Dva na spisovatelku a studentku mongolistiky a kulturologie Petru Hůlovou

Host (Petra Hůlová): Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Petra Hůlová se narodila dvanáctého července 1979. Studuje kulturologii a mongolistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studijní rok 2000-2001 strávila v Mongolsku. Nakladatelství TORS letos vydalo její první knihu s poněkud podivným názvem Paměť mojí babičce. Petra Hůlová je svobodná, děti zatím také nemá.

Moderátor (Naděžda Hávová): Román Paměť mojí babičce je pozoruhodné dílo. Svým způsobem zázrak. Slovesný talent Petry Hůlové je okouzlující a jeví se být velikou vlohou, výjimečným obdarováním. Nemůže být pochyb o tom, že autorka má vypravěčské nadání. Takže právě takhle a ještě mnohem lépe častují kritici prvotinu Petry Hůlové a autorku samotnou. Tvůj román skloňují kritici ve všech pádech. Jaké to je slyšet na sebe samou chválu?

Host (Petra Hůlová): No tak to je samozřejmě příjemné, někdy jako mám pocit, že je třeba až moc, když bylo těch pozitivních recenzí několik za sebou. Jak jsem si říkala sakra, jako necítím se úplně ve své kůži, ale jako samozřejmě je to příjemné, něco takového.

Moderátor (Vladimír Kroc): Asi důležitější než recenze je ohlas od čtenářů a ten je jaký pro vás osobně?

Host (Petra Hůlová): Já musím říct, že jsem to s nikým jako nějak nerozebírala, jako ze svých přátel. Třeba nějak detailně, čili ty ohlasy jsou většinou jako že přečetla jsem si, přečetl jsem si. Docela dobré. Ani vlastně slyšet víc toho nechci, musím říct.

Moderátor (Naděžda Hávová): Čím to je, že tvoje knížka všechny tolik osvojuje? Dovedeš si to vysvětlit?

Host (Petra Hůlová): Já nevím, to je těžké říct. Já nejsem v té pozici toho čtenáře, ale tak je to snad nějak zajímavé, nebo co.

Moderátor (Vladimír Kroc): Začneme zde tím názvem.Ten mě přijde hodně zajímavý. Můžete nám to vysvětlit, proč Paměť mojí babičce?

Host (Petra Hůlová): S tím názvem je to takové, že jsem se docela natrápila, protože knížka už byla napsaná a název jsem pořád nevěděla a přemýšlela jsem a furt nic a furt nic. A potom tedy jsem dala dohromady tohle to. Ačkoli právě lidi to kritizovali, že to je krkolomné, tak to nějak vystihuje moje pocity, které jsou takové, že to je knížka, která je nějakým způsobem věnovaná postavě té babičky a je to knížka o nějakém vzpomínání a o nějaké paměti na události minulé, tak pocitově mě to ladilo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kdys jí sepsala? Nebo nakladatelství ti jí vydalo tuším letos začátkem září. Ty si jí sepsala už tehdy, když si byla v Mongolsku nebo jak to vlastně bylo?

Host (Petra Hůlová): To nebylo tak. To bylo tak, že jsem se vrátila z Mongolska a zkrátka ani to nebylo po návratu. Po pár měsících jsem si sedla, měla jsem čas a napsala jsem to. Vlastně dva měsíce jsem seděla doma a psala jsem. Tak nějak to vzniklo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ta knížka se nerodila v bolestech.

Host (Petra Hůlová): Rodila se v bolestech.

Moderátor (Vladimír Kroc): Můžeme se zeptat, protože jsem čekal, že to přizná za nás Naďa. Musíme se přiznat, že jsme ji zatím nečetli, což brzy napravíme. Nicméně, o čem ta knížka je?

Host (Petra Hůlová): Takže ta knížka je, odehrává se tedy v Mongolsku a je celá psaná v první osobě a je to vyprávění pěti žen Mongolek, původem z venkova. Matky jejich třech dcer a potom ještě jejich vnučky. Tyhle ty ženy vyprávějí své osudy a své životní zkušenosti a své prostě životy. Je to zkrátka taková mozaika osudu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste tam nějaké osudy poznala?

Host (Petra Hůlová): Ne, ne to vůbec. To prostředí je odtamtud, ale ty osudy v podstatě odtamtud nejsou vůbec.

