Heda Čechová

Heda Čechová

Dopolední Radiožurnál v úterý hostil legendární rozhlasovou a televizní hlasatelku Hedu Čechovou. V úvodu ji moderátorka Daniela Karafiátová pogratulovala za Český rozhlas k osmdesátým narozeninám. Heda Čechová pak zavzpomínala na svůj první kontakt s rozhlasem či na konkurz na hlasatelku. Přiblížila svůj vztah k rozhlasové práci, povídala o televizní kariéře i o problémech, které měla po okupaci v roce 1968. Ve středu 16. července bude hostem ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka Helena Štáchová.

V úvodu pogratulovala Hedě Čechové moderátorka Daniela Karafiátová za Český rozhlas k jejím osmdesátým narozeninám. "To jste mě překvapili. Já jsem myslela, že o tom budu muset mluvit - jako, že jste mi tento pořad dali víceméně k narozeninám, které budu mít ve čtvrtek," řekla hlasatelka, která pak posluchačům přiblížila své první kontakty s rozhlasem. "Můj otec byl v rozhlase od roku 1929 - on byl zapálený rozhlasák, miloval strašně rozhlas. Já jsem za ním chodila s maminkou velice často a také u nás pořád hrálo rádio. Zažívala jsem takové poznání herců, zpěváků, dirigentů... Například Vlasta Burian byl kamarád mého otce, takže moji rodiče byli každý týden u něj v divadle a na různých večírcích," zavzpomínala paní Čechová.

Na konkurz do Československého rozhlasu se Heda Čechová přihlásila potají. "Já jsem nechtěla, aby někdo řekl, že jsem měla protekci. A řekla jsem si také, že něco umím - po konci války jsme všichni strašně studovali, abychom to dohnali," přiblížila. Konkurz nakonec udělala: "Tady bylo strašně moc lidí. Já jsem ale ten konkurz udělala. Pár dní po odmaturování jsem nastoupila do služby. Začala mě zaučovat paní Růženka Hájková, která byla přítelkyní Hany Benešové. A první, kdo si ke mně našel cestu, byl můj pozdější muž Vladimír Čech. Ten vždycky říkal: 'Hele dítě, trošku vám klesá spodní čelist.' Tak tehdy mluvili študáci. I když u nás se mluvilo správně česky," zavzpomínala. V té době se podle ní ještě hlásily repatriační zprávy: "Lidi, kteří se vrátili z koncentráku pátrali po těch, kteří zůstali a opačně. To se hlásilo ještě v roce 1947."

Heda Čechová zavzpomínala také své televizní začátky. "Já jsem byla takový rozhlasák, že jsem televizi vůbec nepřikládala význam. Někteří spolupracovníci sice přešli do televize, ale mě v tom jisté spodní proudy bránily. Dokonce jsem po mateřské nemohla rok hlásit - bylo mi řečeno, že mám příliš hluboký hlas. Takže jsem dělala inspektorku programu. Ale mě to nevadilo," uvedla Čechová, která ale nakonec do televize nastoupila. "Zpočátku jsem vypomáhala jako zprávařka. Pak přišla nabídka, abych dělala program. Tehdy se všechno četlo a to se mi nelíbilo. Tak jsem se to začala učit zpaměti. Dřela jsem celé odpoledne a začínalo to mít efekt - diváci si toho všimli," přiblížila hlasatelka, která ale musela po roce 1968 z televize odejít a 20 let se nesměla objevit na obrazovce.

Záznam celého rozhovoru s Hedou Čechovou si můžete poslechnout v Rádiu na přání.