Jak to bylo před sametem? Poslechněte si seriál k výročí 17. listopadu
Tento týden si připomínáme začátek sametové revoluce v Československu – zásah komunistických jednotek proti pochodu studentů v Praze. Studenti si 17. listopadu 1989 chtěli na Albertově připomenout tragické události z nacistické okupace. Jak se žilo v Československu a co předcházelo studentské demonstraci na Albertově? Nalaďte si nový seriál vždy od 7:40.
Den, který hýbal dějinami
Studenti si tehdy chtěli na Albertově připomenout tragické události nacistické okupace, ke kterým došlo na den přesně o půl století dříve. Tehdy nacisté vtrhli na vysokoškolské koleje v Brně, Praze a Příbrami a zatkli více než 1200 studentů.
Čtěte také
„17. listopadu byl jsem probuzen mezi pátou a půl šestou hodinou ranní barbarským řevem a boucháním, které se rozléhaly po chodbách našeho pavilonu,“ vzpomíná na páteční ráno roku 1939 student Jan Žárský. Jeho svědectví našli pracovníci rozhlasového archivu mezi foliemi, na kterých je zhruba 80 hodin nahrávek z poválečného procesu s K. H. Frankem.
Výpovědi tehdejších studentů našli pracovníci archivu mezi foliemi, na kterých je zhruba 80 hodin nahrávek z poválečného procesu s K. H. Frankem. „Vybrali jsem výsek s lidmi, kteří represe v listopadu 39 přežili,“ říká vedoucí archivu Tomáš Dufka.
Demonstrace i uvolňování režimu
Na konci 80. let v Československu sice přibývaly demonstrace, ale život jel jinak v zajetých kolejích. V kinech se promítaly filmy pečlivě schválené komisí. Kdo měl peníze a možnost směnit si je na bony, koupil si jinak nedostatkové zboží v Tuzexu.
Jak dobře si pamatujete rok 1989? Prověřte si svou pamět v našem kvízu:
Některá opatření komunisté pozvolna měnili. „Od začátku roku 1989 bylo možné cestovat do zahraničí, pokud občan dostal ze zahraničí peníze. Pak nepotřeboval devizový příslib a cestovní doložku,“ popisuje historik Prokop Tomek z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Výkladní skříní země byl sport – atletika, fotbal a hokej. V září 1989 Praha zažila nevídanou událost – přijel tým NHL Calgary Flames a ve vyprodané hale v Praze tehdy poprvé v reprezentaci nastoupil Jaromír Jágr.
Čtěte také
Petice Několik vět
Komunisté se na začátku roku stále drží u moci, ledy se už ale začínají prolamovat. Demonstrace, ke kterým došlo během Palachova týdne v lednu 1989, komunisté násilně potlačili.
„Na Staroměstském náměstí stály obrněné transportéry a vodní děla, která kosila první řady. Dost to se mnou otřáslo,“ vzpomíná jeden z protestujících.
V červnu pak stanice Svobodná Evropa odvysílala celé znění petice Několik vět. Do podzimu ji podepsalo na 40 tisíc lidí. „V Československu se komunistickému režimu dařilo opozici udržovat v jakémsi ghettu, aby se nešířila dál. A tato petice ghetto v zásadě úplně rozlomila,“ popisuje historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Prokop Tomek.
Z pietního shromáždění na Národní třídu
V pátek 17. listopadu 1989 přišly na pražský Albertov tisíce lidí, aby uctili památku studentů vězněných a zastřelených nacisty před 50 lety. Přivítala je studentka Monika Pajerová: „Z Albertova se pak vydáme na Vyšehrad, kde naše pietní shromáždění ukončíme státní hymnou.“ Oproti původnímu plánu vzpomínková akce na Vyšehradě neskončila. Průvod spontánně směřoval do centra města.
Čtěte také
Na Národní třídě se ale studenti ocitli v pasti. „Z druhé strany, tedy za zády demonstrantů, se přiblížila druhá část zasahujících a uzavřela prostor,“ popisuje historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Prokop Tomek. „Byl tam velký strach, protože se zdálo, že tentokrát chce režim s opozicí skoncovat.“
V dnes neprůchodném podloubí, kde je umístěna pamětní deska, se ozývaly rány a výkřiky. „Když se rozšířila zpráva, že Martin Šmíd je mrtev, i já jsem tomu věřil, že tam někdo mohl být zabit,“ vzpomíná Prokop Tomek. Informace o událostech z Prahy se díky studentům a hercům rozletěla po celé republice.
Zdeněk Svěrák v divadle Gong
Jonáš klub pozval 17. listopadu 1989 do divadla Gong Zdeňka Svěráka. Uvedl ho a zpovídal publicista Jiří Černý. Zpočátku to vypadalo na docela nevinný hovor o dětství, rodičích a psaní povídek.
Později během večera došlo na dotazy z publika a debata se stočila k politice. „Kdyby si tě břevnovští občané vytipovali jako poslance, vzal bys to?“ zní otázka na Zdeňka Svěráka. „Ne, já nejsem typ, který by to dobře dělal.“ Jestli by ale o někom věděl, odpovídá: „On bydlí přes řeku, kousek na nábřeží.“
Tato nevyslovená, ale zjevná narážka na Václava Havla dokazuje, jak nálada konce roku 1989 spěla k proměně politických poměrů u nás.
Nejpozoruhodnějším momentem záznamu Jonáš klubu je odpověď na otázku, zda je nutné čekat na další osobnosti podobné progresivním politikům z roku 1968, nebo je možné navázat na 20. srpen 1968 a pokračovat v tehdy přerušeném obrodném procesu.
„Nejsem politicky zdatný. Otázka nestojí buď – anebo. A rozhodně se nedá začínat 20. srpna 1968. Musí se začít zítra, jinak to nepůjde,“ odpovídá Svěrák, za což si vysloužil bouřlivý potlesk.
Aniž to tušil, spletl se jen o den. 19. listopadu 1989 bylo založeno Občanské fórum.
Související
-
Vraťte se s námi do 17. listopadu 1989. Nalaďte si živou rozhlasovou rekonstrukci Znovu Národní ’89
Nalaďte si Radiožurnál ve čtvrtek 17. listopadu po 15. hodině a sledujte spolu s Janem Pokorným a Martinem Veselovským klíčové okamžiky naší historie minutu po minutě.
-
Svobodu nezažívá každý ve stejné míře, připomíná předsedkyně spolku Díky, že můžem
„Ukazujeme příklady lidí, kteří svobodu nezažívají v té míře, jako si my všichni svobodu můžeme užívat,“ přibližuje předsedkyně neziskovky Díky, že můžem Barbora Stárková.
-
Československo je známá značka od Laosu po Kanadu. Kde všude narazíte na českou stopu?
Uhodnete, které československé výrobky dodnes slouží svým majitelům daleko za našimi hranicemi? A proč se v americké Pensylvánii dodnes dědí jméno Masaryk?