Moderátor (Vladimír Kroc): Do jaké míry se tam promítá Petra Hůlová a její okolí?

Host (Petra Hůlová): No. Já úplně nechci říkat nějaké třeba věci, které jsou mé zážitky nebo zase někoho jiného. Ale není to autobiografické ani to být nemůže, protože to vypráví ženy, které jsou starší než já. Mluví tam o dětech a o manželích a věcech, které ani neznám. No, ale já to asi taky být musím, ale vědomých prvků není moc. Autobiografických.

Moderátor (Naděžda Hávová): Většinou to bývá tak, že mladí autoři jsou nejprve zneuznaní a teprve časem si svoje místo na literárním slunci musejí vydobýt. Jak se tvářili na tebe, když jsi přinesla rukopis k nakladateli?

Host (Petra Hůlová): No tak, pan nakladatel Viktor Stojilov si ho přečetl nebo si přečetl kousek a říkal, že se mu to líbí a dal to ještě číst svým redaktorům, až si to přečtou, tak se uvidí. Těm se to také líbilo, takže, to berou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Šlo to rychle.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mongolsko je pro Čechy dost vzdálená, i když, jak se to vezme, exotická země. K tomu se ještě dostaneme, že máme leccos společného. Jak to napadlo vás, pustit se do studia mongolštiny?

Host (Petra Hůlová): No, jednak možná máme něco takového v rodině, protože starší sestra studuje arabistiku, takže mě vždycky lákal podle ní exotický východ, tak trochu podle ní. A potom se mi hrozně líbil film od Nikity Michalkova Urga, takže to jsem viděla a to mě jaksi dodalo asi k tomu rozhodnutí, tu přihlášku si podat.

Moderátor (Naděžda Hálová): Vyšlo to.

Host (Petra Hůlová): Vyšlo to.

Moderátor (Naděžda Hálová): Co ta kulturologie, jak jsi pak přibrala?

Host (Petra Hůlová): To bylo naopak. Nejdřív kulturologie a potom mongolština, protože jsem si říkala, že bych se měla tak trochu specializovat.

Moderátor (Naděžda Hálová): Takže k mongolštině se teprve dozrávalo.

Host (Petra Hůlová): Ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže můžeme se pozastavit u toho Mongolska. Vy jste tam strávila rok, to je docela dlouhá doba, asi jste poznala místní lidi, zvyky. Jak hluboko ve vás zůstal třeba Ulánbátar?

Host (Petra Hůlová): No strašně hluboko, jako to je prostě ve mně úplná díra. Teďka nevím, jak to specifikovat, jako zážitek to byl obrovský a spoustukrát se i třeba vracím ve svých vzpomínkách.

Moderátor (Vladimír Kroc): Máte touhu se tam vrátit?

Host (Petra Hůlová): No určitě bych chtěla, ale nejdříve chci dodělat školu a není to v těch krátkodobých plánech, ale výhledově to je jisté.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když porovnáte to, s čím jste do Mongolska odjížděla a s čím jste odjížděla z Mongolska, bylo to rapidně odlišné, představy a potom realita?

Host (Petra Hůlová): No, já jsem zase těch tolik představ neměla nebo raději jsem asi právě, aby potom to nebyl velký šok, který to stejně byl, protože to prostředí je jiné. Odjížděla jsem asi s nějakou hrdostí, že jsem poznala nějaký nový svět, a že jsem se v něm dokázala naučit nějakým způsobem fungovat.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pozastavme se u tvého začátku v Mongolsku. Jak jsem zjistila, ten začal trošku netradičně. Vlastně obchodem.

Host (Petra Hůlová): To je taková historka legrační, když jsme se spolužákem z mongolistiky, se kterým jsme tam vlastně jeli spolu vlakem a stopem a pěšky a tak dramaticky, tak jsem na mongolsko-ruských hranicích, kam jsme dostopovali, jsme potkali ženu Mongolku, obchodnici, která obchodovala s džípama. Kupovala je v Novosibirsku a prodávala je v Ulanbátaru a měla s sebou kolonu asi deseti nebo více džípů a zběhnul jí jeden řidič a potřebovala zkrátka řidiče a nějak slovo dalo slovo. Ona byla nadšená, že umíme mongolsky a my jsme byly nadšený, že je první Mongolka, se kterou se více bavíme, takže jsme jí toho džípa odřídili do Ulanbátaru. Měli jsme zadarmo cestu a ona měla zadarmo řidiče. Pak i s tou ženou jsme se dál s kamarádili, takže to byl docela zajímavý začátek.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kromě toho, že jsi chodila do Ulanbátaru do školy a studovala jsi, čemu jsi se věnovala, obchodu?

