Glosa Pavla Maurera: Méně na mnoha talířích může znamenat víc než moc na jednom
Každý národ tomu říká jinak, ale nejoblíbenější a často nejtypičtější způsob stolování je v mnoha zemích podobný. Hodně malých misek na stole s různými delikatesami, o něž se dělí všichni. Nikdo tak nemůže závidět druhému co má na talíři a ani nemůže být zklamán, že si špatně objednal a zrovna mu to jeho jídlo moc nechutná.
Na stole bývá celá paleta chutí a dobrot, ať už studených, kyselých, sušených na mořském vzduchu, uzených, nakládaných nebo pečených, vařených, čerstvých či fermentovaných. Vše je k mání a každý si může něco ďobnout podle okamžité chuti. Je to rozmanité, pestré a velmi oblíbené. Má to v sobě i jistý druh společného ducha, sblížení osob i kultur. Jsme u jednoho stolu, pozorujeme jak kdo jí, jak je kdo hamižný, hltavý a nebo naopak jak si jiný bere střídmě právě tolik, aby zbylo i na souseda. Někdo mluví s plnou pusou, zatímco jiný se soustředí na to, co v ní právě má, další je ponořen pouze do sebe a do jídla, zatímco jinému vyhovuje neustále komunikovat se svým okolím a dělit se o své gastronomické zážitky.
Čím dál, tím víc se ve světě prosazuje tento druh společného stolování, kterému se anglicky říká „sharing”, španělsky „compartir” a česky „podělit se”. Není to na naší planetě nic nového, ale je to pěkné. Je to způsob stolování, který je dnes vidět i v těch nejlepších podnicích. Hosté se chtějí dělit o všechna jídla a nápoje proto, aby si mohli vše ochutnat na jedno sezení, ale také proto, že mnohdy tento způsob konzumace bývá v konečném součtu lacinější. A to jistě není od věci. A navíc - společné stolování přináší zážitek jistého sociálního sblížení - takový malý Facebook u stolu.
Naši prapředkové se přece dělili o každou mamutí kost nebo ocucaný kořínek, to, ve středověku se dlabalo z jedné mísy nebo tak říkajíc „z ruky do huby” a byla to historická nutnost. Dnes si už můžeme pořídit otáčecí čínský kulatý stolek, objednat španělské tapas, arabské či řecké meze, ruské zakuski, sushi a sashimi, společný horký stůl teppanyaki nebo rozmanité švýcarské fondue.
My Češi však máme ve zvyku servírovat jeden velký talíř, plný jednoho jídla. A o tenhle svůj talíř se dost neradi s někým dělíme, kromě toho, že u stylu našeho stolování to ani moc nejde. Možná se časem poučíme, že méně na mnoha talířcích může znamenat ve finále více než moc pouze na tom jednom velkém talíři.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Zemřel protagonista filmu Raději zešílet v divočině. Klišík ještě v týdnu navštívil karlovarský festival
-
V modelu STEM klesla podpora Spolu. Hnutí STAN předběhlo SPD, Motoristé jsou pod 5 procenty
-
Silné bouřky, supercely a přívalové deště zasáhnou v neděli Česko. Padat mají i kroupy
-
ONLINE: Ukrajinská tajná služba zabila ruské agenty. Podezírá je ze smrti plukovníka SBU