Evropskými městy se nesou zvuky džungle: mohou za to exotičtí papoušci, kteří obývají platanové aleje

Je to zvuk jak z nějaké džungle, ale přesně takhle to zní na promenádě kolem Rýna. Může za to klenutý platan jen pár setr metrů od kolínské katedrály. Papoušci alexandrové sídlí na lukrativní adrese.

Lidé v mnoha městech Evropy mohou většinou v korunách platanů spatřit párky exotických papoušků, jako jsou tito alexandři malí|foto:Václav Jabůrek,Český rozhlas

„Platany si oblíbili. Sice mají rádi ještě měkčí dřevo, ale tady v Kolíně nad Rýnem máme hlavně platanové aleje a tyhle stromy jsou často i v parcích.“

S ornitologem Achimem Kemperem jsme v zámecké zahradě na předměstí. V jednom stromě sídlí obrovská kolonie a alexandrové na sebe nenechají dlouho čekat.

Nebem se zničehonic prohání formace asi deseti zelených papoušků. Odkud se vzali?

Chovatelova chyba

„V roce 1962 se poprvé objevili v jednom lesoparku. Nějaký chovatel udělal chybu: načas vypustil pár, aby si s mláďaty nemohl vytvořit pouto,“ domnívá se pan Kemper.

„Pak je nevrátil včas do klece a na svobodu se nakonec dostala celá rodina. Roku 1967 se tu začali poprvé množit ve volné přírodě a jejich počet stabilně rostl. Jednak proto, že někteří majitelé nechávají své papoušky proletět, jednak se promísili s komunitami odjinud.“

Ornitolog Achim Kemper pozoruje ptáky v Kolíně nad Rýnem. Zná jejich minulost i specifické znaky: větší křídla a trochu jiný tvar hlavy|foto:Václav Jabůrek,Český rozhlas

Alexandrové jsou i v Mannheimu, Londýně, Bruselu nebo Amsterdamu. Jsou to rychlí letci, pro ně to nejsou velké vzdálenosti.

Pan Kemper pracuje ve svazu na ochranu přírody NABU, podle kterého najdete v Kolíně stovky alexandrů velkých a až tři tisíce těch malých. Po půl století vývoje dokonce nesou i specifické znaky.

„Mají větší křídla, trochu jiný tvar hlavy a pozměněný genetický základ.“

Nenároční návštěvníci

Alexandrům se v Porýní daří hned z několika důvodů. Je to jeden z nejteplejších regionů Německa a papoušci navíc nejsou moc vybíraví.

„Vždycky se přizpůsobí aktuální situaci. Když zrají třešně, očešou celý strom – byť zahradníci z toho nadšení nejsou. Třeba ani kaštany jim nevadí.“

I díky tomu se populace pořád rozšiřuje a osidlují stále větší území. Táhne se od Mönchengladbachu až k Münsteru.

Sameček alexandra malého si pochutnává na místním ovoci. Ptáci se přizpůsobili, dokonce mají pozměněný genetický základ|foto:Václav Jabůrek,Český rozhlas

Nějakou roli v tom můžou hrát i změny klimatu: „Je pořád tepleji a kvůli vlnám veder o některé ptačí druhy přijdeme. Do kolínské nížiny ale naopak přibudou ty ze Středomoří.“

Pan Kemper nezastírá, že papoušci mají i nepřátele. Ornitologové sice ujišťují, že tihle ptáci žijí celkem v symbióze a jsou už ve městě zavedení. Jejich křik je ale tak specifický, že si lidé ani po půl století pořád nezvykli.