Helena Štáchová

„Nejdřív vznikl Spejbl, který hrál ve vystoupeních spolu s loutkou Kašpárka,“ nastínila Helena Štáchová. Kašpárek však začal být brzy staromódní. „O šest let později přivedl Gustav Nosek na představení novou loutku, podivné stvoření v noční košilce, které bavilo diváky,“ zmiňuje.

Stvoření se jmenovalo nejprve Spejblík. Až později vyplynulo, že by mělo být synem Spejbla a mohlo by se jmenovat Hurvínek. A protože Spejblův syn potřeboval dětské kamarády, vznikla v roce 1930 Mánička. „Byla příšerná. Pištěla, neustále plakala, žasla,“ popsala s úsměvem Helena Štáchová. Mánička podle ní vznikla především proto, aby se měl Hurvínek před kým ukazovat.

Moderátor Václav Žmolík se ptal Heleny Štáchové také na její první zkušenosti se slavnými loutkami. „Byly mi asi tři čtyři roky a rodiče mě vzali na představení. Dívali jsme se na klasiku – Hurvínka mezi broučky. Naneštěstí jsem se lekla strašidla do takové míry, že jsem rušila ostatní diváky a musela jsem s rodiči odejít,“ zavzpomínala. Její první setkání s Divadlem Spejbla a Hurvínka tedy nebylo nijak převratné, o to však osudovější.

Helena Štáchová odpověděla ve vysílání na řadu otázek od posluchačů. Jaké má divadlo vztah s plzeňskou radnicí? Kolika jazyky mluví Spejbl a Hurvínek? A jak se měnila povaha dřevěných postaviček? I to se dozvíte při poslechu audio záznamu rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Helenou Štáchovou a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.