Jak slaví úspěchy vědci?

10. říjen 2005
Dva na jednoho

Dobrý den, máte naladěný Český rozhlas 1 - Radiožurnál a právě startuje pořad Dva na jednoho. Jeho moderátoři Vladimír Kroc a Naděžda Hávová vám přejí pěkný poslech. Následující půlhodinu s námi ve studiu stráví i šéf Akademie věd České republiky, profesor Václav Pačes, vítejte, dobrý den.

Host (Václav Pačes): Dobrý den.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dobrý den. V úvodu stručný životopis pana profesora. Narodil se 2. února 1942 v Praze. V roce 65 absolvoval přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 1977 působil v Ústavu molekulární genetiky. V letech 93 až 97 byl místopředsedou Akademie věd. pak byl ředitelem Ústavu molekulární genetiky a od letošního března zase šéfuje Akademii věd. ve své vědecké kariéře se specializuje na genetiku. Jeho tým byl v polovině 80. let jedním z prvních na světě, který přečetl úplné DNA bakteriálního viru. Je spoluautorem prvního českého syntetického genu.

Moderátor (Vladimír Kroc): A ještě to není všechno. Václav Pačes je zakládajícím členem Učení společnosti České republiky, byl zvolen do Evropské akademie věd a umění a prestižní evropské molekulárně biologické organizace. Působil na univerzitě v Yall a mnoha dalších prestižních zahraničních vysokých školách. Pracoval také v Japonsku. Publikoval přes 100 prací a je spoluautorem, editorem a překladatelem 5 knih.

Moderátor (Naděžda Hávová): Všechno? Určitě ne všechno.

Moderátor (Vladimír Kroc): No všechno zdaleka ne. Vzali jsme to jenom stručně. Pane profesore, máte ještě jako předseda Akademie věd vůbec čas na bádání?

Host (Václav Pačes): No, to je dobrá otázka. Musím říct, že teď ho mnoho nemám. Já jsem byl zvolen v březnu do pozice předsedy Akademie věd a teď se chystá přechod ústavu Akademie věd z té příspěvkového režimu a tak takové ty ekonomické záležitosti na režim veřejnoprávní výzkumné instituce, to je legislativní proces, který zabírá teď hodně času, ta příprava nebude jednoduchá, protože ústavy jsou různě velké, mají různé zaměření a tak dále a dále čili tím se teď hodně zabývám, nicméně snažím se chodit samozřejmě do Ústavu molekulární genetiky, kde mám svojí laboratoř a tam spíš než přímo v laboratoři takovými konzultacemi se svými mladšími spolupracovníky se v té vědě stále udržovat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Berete to trošku jako oběť, že jste vlastně úředník teď?

Host (Václav Pačes): No, tak, není to oběť v pravém slova smyslu, nikdo mě nenutil, já jsem býval bych nemusel jít do těch voleb, šel jsem tam, vybral jsem si to, důvodů bylo několik, především i můj věk, víte, po 60 už člověk pravděpodobně těch experimentů moc nenadělá a spíš skutečně se musí soustředit na to, předávat ty zkušenosti té mladší generaci, tak takhle to dělám. Už jsem byl v administrativě zapojen, když jsem byl ředitelem Ústavu molekulární genetiky, takže je to takové pokračování a protože si myslím, že nějaké zkušenosti v tom, v této oblasti mám, tak je docela dobré, že je mohu dál prostě využít.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pane profesore, když mluvíme o tom věku, kdy je vědec v nejlepších letech, co myslíte?

Host (Václav Pačes): To záleží na oboru. Říká se, že v matematice a v takových těch hodně abstraktních vědách, kdo něco nedodělá do 30, tak už to neudělá. V experimentálních oblastech to je trošku jiné, tam je třeba získat zručnost, experimentální zručnost, řekněme laboratorní zručnost a ta trvá, takže tam se ten věk posunuje a říká se, že tam jako nejplodnější doba je mezi 30 a 40 lety. Také se říká, že ten vědec, který po 50 rozumí tomu o čem si v laboratoři diskutují jeho doktoranti a studenti, tak byl špatným učitelem a špatným vědcem. Je na tom něco pravdy, protože nelze sledovat veškerý vývoj vědy už právě v době, kdy člověk hodně je jako za, zaangažován v té administrativě a zejména ve shánění peněz, že jo, to je tak, že v dnešní době na celém světě vlastně velkou, velký úkolem těch vedoucích týmů řekněme, je shánět peníze pro ty své kolegy.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na druhou stranu, promiňte, ale může šéf si udržet autoritu u svých podřízených ve chvíli, kdy oni vědí, že už vlastně jim nestačí v té erudici?

