek, a to jsou lidé, kteří společně s Milošem Zemanem mají za to, že se musí něco se Sociální demokracií stát, ale současně dávají najevo, že tím kovářem, v uvozovkách, pro ně nebude Škromach nebo někdo jiný, ale že by to měl být přímo Miloš Zeman. Oni dokonce říkají, že straně pomůže na cestě kupředu kalibr z Vysočiny. To je jasná narážka na Miloše Zemana. A k tomu možná mohou směřovat i ti zlínští, kteří asi chápou, že Zdeněk Škromach, i kdyby se stal eventuálně předsedou strany, by byl jenom jakýmsi mezistupněm.

Hana Hikelová: Na konferencích dnes zazněl i názor, že oznámení té Škromachovy kandidatury není v tuto dobu taktické. Má podle tebe po letošních letních změnách v čele ČSSD Zdeněk Škromach vůbec reálnou šanci na úspěch?

Petr Nováček: Tak bylo by to skutečně zvláštní, kdyby strana tak rychle za sebou měnila svoje předsedy. Vyměnila Vladimíra Špidla, přišel dopředu Stanislav Gross a nyní by to měl být Zdeněk Škromach, to je opravdu neobvyklé a svědčilo by to o skutečné hluboké vnitřní nejistotě sociálních demokratů, ba co říci, o jisté panice. Na druhé straně za určitých okolností si dovedu šanci Škromachovu, ale třeba i někoho jiného, představit. Jednou takovou okolností by moh být neklid v koalici, například to, kdyby se nepodařilo prohlasovat některé významné zákony, kde se počítá s koaliční jednotou, ale ona není jistá. Týká se to například zákona o rozpočtovém určení daní, který slibuje dalších 56 miliard do krajů a k němuž jsou výhrady i v samotném klubu Sociální demokracie, ale i v jiných klubech, jež nechtějí převést peníze, určené na školství, k dispozici krajům a chtějí je nechat ministerstvu. Kdyby nějaká taková vážná záležitost přišla, vážný konflikt, který by oslabil koalici a tím i Grossovu pozici, pak by samozřejmě mohl mít šanci někdo další než Gross.

Hana Hikelová: Říká komentátor Radiožurnálu, Petr Nováček. Petře, díky, a těším se opět na slyšenou.

Petr Nováček: Děkuji, na shledanou.

Změny ve vládním kabinetu USA

Hana Hikelová: Americký prezident George Bush dokončuje přeskupování svého vládního kabinetu. Mizí z něj některá známá i méně známá jména a nahrazují je další lidé, především z prezidentova okolí v Bílém domě nebo z jeho domovského Texasu. Největší pozornost v zahraničí vzbudil Colin Powell. Poté, co ho prezident Bush nepožádal o další spolupráci, odchází z čela diplomacie. Americká vláda tak ztrácí navenek nejpřívětivější tvář, kterou, jak z Washingtonu dodává zpravodaj Českého rozhlasu Miroslav Konvalina, nahradí tvář něžnější, ale záhadnější.

Miroslav Konvalina: Prezident Bush zpevňuje řady. Jeho tým bude semknutější a vyhraněnější než dříve. Větší prostor dostávají zastánci tvrdší linie v boji proti terorismu, ke kterým patří také dosavadní národně-bezpečnostní poradkyně, Condoleezza Riceová. Ta slavila během minulého víkendu na britské ambasádě ve Washingtonu své 50. narozeniny a George Bush měl pro pracovitou a ambiciózní přítelkyni dárek. Ze své nejbližší poradkyně se rozhodl udělat první Afroameričanku na postu ministryně zahraničí. Rodačka z Alabamy mu sedí nejen proto, že s ním dokáže celé hodiny sledovat v televizi baseball a americký fotbal, ale také proto, že radila už jeho otci a ještě jako guvernéra Texasu začala Bushe zasvěcovat do zahraniční politiky. Pro Američany je tajemnou rádkyní z Bílého domu, na kterou se zejména tady na americkém jihu dívají bílí Američané skrz prsty. Alice Andrewsová z Little Rocku je překvapená, že se Condoleezza Riceová o post ministryně zahraničí uchází, když předtím říkala, že jí práci v diplomacii nezajímá. Je spíše akademickým typem, kterému nesedí protokol, ale je velmi inteligentní. Její manžel David si myslí, že Riceová jako žena to bude mít těžší v muslimském světě a obává se, zda bude proto tyto země černoška tak důvěryhodná, i když je velmi zkušená v zahraničních záležitostech. Anne Creigová z Tennesse nemá z nahrazení Powella Riceovou dobrý pocit a její manžel David čeká, jak se nová ministryně předvede. Cílevědomá Condoleezza Riceová mohla být stejně snadno klavírní virtuoskou nebo krasobruslařkou, ale díky bývalému československému diplomatovi, Josefu Korbelovi, otci Madeleine Allbrightové, jí učarovala zahraniční politika. Deníky Washington Post a New York Times nepochybují o její mimořádné inteligenci, ale nevěří jejím manažerským schopnostem. Riceová má po schválení její nominace v Senátu důsledněji než Colin Powell prosazovat názory prezidenta na válku s terorem a vnést novou energii do blízkovýchodního mírového procesu.