Host (Petra Hůlová): Věnovala jsem se jednak studiu, proto jsem tam jakoby byla, takže jsem chodila na Univerzitu, ale potom jsem si musela nějak vydělávat, protože jsem nedostala grant, který jsem žádala, takže jsem neměla žádné peníze, takže jsem učila na základce malá mongolátka angličtinu. Pak jsem dávala soukromé hodiny angličtiny a pak jsem dělala sekretářku ve Federaci cyklistické mongolské.

Moderátor (Naděžda Hávová): V Cyklistické federaci. V čem spočívala tato práce?

Host (Petra Hůlová): No byla jsem prostě v kanceláři a mongolovala jsem cyklisty.

Moderátor (Vladimír Kroc): Proč ne. Když jsme u toho jazyka, jak se řekne posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál Pořad dva na jednoho. Mongolsky.

Host (Petra Hůlová): Musím to říct?

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak si to rozmyslete a my si dáme písničku.

Host (Petra Hůlová): Já to klidně můžu říct. By oto radio nek radiožurnál son so čin.

Moderátor (Vladimír Kroc): A hostem je dnes Petra Hůlová.

Moderátor (Naděžda Hálová): Český rozhlas 1 Radiožurnál pořad Dva na jednoho a u mikrofonu jsme tři Vladimír Kroc, Naďa Hávová a náš dnešní host, spisovatelka, studenta mongolistiky a kulturologie Petra Hůlová. Petro, pomohla ti nějak z mongolského života právě ta kulturologie, kterou souběžně studuješ?

Host (Petra Hůlová): Já myslím, že asi v takovém tom obecném přístupu k jiné kultuře, jako člověk asi má tendenci nahlížet třeba na jiné věci. Dejme tomu jako skrz prsty nebo se třeba vyvyšovat nebo mít obavy z nějakých věcí, tak k tomu byla ta kulturologie bezvadná, že nějakým způsobem se člověk naučí zacházet se střetem právě s takovými věcmi.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mimochodem Mongolsko asi vědí hodně. Myslím si , že není výjimkou, že třeba můžete s někým promluvit česky?

Host (Petra Hůlová): To je moc zajímavé, protože Mongolové studovali za komunistů v Čechách. Spousta Mongolů, takže teď se říká, že jedno procento Mongolů umí česky, což ale asi není v Ulanbátaru. Fakticky, v každé větší hospodě se dá narazit na někoho, kdo buď česky umí a nebo někoho takového zná. Takže to bylo bezvadné.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mají tam Fakultu bohemistiky?

Host (Petra Hůlová): Bohemistika tam je. Nevím, v ročníku studuje dvacet lidí. Docela to kvete.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kolik lidí studuje mongolistiku u nás ročně na Univerzitě?

Host (Petra Hůlová): Je nás v ročníku pět. Vlastně otvírá se to jednou za tři roky.

Moderátor (Naděžda Hávová): Takže Mongolové mají o Českou republiku ještě větší zájem, než Češi o Mongolsko.

Moderátor (Vladimír Kroc): Naším hostem je dnes Petra Hůlová. Povídali jsme si o knížce Paměť mojí babičce, která už vlastně vychází třetím nákladem, by se dalo říci. Mě napadlo, jestli by nestálo za to přeložit tu knížku do Mongolštiny, aby si jí mohli přečíst ti lidé, o kterých de facto je napsaná. Zajímalo by vás, jak by se tvářili?

Host (Petra Hůlová): Mě by to strašně zajímalo, jak by se tvářili. Nevím, mám z toho jako obavy. Určitě by se v tom nepoznali, určitě by měli spoustu výhrad a tak, ale asi je problém taky ten, že jednak jako knižní kultura v Mongolsku příliš neprosperuje, čili by to bylo jaksi problematické a potom jako ani moje mongolština na ten překlad nestačí, ale byl by to super pokus. Samozřejmě by mě zajímalo, co by tomu ti lidé řekli.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mimochodem, když jsme u toho, teď mě napadlo. Co čtete vy? Četla jste nějakou mongolskou knížku?

