Ernest Kolowrat

Stejně jako se s nadhledem dívá na historii jako takovou, podobný postoj zaujímá potomek rodiny Kolowratů i ke svým předkům: „Raději stojím na svých vlastních nohou. Za své předky jsem velmi vděčný, protože mé knihy by nebyly zdaleka tolik úspěšné, kdybych nebyl Kolowrat,“ přiznává o svých knihách Zpovědi lehkovážného šlechtice, Zpovědi nevědomého hříšníka a Zpovědi českého Američana. Zároveň však dodává: „V souvislosti se svými předky se často ptám: co tihle lidé udělali pro své zaměstnance nebo poddané, jak se dařilo těm?“

V případě Ernesta Kolowrata se nejedná o plané řeči. Už jeho otec býval ve 30. a 40. letech znám jako takzvaný „rudý hrabě“. „Když zdědil majetek od Saši Kolowrata, okamžitě začal stavět domy pro své zaměstnance,“ vzpomíná na svého otce Ernest Kolowrat. „Chtěl, aby žili na úrovni – aby měli v domě tekoucí vodu, instalační zařízení a hlavně aby měli dost peněz na to, aby měly jejich děti vzdělání. To bylo pro mého otce nejdůležitější.“

Ač by se tak na první pohled mohlo zdát, Ernest Kolowrat není znám pouze jako šlechtic. Je také autorem několika úspěšných knih, které vyšly na počátku 90. let. Proč vlastně od té doby nenapsal ani čárku? „Žádné nové postřehy nemám,“ připouští. „Jedinou knihu, kterou bych snad v budoucnu napsal, je ta o roztržce v naší rodině.“

Také na spory v rámci rodiny Kolowratů se Václav Žmolík svého hosta zeptal. A řeč se stočila i k dalším tématům. Jak například Ernest Kolowrat hodnotí dění v Česku očima Čechoameričana? To i mnoho dalšího se dozvíte v záznamu celého rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Ernestem Kolowratem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.