Host (Václav Pačes): No, ale to jsem trošku možná řekl nadneseně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Zlehčil samozřejmě.

Host (Václav Pačes): A zlehčil, pochopitelně, že nemůže. Pokud opravdu nestačí na to, tak musí odejít pryč a nechat to těm mladším.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale pravdou je, že udržet krok to zřejmě vyžaduje v současné době ohromné úsilí. Já mám pocit, že se všechno hrozně zrychluje a ve vědě zejména.

Host (Václav Pačes): To je pravda, ale právě od toho jsou tady týmy, jsou tady semináře, jsou tady diskuse a právě tou komunikací člověk nejlépe se prostě přizpůsobuje tomu vývoji vědy, navíc já jsem ve dvou edičních radách dvou vědeckých časopisů, takže dostávám mnoho rukopisů, různých publikací, které posuzuji a tím také vlastně získávám informace.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pane profesore, vy jste genetik a o genetice říkáte, že to je věda, která rozšiřuje naše poznání světa a přírody nejvíc. V první polovině minulého století něco takového prožívala fyzika a pak chemie. Takže znamená to, že genetika je teď ve světě vědy jasná jednička?

Host (Václav Pačes): Tak, já jsem totožná takhle nějak řekl, ale myslím, že to bylo trošku zkratkovité, nedá se to tak říct. Věda postupuje vždycky v takových vlnách, v určitých oblastech. Víte, že dneska třeba ve fyzice je to teorie strun, která je takovou unifikující nebo pravděpodobně bude unifikující teorií vlastně celé podstaty světa, to je velmi zajímavé. Nobelova cena byla dneska nebo ne dneska, ale minulý týden udělena za chemii, za takové zas objevy v chemii nebo ty metody v chemii, které posunuly tu chemii dál, ale je pravda, že biologické vědy obecně jsou dneska na vzestupu. Známe dědičnou informaci člověka, známe dědičnou informaci celé řady organismů, z toho se samozřejmě odvíjí jednak velmi zajímavé takové teoretické úvahy, ale také i praktické aplikace a myslím si, že určitě vědy o životě, jak jsem dneska říkal, dnes jsou velmi významné, ne-li tedy nejvýznamnější.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když jste mluvil o právě Nobelově ceně, mě v té souvislosti napadla taková otázka, čím to, že se ve vědě a výzkumu tolik neuplatňují ženy, protože pokud si vzpomínám, tak právě při rozdávání Nobelových cen žádná žena letos jí nezískala. Máte na to odpověď?

Host (Václav Pačes): To máte pravdu a mě samotnému to není jasné a hlavně mě to mrzí. Například teď vedení Akademie, to je ta akademická rada zvolená sněmem akademickým, nemá ve svém středu žádnou ženu, já myslím, že to je chyba a velmi rád bych tam ženy měl, ony jsou důležité, protože přinášejí trošičku jiný pohled, možná, že malinko také změkčují diskuse a určitě jaksi je to i bych řekl určité mrhání to, čemu se dneska říká lidské zdroje. Koneckonců máme 50% žen, na světě není vůbec žádný důvod pro to, aby 50% žen nebylo, ale nejenom ve vědě, v politice, v umění, všude. Není nikde ani geneticky by se nedalo zdůvodnit, že by ženy měly na něco nebo naopak neměly na něco větší talent nebo menší talent než muži. Prostě společnost se tak vyvíjela, u nás přece jenom pořád ta společnost je hodně maskulina, jak bych to řekl, prostě založená na mužském elementu. Je to chyba, je to škoda, na druhé straně pochopitelně ta biologická úloha ženy má určitá nebo klade na ženu určité nároky, které potom pravděpodobně vedou k tomu, že se méně uplatňuje v jiných oblastech.