Hana Hikelová: U telefonu je teď Milan Vodička z Mladé fronty Dnes, hezký podvečer.

Host (Milan Vodička): Dobrý večer.

Hana Hikelová: Jak vy hodnotíte změnu v čele americké diplomacie?

Host (Milan Vodička): Já bych jí hodnotil celkem střízlivě. Víte, všichni měli rádi Colina Powella, respektive všichni na druhé straně Atlantiku, protože byl považován za umírněný hlas. Ale jde o to, že ten hlas byl tak umírněný, že neměl vlastně žádnou sílu. Myslím, že byl svým způsobem vlastně vždycky překřičen. No a tak aparát jeho ministerstva vlastně neměl nějakou velkou šanci promlouvat do rozhodování Bílého domu. Takže paradoxně se dá říct, že příchod Condoleezzy Riceové by mohl věci dokonce změnit i v pozitivním slova smyslu, protože by mohl dopřát více hlasů diplomatům. Riceová je samozřejmě na velmi blízké vlně s prezidentem Bushem, ale současně ví, že diplomaté samozřejmě neříkají nesmysly.

Hana Hikelová: Americká média vyjadřují jistou obavu, že jako žena to bude mít Condoleezza Riceová těžší v arabském světě. Dá se to předpokládat?

Host (Milan Vodička): No, to je takový folklór. Já bych dokonce řekl, že to, že ženy to mají v arabském světě těžké, tedy jako političky ze západu, tak myslím, že to je jenom takový mýtus. Já jsem kdysi položil stejnou otázku Madeleine Allbrightové, která byla první šéfkou americké diplomacie, no a ta mi to řekla jasně. Nikdy jsem s tím problémy neměla, protože když jsem si tam s nimi sedla, tak jsem tam neseděla jako nějaká Madeleine Allbrightová, ale jako zástupce Ameriky. Čili jako těžká váha, za níž je síla Ameriky, její vliv, moc, vojenská síla. Čili toho myslím, že se Američané vůbec nemusí obávat.

Hana Hikelová: Obecně dostávají v Bushově administrativě větší prostor zastánci takové té tvrdší linie v boji s terorismem. Co se dá v tomto směru od té nové Bushovy administrativy očekávat?

Host (Milan Vodička): Říká se, že ta politika bude tvrdší, ale porovnáme-li to s tím, jaká byla politika za uplynulé 4 roky, tak já myslím, že už ani svým způsobem tvrdší být nemůže, že bude stejná. Určitě ten hlas, který bude znít z Washingtonu, tak bude jednolitější. Ne, že by takový dosud nebyl, ale třeba Evropané, které už jsem zmínil, tak měli pořád pocit, že v Colinu Powellovi tam mají nějakého disidenta ve Washingtonu. Ale to bylo marné očekávání, protože americkou zahraniční politiku samozřejmě nedělá v konečném důsledku ministr zahraničí, ale dělá ji vláda, tedy Bílý dům. Takže myslím, že se nic výrazně nezmění.

Hana Hikelová: Říká Milan Vodička z Mladé fronty Dnes. Já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Milan Vodička): Také děkuji, na shledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.