Měl jsem námořní přezdívku vorvaň pivní. Dnes už na lodích není sranda, zmizely jednojazyčné posádky, srovnává bývalý kapitán Karel Zeman

Mám tady jeden takový citát, který praví: „Námořník je divný tvor. Když nemá loď, je doma, chvíli je spokojený, ale za chvíli si říká: kde asi jsou teď kluci? A odhaduje, kdy se jeho loď vrátí do Evropy a on na ní zase pojede.“ 

Čtěte také

Jachting není nutně luxus. Může být levnější než kemp v Itálii, vypráví námořní kapitán

Takto to u mě fungovalo třicet let. No a teď už loď nemáme, tak už to nefunguje.

A je tam pořád ta potřeba nebo pnutí k moři?

Už nikoliv, protože dnešní námořní plavba vypadá úplně jinak než dříve. Jsou tam kontejnerové lodě, je tam přesyceno technikou, počítači a jinými elektronickými zázraky, takže už by se mi tam ani nelíbilo. 

Někdo také říkal, že námořničina se nedá dělat jako zaměstnání, že to musí být nějaký zvláštní druh záliby nebo vášně. Je to pravda? 

Je to určitě pravda, protože já jsem se začal zajímat o námořnické povolání již v mateřské školce. Tenkrát byl všesokolský slet a my, děti z mateřské školky, jsme byly navlečeny do námořnických oblečků s těmi límci a tak dále. A tam mě to chytlo – prostě budu námořníkem. A taky se mi to podařilo, celý život jsem byl na lodi.

Loď Třinec

Pod vlajkou Československé a později České námořní plavby plulo asi 44 lodí až do roku 1990. Která byla ta vaše?

Moje začala lodí Sytno, potom byly různé – Republika, Brno a tak dále. A v závěru jsem velel lodi Třinec. Naší nejkrásnější a nejmodernější lodi jsem velel celý rok.

Loď Třinec je jediná loď, která z té veliké pýchy, kterou jsme tady měli, zbyla. Je to tak?

Ano, už je to jediná loď, která je ještě naživu, jak se říká. Sloužila jako skladová loď v Rotterdamu a teď už dosluhuje i jako skladová loď. A tak se jedná o tom, že by některé kousky z ní byly dodány do města Třinec, do města, po kterém nese jméno.

Přeplutí rovníku

Pojďme k námořnickým tradicím oslavy přeplutí rovníku. Když budu na vaší lodi a ještě jsem nikdy nepřeplula rovník, co se tam bude dít? 

Čtěte také

Sám uprostřed oceánu? Loď musíte dobře znát, problémy řešíte každý den. Je důležité se s tím umět poprat, říká jachtař Koláček

Především se všichni, kteří ještě nepřepluli rovník, musejí vystrojit do řady a postupně je členové Neptunovy družiny příslušně upraví, to znamená, že je „napajcují“ vším možným – všelijakými oleji, medovinkami…

Když jsou řádně upraveni, tak jdou k lodnímu lékaři, což jsou zase takoví hrdlořezové. Jdou si do kuchyně pro kus masa a vytáhnou takto z trenýrek kus masa a řeknou: „Podívej se, co jsme ti tady vyoperovali.“ To byl lodní lékař, pak je lodní holič. Lodní holič mu obyčejně vystříhal kříž…

Na hlavě mu vyholil kříž? 

Mašinkou mu udělal rovníkový kříž. No a vrcholem všeho bylo, že musel navštívit mořskou pannu. Mořská panna byla příslušně vytvarovaná a musela mu omlátit o hlavu obrovskou mrtvou rybu. Pak musel ještě prolézt takovým plachtovým tunelem, do kterého z obou stran stříkali pod obrovským tlakem vodu. Tomu, kdo to přežil, se dodneška divím.

A vy jste šel proti tlaku, nebo s tlakem? 

Z obou stran, ale protitlak byl samozřejmě horší. A tím pádem to bylo hotové. No a pak musel ještě k hvězdáři. Ten se díval dvěma lahvemi piva do nebe, a tam si přečetl, kolik člověk za křest zaplatí, kolik kartonů whisky, kolik kartonů piva a tak dále. A musel to podepsat. Když nechtěl podepsat, říkali: „Výborně, my tě protáhneme pod kýlem.“ A pamatuji si, že to nikdo nesplnil, všichni nakonec souhlasili.

Protažení pod kýlem

Protažení pod kýlem, to je skutečně několik set let stará zábava. Viděl jste to někdy?

Čtěte také

Za normalizace si postavil loď a obeplul na ní celý svět. Příběh mořeplavce Konkolského je fascinující, říká jeho životopisec

Neviděl jsem to a věřím tomu, že by to ani nešlo, protože loď Třinec je široká 27 metrů, takže by ten člověk musel po cestě utonout.

A na nějaké menší plachetnici? 

Na nějaké menší plachetnici by to šlo. Do deseti metrů bych řekl, že by to šlo.

Dějí se ještě takové věci na lodi dneska, nebo už z nich sranda zmizela? 

Ta sranda už není, protože nejsou jednojazyčné posádky. Měli jsme kliku, že jsme měli celý den. Obyčejně to bylo na širém oceáně, takže byl vyčleněn jeden důstojník, že bude celý den řídit. A kapitán byl s Neptunem na palubě a víceméně řídili průběh toho křtu.

Žádná práce se na lodi nekonala celý den a večer bylo tzv. hodnocení, takže tam se to příslušně splachovalo a ti, co byli nuceni něco zaplatit, znovu potvrdili, že to zaplatí. A dostávali zadostiučinění – takový spis, kde bylo napsáno mořské jméno. Já jsem třeba dostal jméno vorvaň pivní. Každý dostal svoji přezdívku. 

Jakou mělo československé námořnictvo reputaci? Je nějaké moře, kterým Karel Zeman neplul? A jak často ztrácel náklad? Poslechněte si celý rozhovor!