Herec Vatanen: Kaurismäkiho postavy mají vždycky životní problémy. O bohatých a úspěšných lidech nenatáčí, nerozumí jim

„Moje postava, Holappa, může vypadat jako tvrdohlavý alkoholik v potížích, který si o sobě myslí, že je drsňák a že nikoho a nic v životě nepotřebuje, že si vystačí sám. Ale když potká jednu ženu, pocítí, že mu možná život ještě nenabídl všechno, co je na skladě. Musí si položit otázku, jestli se mu vyplatí se otevřít lásce a světu. Jestli by neměl konečně udělat nějaký krok v před.

Pro mě – jako pro herce – je to skvělá výchozí situace. A snad taky proto je Karaoke Blues tak úspěšné. Jde totiž o emoce a situace, které jsou naprosto upřímné, a každý se k nim dokáže nějak vztáhnout,“ popisuje herec Jussi Vatanen.

Jaký vliv na vás Aki Kaurismäki měl? Je to romantik? V jeho filmech není moc dialogů, můžou vypadat stroze, ale základem je lovestory a dobrá víra v lidi na okraji společnosti. Jak ho vidíte vy?

Popisuje sám sebe jako drsňáka, ale je to romantik. Zvlášť Karaoke Blues je plné lásky a naděje. A to i když postavy procházejí nelehkým obdobím. Aki se o svoje postavy stará a vy víte, že to dobře dopadne, že jeho postavy budou šťastnější, až bude film končit.

Jak probíhala samotná práce na place při natáčení?

Čtěte také

iROZHLAS

Aki Kaurismäki na cestě za nadějí. Film Karaoke Blues je lakonická, ale dojemná romance

Bylo to samozřejmě moc zajímavé, mít šanci spolupracovat s takovou žijící legendou. Byl to svým způsobem výlet do starosvětského způsobu uvažování. Aki mně a Almě Pöysti, která hraje hlavní ženskou roli, řekl, že chce všechno natočit na první pokus. A když prý něco poděláte, tak holt tu klapku zopakujeme. A když to snad bude z nějakého důvodu absolutní katastrofa, tak tedy pojedeme potřetí.

Byl to samozřejmě jeho okouzlující smysl pro humor, ale zároveň to taky byla docela dost pravda. Občas jsme potřebovali něco opravit. Ale hodně jsme toho natočili na první dobrou.

Jaký máte pocit z politiky v Kaurismäkiho filmech? Není to jen případ Ukrajiny v novém filmu, tam je zmiňovaná v rádiovém vysílání, ale taky migrační krize, patrné v předcházejících dvou filmech, nebo v sociálních tématech v celém jeho oddíle.

Vždycky se vyjadřoval k tomu, co se děje ve světě. Nemůžu mluvit za něj, ale na jedné tiskovce řekl, že bez toho, aby zmínil Ukrajinu, by nebyl ochotný ani schopný film vůbec natočit. Bylo to pro něj důležité. A považuje film tak trochu za časovou kapsli. Za dvacet let v tom filmu bude obsažené něco z dneška. A o bohatých a úspěšných lidech nenatáčí, protože ho nezajímají a nerozumí jim. Jeho protagonisté vždycky mají životní problémy. Má schopnost postavit se jim na roveň. Nekoukat na ně svrchu ani zespodu.