Moderátor (Naděžda Hávová): A tak možná žena také není pořád jenom matka, starší ženy by určitě v radě mohly sedět.

Host (Václav Pačes): Také seděly v té předchozí. Víte, že předsedkyně Akademie věd byla Helena Elnerová, bylo tam několik žen, tentokrát žádné z nich prostě nekandidovaly do těchto funkcí a prostě takhle to dopadlo. To je samozřejmě etablováno demokratickou tajnou volbou a k tomu musí být také kandidáti, kteří musí chtít do těch pozic a jestliže tam ty ženy nejsou, no tak nemohou být ani zvoleny.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy si stýskáte, že u nás chybí věda Nobelovské úrovně, tedy něco takového jako byla elektrochemie nebo polarografie Jaroslava Heyrovského a polymerní chemie, kterou založil Otto Wichterle. Měli Heyrovský nebo Wichterle ve své době lepší podmínky k práci než mají naši vědci teď?

Host (Václav Pačes): to se těžko říká, protože úroveň vědy v té době byla samozřejmě jiná. Tenkrát se ještě hodně dalo pracovat samostatně. Dneska je to hodně týmová práce, ale na druhé straně, to vždycky říkával Oto Wichterle, že když je týmová práce, tak ta myšlenka, ta se vždycky rodí v jednom jediném mozku. Ten s potom rozpracovává v nějakém týmu. Máme my ty mozky nebo je nemáme? To je něco čím já se tedy velmi trápím a samozřejmě věda tak jako ostatní složky naší společnosti odpovídají tomu stavu té společnosti. Ten stav té společnosti naší je takový jaký je, po 40 nebo řekněme 50 letech izolace od světové vědy, určitého morálního marasmu, který tady přece jenom byl atak dále. Není možné očekávat, že by tady najednou nějaká oblast vystřelila vzhůru, zatímco ta celá ostatní společnost je na určité úrovni, ale když to říkám, tak si zároveň uvědomuji, že to tak úplně není, protože s podívejte na sportovce, podívejte sena naše hokejisty, na fotbalisty, kteří jsou na světové špičce, to jsou ti v uvozovkách Nobelovy nebo úroveň Nobelových cen co by odpovídalo v té vědě. Ve vědě to opravdu nemáme, tak především je otázka, jestli Češi netíhnou víc třeba k technice. My jsme vždycky měli velmi dobré inženýry, to už za Rakouska Uherska vlastně jsme byli nejprůmyslovější součástí té monarchie, také po rozdělení nebo po vzniku Československého státu jsme byli velice průmysloví, dobře jsme si vedli ekonomicky právě na základě našeho průmysl, takového toho technického zaměření té ekonomiky a doufejme, že takto bude i do budoucna, to je velmi důležité, ale objevy, věda, takové nějaké zajiskření se tady objevuje poměrně málo, řekněme ve srovnání s Maďarskem, zejména, které tak zhruba na té úrovni jako my, je tak asi velké jako my, je to středoevropský stát, přesto obávám se, že tam těch řekněme nositelů Nobelových cen, když o tom mluvíme, maďarského původu je rozhodně víc, než těch českého původu. Neptejte se mě na to proč to tak je, já sám tomu nerozumím a hlavně mi to velmi mrzí. Určitě část toho je ve výrazném podfinancování vědy u nás, to nepochybně, ale je otázka, jestli to je ten jediný důvod.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když jste mluvil o hokejistech a vůbec o sportovcích, kteří na té vrcholové úrovni berou peníze, které si těžko dovedeme představit, myslíte si, že je to v pořádku, že někdy třeba dospěje svět, nemluvím o České republice, k tomu, že budou špičkoví vědci placeni tak, jako špičkoví dejme tomu tenisté nebo hokejisté?

Host (Václav Pačes): Těžko, těžko, to nebude a není to na celém světě a nebude tak proto, že ti sportovci, to je vlastně showbusiness, že jo, to je něco co se lidem ukazuje, prodává se to, to jsou vlastně na úrovni hollywoodských herců a tak dále, popularita se platí, nejenom v reklamách, ale ve všech možných prostě ohledech.

Moderátor (Vladimír Kroc): A nedá se, promiňte, že vám skáču do řeči, udělat z popularizace vědy také showbusiness?

