Festival v Guči: bez trubky to nemá cenu!
Jindy ospalá srbská Guča jednou v roce na týden ožije. Městečko v horách v jihozápadním Srbsku najednou obsadí dechové kapely a desetitisíce milovníků balkánské dechovky.
Nejvíc toho musí vydržet socha trumpetisty uprostřed městečka. O festivalu mu jásající návštěvníci sedají na ramena, za krk, na hlavu i na trumpetu, na kterou zrovna troubí.
Festival na týden naprosto promění město. Ulice jsou plné návštěvníků většinou s pivem v ruce, stánky s vtipnými tričky a v restauracích hrají romské kapely. Někdy v jedné restauraci klidně dvě najednou. Pokoušejí si tu přivydělat. Tím se netají ani kapelník orchestru zvaného taky vtipně Bum.
Zábava na největším festivalu balkánské dechovky
„Cožpak festival je dobrý. Ale peníze nejsou, letos je to slabé, lidi za hudbu nechtějí dávat peníze. Méně než vloni. Lidi nemají ‚money money‘ a navíc je mezi kapelami velká konkurence. Jezdíme každý rok a hrajeme tu pro každého, na koho narazíme. Zahrajeme i tobě!“ říká mi starší muzikant.
Hrají ve stanovém městě, na ulici, kdekoli. Hlavně aby někdo dal peníze. Z návštěvníků málokdo ví, že pouliční kapely nejsou festival. Důležitá je tu soutěž, kvůli které Dragačevski sabor trubača původně v roce 1961 vznikl. A tam se měří kvalita.
„Je to hlavně zábava,“ řekl mi jeden Bělehraďan, který se těší na večerní koncert. „Je tu hodně lidí a hodně hudby. Líbí se nám tu, a to jsme sotva přijeli. Byli jsme v Bělehradě a tam jsme se o festivalu dozvěděli, tak jsme sem vyrazili,“ dozvídám se pak od jedné mladé návštěvnice z Francie.
Místní hudbu doplňuje místní kuchyně
V publiku naprosto dominují místní, ze Srbska a z okolních zemí. Často se kvůli Guči vracejí i Srbové ze západní Evropy. Na cizince, hlavně mladé lidi, však není problém narazit.
„Přijela jsem stopem. Bydlím ve Francii, ale přijela jsem ze Sofie. Ještě mám batoh na zádech, ale atmosféra je skvělá. A jak jsem o Guči slyšela? Nijak. Vždyť je to nejslavnější festival na Balkáně! Líbí se mi tu hudba, lidi. Pak se vracím do Bulharska, protože tam pracuji,“ říká mi ona Francouzka, která sem přijela ze Sofie.
Lidé si v Guči užívají také místní kuchyni, takzvané svatební zelí, které se kysané připravuje ve velkých hliněných hrncích. Pljeskavica, čevabčiči a další dobroty.
„Festival jsme našli na internetu a hned se nám líbil. Lidi, hudba, pití. Hlavně rakija! Ta je výborná!“ říká mi návštěvník až z daleké Kolumbie.
Do Guči se na závěr festivalu vrací největší hvězda balkánské dechovky Goran Bregovič a jeho Svatební a pohřební orchestr. Pak tu zas na rok zavládne ticho.
