Hlas Tibetu svádí v éteru bitvu s čínskými rušičkami

Kdo si dnes vzpomene na vysílání Hlasu Ameriky nebo Svobodné Evropy? Ještě před dvaceti lety to ale byly v Československu jediné zdroje necenzurovaných a pravdivých informací. Dnes už naštěstí podobné rozhlasové stanice nepotřebujeme. Ne všechny země světa se ale těší svobodě médií a informací. To, co byla pro nás Svobodná Evropa, je pro Čínou okupovaný Tibet a jeho obyvatele exilové rádio Hlas Tibetu.

V potemnělé kanceláři sedí nad počítači osm lidí - redaktoři vysílání rádia Hlas Tibetu. Devátý právě ve vedlejším maličkém studiu nahrává telefonát z tibetského města Ganze, kde se včera odehrály další protičínské demonstrace.

"Jsme exilové rádio, v Tibetu nemáme stálé spolupracovníky. Bylo by to pro ně příliš nebezpečné. Když se něco děje, nemůžeme zvednout telefon a zeptat se na situaci. Musíme spoléhat na nepřímé zdroje, nebo že někdo sebere odvahu a zavolá nám sám. I tak se vystavuje velkému riziku," říká ředitel radia Hlas Tibetu Karma Yeshi. Ve stanici pracuje od samého začátku, tedy od roku 1996, kdy nezávislé vysílání vzniklo díky podpoře Norska.

Posláním rádia je přinášet necenzurované informace do Tibetu. A to nejen pro samotné Tibeťany, ale i Číňany. Proto rádio vysílá každý den blok zpráv nejen v tibetštině, ale i v mandarínské čínštině.

"Víme, že čínské úřady nás nenávidí, ale občas dostáváme dopisy od Číňanů, zejména studentů, kteří nám za práci děkují. Vyzývají nás, abychom vysílali program na podporu demokratických změn v Číně," říká Tiki, editorka čínského vysílání.

Rádio Hlas Tibetu se ale striktně drží svého zadání. Do dění v Číně se nevměšuje. Informuje výhradně o událostech spojených s tibetskou komunitou, o aktivitách dalajlámy a exilové vlády. Právě letos, kdy si Tibeťané i celý svět připomínají padesát let od odchodu dalajlámy a 80 tisíc dalších Tibeťanů do exilu, je opravdu o čem vysílat.

"Právě dávám dohromady přehled nejdůležitějších událostí uplynulých čtrnácti dní. Nedávno byl Losar, tibetský nový rok, a zaznamenali jsme mnoho protestů, a to i uvnitř Čínou okupovaného Tibetu. To byla nejspíš nejdůležitější událost," říká Seldžum.

Stejně jako ostatní její kolegové se k novinařině dostala vlastně náhodou až tady v Dharamsale. V Tibetu před útěkem do exilu pracovala jako učitelka. Dnes spolu se svými spolupracovníky svádí doslova boj o éter. Nakolik je úspěšný?

"Nemůžeme přesně říci, kolik lidí nás poslouchá, ale víme, že nás lidé poslouchají i v Tibetu. Od místních lidí, ale i od turistů víme, že na severovýchodě a východě Tibetu se naše vysílání dá chytit docela dobře. V centrálním Tibetu, v okolí Lhasy a dalších významných měst je ale vysílání silně rušeno Číňany. Často proto měníme vysílací frekvence. Prvních patnáct minut je obvykle slyšet velmi dobře, potom nás zaměří a začnou rušit," popisuje bitvu o posluchače Karma Yeshi.

A dodává: "Nemůžou nás zastavit. Tak jako nás Číňané asi hned tak nepřestanou rušit, nepřestaneme ani my vysílat. Rozhodně se nehodláme vzdát!"