Host (Václav Pačes): No, ty snahy tady jsou a asi by se to i dalo, ale já si myslím, že ten, tu dynamiku, kterou má ten sport nebo kterou má umění, zejména takové to umění akční dneska hodně a tak, tak to, že ta věda prostě v sobě jako inherentně nemá, čili já si myslím, že nikdy k tomu nedojde, ale víte, ono je otázka, jestli zrovna být miliardářem je něco po čem vědci tak touží, jistě, že někteří ano, peníze jsou důležité a je to velké lákadlo prakticky pro každého, pro mnoho lidí, ale přesto v té vědě možná je něco co třeba v umění, takovém vážném umění, ti umělci také dobře znají, ti také netvoří pro ty peníze, ale tím nechci vůbec říct, že by vědci neměli mít vysoké platy, naopak, to je něco, kde má naše společnost velký dluh.

Moderátor (Vladimír Kroc): My si teď uděláme krátkou pauzu, protože si poslechneme písničku a potom budeme v pořadu Dva na jednoho v Českém rozhlase 1 Radiožurnálu pokračovat. Jenom připomenu, že dnes je naším hostem předseda Akademie věd České republiky profesor Václav Pačes.

Moderátor (Naděžda Hávová): Posloucháte pořad Dva na jednoho na Českém rozhlase 1 Radiožurnál, povídáme si se šéfem Akademie věd České republiky, profesorem Václavem Pačesem. Pane profesore, kdo je v současnosti superstar mezi českými badateli a vědci?

Host (Václav Pačes): Tak, my těch superstarů nemáme tak mnoho, kupodivu, nebo možná ne ani kupodivu, možná, že to je symptomatické, ti nejlepší pravděpodobně pracují v zahraničí, nedávno, víte, se mluvilo o té skupině dánské, kolegů Bartska a dalších, tedy Lukáše a tak, kteří skutečně jsou ta Nobelovská třída, abych tak řekl, jsou to lidé, kteří možná Nobelovu cenu nezískají, ale jsou na té úrovni. My u nás máme několik oborů, které nepochybně mají takovou velkou tradici a jsou dobré, například imunologie, česká imunologie vždycky byla dobrá, dneska je to prostor hořejší, který je takový molekulárním imunologem velmi kvalitním, ale další také, vlastně bych ani skoro neměl ta jména říkat, abych někoho neopomněl, ale pořád je to málo, my máme velmi dobré fyziky některé. Myslím si, že určitě obor, který vždycky tady byl, už odedávna, na vysoké úrovni, je chemie, ať už organická nebo anorganická chemie, ta polymerní chemie, o které jste mluvila Oty Wichterleho a tak. Chemie dneska je obor, který možná maličko stagnuje, měl to svoje, ten svůj vrchol měl řekněme po válce v 50.,60. letech, ale ukazuje se, že teď znovu nabírá dech a znovu se tady objevují nové metody chemické, tak v tom jsme dobří, ale že by tady byli ti Nobelisté potenciální, to bohužel nejsou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste narazil na problém nevím do jaké míry je skutečným problémem, takzvaný odliv mozků, trápí nás hodně?

Host (Václav Pačes): Ten objev, ten odliv trápí celou Evropy, to chodí hodně do Spojených států i z důvodů celkem i mě teda alespoň jasných, můžem třeba o nich potom mluvit. V České republice specificky je to v některých oborech, ale ve skutečnosti já si nemyslím, že to je ten hlavní problém náš, třeba zrovna v Ústavu molekulární genetiky jsme měli několik nebo máme teda ve skutečnosti, několik kolegů, kteří se vrátili po dlouhodobých pobytech, třeba i 7letých pobytech v nejlepších zahraničních laboratořích a když se jim potom tady ty podmínky utvoří, oni samozřejmě nikdy nebudou takové, jaké měli na tom Harvardu nebo ve Spojených státech nebo v Německu nebo kde, ale když ty podmínky se vytvoří tak, aby aspoň částečně splňovaly ty požadavky, tak přece jenom vracet se domů pro mnoho lidí je důležité, ne každý chce s úplně vykořenit a chce prostě se přesídlit někam.

