Filip Sajler

29. říjen 2010

Můžete ho znát z televizních obrazovek a jeho jméno si nejspíš spojíte s kuchyní a jídlem. Hostem Hanky Shánělové byl v pátek kuchař Filip Sajler, který zavzpomínal na dobu, kdy coby dítě pomáhal s přípravou bramborových placek nebo vosích hnízd. „Dnes už je vůbec neumím,“ přiznává s úsměvem.

A pokračuje ve vzpomínání na dětství. Tentokrát však na školní léta, s nimiž je spojena školní jídelna. „Pamatuji si na ni dobře. Mlékovou polévku u nás třeba nevařili, ale trauma jsem měl z rozvařených zelených fazolí v bílé omáčce,“ nastiňuje s tím, že fazole v bešamelu přitom považuje za velmi chutný pokrm.

Při hodnocení kvality školních jídelen v národní soutěži však Filip Sajler zjistil, že se dnes ve školních jídelnách vaří celkem dobře. „Překvapuje mě, že tam dětem nechutná, protože v některých restauracích to bývá i mnohem horší, popisuje katastrofický scénář. Jak Filip Sajler dodává, cenový limit pro uvaření jednoho menu ve školní jídelně je 28 korun. „Za tuto cenu se uvařit dá, ale je škoda, že nejsme schopni dát na jídla pro děti alespoň o 10 korun víc,“ domnívá se.

Filip Sajler tvrdí, že má respekt z každého hosta. „Vždycky se snažím připravit jídlo co nejlépe. Pro všechny vařím na 100 %,“ konstatuje a připomíná etapu svého života, během níž vařil pro zahraniční zpěváky a herce.

Jaká jídla známým osobnostem připravoval? A co si myslí o kvalitě českých restaurací? Jací jsou vlastně kuchaři? I tyto otázky zazněly. Odpovědi Filipa Sajlera si můžete poslechnout v záznamu rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Filipem Sajlerem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.

autor: šše
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.