Helena Voldánová: Na pátrání po předcích se člověk musí připravit

Zatímco matriční záznamy v minulosti podávaly informace o povolání otce, kmotrech nebo bydlišti, dnešní zápisy jsou velmi stručné. „Strohý záznam v matrice nám toho bohužel příliš neukáže,“ uznává v úvodu rozhovoru Helena Voldánová.

Lahůdkou pro genealogy jsou podle ní například údaje v berounské matrice. „Pan farář do ní zapisoval, jací lidé byli, jak se starali o svou rodinu a co dobrého pro město udělali,“ popisuje. „Jde o překvapivé zápisy třeba z roku 1860, což je unikátní,“ dodává.

Helena Voldánová radí, aby se člověk na pátrání nejprve připravil psychicky. „Lidé bývají zklamaní,“ vysvětluje a jako příklad uvádí muže, který se dozvěděl, že mezi jeho předky nebyl francouzský voják, jak se v rodině po generace tradovalo. „Nakonec byl rád, že má 400 let dlouhé kořeny v Česku,“ zmiňuje a zároveň připomíná, že i objevení nějaké neobvyklé informace může být pozitivní. „Je dobré poznat i to špatné a srovnat se s tím,“ domnívá se.

Jak tedy začít s pátráním po předcích? „Začínáme od toho, co máme doma v šuplíku, tedy od rodných, úmrtních nebo oddacích listů. Musíme také vědět, jakého vyznání byli naši předci, protože podle něj se vedly jednotlivé matriční knihy,“ radí.

Genealožka Helena Voldánová ve studiu Radiožurnálu|foto: Šárka Ševčíková

Čím se mezi sebou baví genealogové? Co je na této vědě nejzajímavější? A jak se člověk může stát amatérským genealogem? Také nad těmito otázkami se zamyslela Helena Voldánová.

Záznam celého rozhovoru s Helenou Voldánovou a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.