Moderátor (Vladimír Kroc): Z pohádek si pamatujeme, že, promiňte, hloupý český Honza odcházel na zkušenou do světa, potom se vrátil, tak to je samozřejmě hodně kulhající příměr, ale když ten vědec, jak říkáte, potom s těmi nabytými zkušenostmi se vrátí, tak je to vlastně zhodnocení té investice do jeho vzdělání.

Host (Václav Pačes): To vůbec není pokulhávající příměr, je to tak, ve vědě ta zkušená, jít na zkušenou je dneska téměř bych řekl sineqa non, je to prostě, každý kdo skončí ten doktorát, získá tu hodnost vědecko Phd., tak odchází minimálně na rok, ale zpravidla na dva roky a třeba i potom zas na dalších několik let do jiné laboratoře, teď mluvím hodně o těch oborech experimentálních, jako třeba o mém oboru, biochemie, molekulární biologie a také dále, tak tam to je tak, že po těchto takzvaných postdoktorantských pobytech lidé musí někde zakotvit, jo, buď získat profesuru na univerzitě nebo jít k nějaké firmě do výzkumu nebo prostě i odejít z vědy a s těmi zkušenostmi potom odejít někam jinam. Kupříkladu zajímavá věc je, že když se rušily v roce 92, 93 některé ústavy Akademie věd, tenkrát se zrušilo 22 ústavů a Akademie snížila svůj stav na polovinu, my jsme vlastně se zbavili nebo zbavili, prostě odešlo polovina lidí z Akademie, tak je zajímavé, že ti všichni našli velmi dobré uplatnění třeba i mimo vědu, tehdy v bankovním sektoru, nikdo neuměl anglicky, nikdo neuměl s počítačem na začátku těch 90. let, tito lidé to uměli a dneska si výborně vedou leckde, já nevím, jestli všichni, ale většina z nich nebo co já vím, tak ano. Tak to není vůbec žádná ztráta, když lidé prostě s těmito zkušenostmi zakotví někde jinde než ve vědě a dokonce bych řekl, že to není ztráta, když mají lepší podmínky v nějaké jiné zemi a tam prostě ten svůj potenciál využijí, ale samozřejmě my se musíme snažit, aby ty podmínky tady byly takové, aby tady také vyrůstaly ty špičky.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pane profesore, když jste mluvil o tom, že Česko není zemí Nobelistů, která země je zemí Nobelistů, kde se rodí nejvíc géniů a nositelů Nobelových cen?

Host (Václav Pačes): Tak, tohle vám nezodpovím, ale.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kde si hledat partnera?

Moderátor (Vladimír Kroc): Ty už seš vdaná.

Host (Václav Pačes): Já bych řekl, že existují na to takové statistiky, tak velmi úspěšná země, na počet obyvatel se to samozřejmě, na velikost se to musí vztahovat, je Švýcarsko. Když se podáváte kolik skvělých objevů nebo tohlesto měří citovaností publikací a všelijakými impaktovými faktory a jsou určitá, určité metody, kterými lze měřit úspěšnost ve vědě, tak Švýcarsko je vlastně ve světě na 1. místě, ačkoliv to je malý stát, řeklo by se, že možná Švýcaři nejsou známí nějakými bravurními myšlenkami, ani v umění nevim, že by byli nějak tak jako ta fantasie, že by tam kvetla, přesto v té vědě zdá se, že dominují, samozřejmě výborní jsou Dánové, Holaďani, ti všichni by nám měli sloužit za vzor. Poslední dobou Irové, Finové, kteří ovšem investovali masivně do výzkumu a do vědy. Pokud u nás společnost, vláda Parlament nezvýší investice do vědy, ale tím nemyslím tak, aby to jakžtakž drželo se s inflací, ale skutečně masivně nezvýší ty investice, tak nemůžeme čekat, že věda tady pokvete a že budeme konkurenceschopní právě s těmito nejlepšími.

Moderátor (Vladimír Kroc): Víte, v západních zemích je zvykem, že výzkum a vědu podporují bohatí lidé, u nás, pokud je někdo ochoten peníze někam dát, tak investuje například do sportu. Jak podle vás se dá toto změnit?

