Fotit nosorožce byl neskutečný zážitek. Bušilo mi srdce, když jsme proti sobě stáli, vypráví fotograf Radim Hlaváč

Čtěte také

Příroda je pro mě meditace, obzvlášť v noci. Jen jsem, popisuje profesionální fotograf světlušek

Kdybyste dokázal popsat fotografii, za kterou jste získal tu letošní první cenu...

Byl to pro mě zážitek. Byl jsem s kamarádem v naší oblíbené oblasti, kde se mloci vyskytují hojně, v jizerskohorských Bučinách, bylo potemnělé počasí, zataženo, trošku mrholilo. Uviděl jsem na pařezu mloka, byl tam krásně vystavený, pak jsem si všiml, že u čumáku má ještě ulitu šneka, tak jsem se snažil k němu co nejvíc přiblížit, abych byl nad ním, protože jsem ten záběr chtěl udělat seshora. Do toho mi na toho mloka zasvítilo slunce. Tím pádem jsem si mohl stáhnout expozici a udělat ho v tmavém stínu. Vyšla z toho fotka, která měla úspěch.

Říká se vám veverkový král nebo veverkový muž. Co vás na veverkách tak bere, že se k nim pořád vracíte? Když už člověk párkrát vyfotí veverku opravdu dokonale, jak se to povedlo vám, tak přece není důvod to fotit znova a znova...

To právě úplně naopak. Veverky jsou úžasná zvířata. Strašně rád za nimi jezdím. Jezdím tedy jen na podzim, od listopadu přes zimu do března, kdy tam je spadané listí a čisto. Nemám rád focení zelené trávy. Jezdím od listopadu, kdy je spadané listí a užívám si to s nimi. Dokážou neskutečné výrazy, dokážou vymyslet spoustu věcí...

Pardon, chcete mi říct, že veverka se umí ksichtit?

Umí se ksichtit. Tím, že fotím víc snímků za sekundu, vidíte, že udělá kolikrát takovou grimasu, že je to až neskutečné. Když pak fotku vyvolám, dám k tomu vždycky vtipný komentář, jako že ta veverka se mnou mluví. S veverkami si to užívám. Když jsem tam začínal jezdit, jedna vám seděla na zádech a druhou jste fotil. Dnes jsou trochu plaché, tak to takové není, ale rád se k nim vracím.

Je nějaké zvíře, kterého se bojíte?

Nebojím se žádného zvířete. Myslím si, že pokud zvířatům neubližujete, mají vás rádi. Když jsme byli v Senegalu v parku, dovolil jsem se guidea, vystoupil jsem si z auta a stoupl jsem tři metry naproti nosorožcovi, protože jsem si ho chtěl vyfotit pěkně od země. Když jsem pak fotku vystavil, dostal jsem tady strašně vynadáno, že jsem ohrozil celé auto. Ale já věřím tomu, že zvíře cítí, že mu neublížíte a nezaútočí. Nehledě k tomu, že v parku, jak byl velký pohyb, zvířata byla zvyklá.

Čtěte také

K zvířatům se musím plížit a maskovat. Nejvíc nás vypekli jeleni, popisuje fotograf divoké přírody Prokop Pithart

Chtěla jsem se zeptat, jak rychle jste potom běžel, ale nic se nestalo, jo?

Ne, ne, bušilo mi srdce, že mi málem vyskočilo z těla, když jsme naproti sobě stáli. Musím říct, že to byl neskutečný zážitek. Samozřejmě jednu nohu na stupátku, ale stejně bych to nestihl, kdyby se rozeběhl. (smějí se)

Myslím si, že ta přírodní fotografie je lov. V tom nejlepším slova smyslu, protože nikdo nezemře. Ale právě to vzrušení tam asi bude. Je stejné u těch velkých tvorů jako u toho mravence, který se mi za zapadajícího měsíce souká nahoru po větvičce?

Jak říkáte, je to lov. Člověk ten záběr chce a zvířátko chce přelstít. Je to hra mezi zvířetem a mnou, jestli se mi podaří, nebo ne, udělat tu dobrou fotku.

Lucie Výborná s fotografem Radimem Hlaváčem|foto:Tomáš Černý, Český rozhlas

Jak to vypadá, když Radim Hlaváč fotí ve vodě? Je potřeba speciální technika? Jak mění fotografie umělá inteligence? A zasahuje do fotograf do přírody, když ji fotí? Poslechněte si celý rozhovor.