Husitská církev uspořádala výtvarnou soutěž a besedu na téma Žijeme všichni na jedné zemi

24. březen 2006

V úterý 21. března uplynulo 40 let od vyhlášení Mezinárodního dne za odstranění rasové diskriminace. Vpředvečer tohoto výročí ocenila Církev československá husitská v Městské knihovně v Praze vítěze celorepublikové dětské výtvarné soutěže "Žijeme všichni na jedné zemi". Jana Šustová se nejprve zeptala biskupa husitské církve Karla Bicana, kolik výtvarných prací do soutěže přišlo.

"Asi kolem 300, což mě velice překvapilo, protože je skutečně obdivuhodné, že děti se zabývají touto problematikou a že s takovým zájmem přistoupily k úkolu, který dostaly."

Mgr. Hany Tonzarové z husitské církve jsem se zeptala, jak vypadají vítězná výtvarná díla.

"V té nejmladší kategorii do 7 let zvítězily na 1. a 2. místě obrázky, kde pod obrovským, krásným žlutým sluncem jsou spojeny za ruce děti různých národů a národností. Obrázky na 1. a 2. místě jsou si podobné, mají stejnou myšlenku, na 3. místě zvítězil obrázek rodina, linoryt, kde je také znázorněno toto společenství v rodině."

Obrázky sluníček, pod nimiž jsou spojeny za ruce děti různých národů a národností

Co se týče skupin, v kategorii nejmladších dětí do 7 let se na prvním místě umístil obrázek vláčku, který veze děti různých národností. Na druhém místě je plastika, na které jsou figurky lidí z různých částí země. A jaké dílo se umístilo na 3. místě?

Účastníci besedy. Na stole visí vítězný obrázek vláčku vezoucího lidi různých národností

"Byl to velice zajímavý projekt, kdy třída 1 A vyvedla plasticky a na tabuli 'Přejeme ti všechno nejlepší Lindo Nyguen', což je vietnamská spolužačka, které přichází přát spolužáci z 1 A. Takže si myslím, že toto je velice dobrá ukázka toho, že děti již v tomto útlém věku jsou schopny tuto myšlenku nějakým způsobem přijímat a jsou schopny toto téma zcela bez předsudků zpracovat."

Kromě prezentace výtvarných děl proběhla také beseda se zástupci africké, romské, vietnamské a ázerbájdžánské komunity. Sara Nazarová pochází z Ázerbájdžánu a v České republice žije 8 let. Co pro ní bylo na začátku nejtěžší?

Přejeme ti všechno nejlepší Lindo Nyguen

"Nejtěžší pro mě byl jazyk, musela jsem úplně zapomenout ruštinu, protože se mi to pletlo, hrozně, a nejtěžší byly ty vztahy, než jsem našla někoho, než jsem začala komunikovat s nějakým Čechem, našla nějakou cestičku k nim."

Jak dlouho trvalo, než jste našla cestičku k lidem?

"Hodně dlouho, než nás přijali, 4 roky určitě."

Co k tomu pomohlo, že se tu cestu podařilo najít?

"Já si myslím, že jazyk, protože jsme se tady snažili nemluvit rusky, když jsme viděli ten jejich vražedný vztah k ruštině, báli jsme se něco říct normálně v ruštině."

2. místo obsadila plastika, na které jsou figurky lidí z různých částí země
Spustit audio