Host (Václav Pačes): To je velký problém, skutečně, u nás pořád ještě a po nějakou dobu to tak nepochybně bude, se musíme spolehnout na státní rozpočet a to je vždycky problém. Tak především vědci musí umět přesvědčit veřejnost, tedy politiky, ale veřejnost o tom, že dělají smysluplnou práci. My jsme dneska ve skutečnosti placení z našich vlastních daní, z daní prostě, dřív se tomu říkalo lid, dneska se tomu říká daňoví poplatníci, že jo, tak ti prostě nás platí a tady úplně chybí nebo je tady jenom velice nerozvinutý ten soukromý rizikový kapitál. Já si vzpomínám, že jsem někdy začátkem 90. let byl pozván do kanady na jakousi konzultaci a tam se ukázalo, že tam existují firmy, konkrétně tato, která mě tam pozvala, které jenom věci, kde je kapitál a věci, kde jsou myšlenky a dávají to dohromady, jo. Já jsem se jich potom ptal: Prosím vás, to se vám opravdu se vám vyplatilo pozvat mě sem, exkluzivní letenku mě platili, ubytovali mě v prvotřídním hotelu a tak dále za 2 nebo možná 3hodinovou konzultaci jenom, jo, a ten člověk, kterého jsem se ptal se jenom, na tim kroutil hlavou a říkal: No to přeci peníze nejsou problém. Problém jsou ideje a problém jsou lidi, peníze je to nejmenší. A tohle tu nás vůbec není. Jednak nemáme tu infrastrukturu, nemáme tyto firmy, abych tak řek, které se tímto zabývají, to za prvé, a potom tady chybí právě ten kapitál, kterému se říká rizikový kapitál, který prostě ta firma nebo ten jednotlivec odepíše s tím, že má ale šanci, že když se takové věc provede, třeba nějaký nový výrobek, tak potom se mu to bohatě vrátí.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pane profesore, možná už jeden z posledních dotazů. Řekněte mi, jak oslavují vědci své úspěchy? To by mě moc zajímalo. Vzpomenete si ještě, jestli jste byl třeba se svým týmem zapít v roce 1986 to, že se vám podařilo přečíst úplnou dědičnou informaci bakteriálního viru?

Host (Václav Pačes): Přitom tohle já nepovažuju vůbec za svůj nejlepší jaksi vědecký výsledek. Jsou jiné, kterých si cením víc.

Moderátor (Naděžda Hávová): Které to jsou?

Host (Václav Pačes): No, to je jedna taková metoda, kterou jsem vyvinul ještě, když jsem dělal, pracoval na, tenkrát se tomu říkalo kandidátská práce, dneska je to Phd., ten doktorát, jo, a potom druhá byl objev jednoho enzymu, to jsem udělal v Kanadě, když jsem pracoval, který je takovým specifickým enzymem.

Moderátor (Naděžda Hávová): A jak jste je oslavil?

Host (Václav Pačes): No, to víte, že s oslavuje, samozřejmě, podívejte, vědci jsou úplně stejní jako všichni jiní, jsou tam lidé milí, jsou tam lidé nepříjemní, jsou tam lidé chytří, jsou tam také lidé hloupí, to si nemyslete, jsou tam lidé závistiví a lidé prostě výborní čili to je úplně běžný vzorek běžné populace a tudíž se tam i rádo oslavuje. Já zpravidla, když jsme tam třeba přijali nějakou publikaci do dobrého žurnálu nebo jsme něco rozřešili, no tak se prostě otevřela láhev šampaňského, v laboratoři se to večer potom vypilo a nebo jsme šli někdy do hospody, to se určitě děje.

Moderátor (Vladimír Kroc): My vám děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů a samozřejmě v Akademii a víc času pro tu vaší práci, pokud se jí budete ještě nějak intenzivněji vrátit. Mějte se dobře, na shledanou.

Host (Václav Pačes): Děkuju pěkně, na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hostem dnešního pořadu Dva na jednoho byl profesor Václav Pačes.

Moderátor (Vladimír Kroc): Děkujeme, že jste zůstali s Českým rozhlasem 1 - Radiožurnálem, doufáme, že to bude i tak nadále, dobrý den, dobrý poslech přejí Naděžda Hávová a Vladimír Kroc.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: vlk , nah
Spustit audio

Více z pořadu