Jak se létá v potápěčské kombinéze? Zkušební pilot Richard Santus přistál na starém letounu i u severního pólu

„Když je člověk připravený a pracuje s týmem lidí, který letadlo připraví po všech stránkách dobře pro let, tak by neměl být důvod k obavám,“ ubezpečuje v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou.

Richard Santus je letec. Schválně to píšu takhle, protože se mi vybavuje hrdost Leonarda di Capria ze stejnojmenného filmu o Howardu Hughesovi. Pravděpodobně i Richarda (trochu ho znám, tak si to snad mohu dovolit), kdyby vytáhli z trosek jeho letadla, tak neřekne, jsem podnikatel, ale „...jsem letec....“. Být ve vzduchu je pro něj důležitější, než byznys s leteckou dopravou a létání s private jety. Létá s milionáři i s malými miminky v inkubátoru, a přesto je pořád nohama na zemi. Prostě normální chlap. Jen na tom, kdo má lepší výhledy, jestli já v extrémně vysokých horách, nebo on z kokpitu letadla, se nějak nemůžeme shodnout. Já tvrdím, že on, on paradoxně říká, že já. LUCIE VÝBORNÁ

V roce 2008 společně s kolegou přistál u severního pólu v půl století starém dvoumotorovém letounu L-200 Morava, a říká se, že tenhle let neměl v historii letadel s křídly obdoby. Co bylo na letu nejtěžší? Vzhledem k tomu, že neměli žádné závady a nahrávalo jim počasí, tak to byly spíše záležitosti okolo letu.

Pro případ ztroskotání letěli například v potápěčském obleku, novinkou ale bylo nezvyklé vybavení pro přežití, například kulovnice proti medvědům. A co se stane, když vypnou motory? „Musíte doklouzat na místo nouzového přistání,“ říká s tím, že šance je, i když mají pod sebou oceán.

Velké štěstí podle něj měl i pilot, který přistál s letadlem na řece Hudson v New Yorku. „Kdyby se nějaká vlna pohnula jiným směrem, nebo kdyby mu to vysadilo o 100 metrů výš nebo níž, tak z toho mohlo být neštěstí. Ale v první řadě klobouk dolů z hlediska pilotáže,“ připomíná.

I on sám zažil dramatické přistávání, ale jako zkušební pilot, kterému se dostávají do ruky letadla starší, nebo nové prototypy, tak předpokládá, že se může něco přihodit. „V životě každého pilota jsou takzvaná telecí léta, která se vyznačují tím, že se chcete předvádět. Když ta léta člověk přežije a dostane zavyučenou, tak se vyvíjí letecká osobnost,“ přibližuje.

Některá létání ale musel odmítnout – jsou okolnosti, které hraničí s bezpečností. Třeba když na něj někdo naléhá, tak vzniká stres a zbytečně se kvaltuje. V tu chvíli člověk musí být ostražitý, aby nevlezl do něčeho, co se vymstí.

Richard Santus ve studiu Radiožurnálu s moderátorkou Lucií Výbornou|foto: Martin Mašek

„Pak řeknete ne, s tímhle já prostě nepoletím, nezdá se mi to bezpečné,“ popisuje.

Jaký je rozdíl mezi tím, když veze tryskáčem movitého podnikatele na důležitou schůzku do Londýna, anebo několikaměsíční miminko na zásadní operaci? Audio záznam všech rozhovorů si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.