Host (Petra Hůlová): Já musím říct, že jsem jako v mongolštině celou knížku nikdy nepřečetla, protože je to na mě hodně těžké, ale takové knížky, jako Tajnou kroniku Mongolů a nějaké eposy a tak, tak to jsem po kouskách četla.

Moderátor (Vladimír Kroc): A jinak. Jaká literatura vás baví?

Host (Petra Hůlová): Jinak? Teď se chystám třeba na Šalamonovu píseň, která teď vyšla. To je moje moc oblíbená spisovatelka a nejsem ani vyhraněný člověk, ani jako extra znalec, takže co mi kdo doporučí, tak nějak se tím prokousávám.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ty jsi řekla, že v Mongolsku moc literatura nekvete, že Mongolové sami čtení neholdují, jak oni se ve svém volnu baví? Co jste dělali, když jste měli po škole, když jsi měla po práci v Cyklistické federaci?

Host (Petra Hůlová):

Buď se chodí hodně na tržiště nakupovat. To je veliké téma na volný čas nebo se kouká na televizi, na video nebo se pije.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co pijí Mongolové?

Host (Petra Hůlová): Vodku.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jaký oni mají k Čechům vztah?

Host (Petra Hůlová): Myslím, že moc dobrý. Jako že je tam ta tradice, kdy za komunistů, jako na té oficiální úrovni, to bylo udržovaný a ty lidi v podstatě to berou jako že ten nějaký vztah opravdu byl a jakoby je, že to pro ně není něco dejme tomu umělého a spjatého s politikou. Upřímně, tam mají znalost o Čechách a když člověk řekne, že je Čech, tak to je super.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste studovala v Ulanbátaru, v hlavním městě. Tam asi žije většina národa. Měla jste tam možnost jezdit i na venkov? Tam asi moc doprava hromadná neexistuje.

Host (Petra Hůlová): Doprava tam neexistuje hromadná. No existuje, ale spíš moc nefunguje, jinak se lidi přesunují po Mongolsku džípama, který si prostě najmou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je to drahá věc?

Host (Petra Hůlová): Jako ne, pokud člověk chce třeba cestovat s dalšíma třiceti lidmi v džípu pro deset. Jako když chce třeba cestovat s partou pár lidí, tak to docela drahé je, to jsou otázky desítek, stovek dolarů.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak na vás působil mongolský venkov?

Host (Petra Hůlová): Já jsem tam zas tak nepobyla tak moc. Celkově to nebude ani měsíc a je to hrozně něco tvrdého, ale zároveň prostě myslím, že to má hroznou sílu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste cestovala do Mongolska vlakem, to je možná už samo o sobě dobrodružství na další knihu. Nebo ne?

Host (Petra Hůlová): To je docela smutné. To jsem i viděla, jak jednoho chlápka zabili v kupé. To bylo docela blbé.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na vlastní oči?

Host (Petra Hůlová): No, ono to není moc vtipné, ale to byla hustá ta cesta.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže i zpátky jste to absolvovala.

Host (Petra Hůlová): Ne, ne. Jenom tam.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže vlakem zřejmě do Ulanbátaru ne.

Host (Petra Hůlová): No, to už asi ne.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pojďme dál od cestování. Ty jsi řekla, že Mongolové pijí vodku. Co jedí? Jak ti tam chutnalo?

Host (Petra Hůlová): Tak to je problém pro každého na začátku, protože ta kuchyň mongolská je taková prostá a tučná, takže tam se jí jako skopové maso, tučné. Polévky takové lojové s nudlemi a čaj s mlékem a se solí a s máslem. Takové věci, které pro Evropana nejsou moc poživatelné, alespoň na začátku, takže to byla otázka několika týdnů, než jsem si nějak zvykla.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak vypadáš dobře. Tak si tam extra nezhubla. Nebylo to tak nejhorší. Petro, před nedávnem ti začala škola, až bude zkouškové, nemohla by třeba tvoje kniha u profesorů být polehčující okolností?

Host (Petra Hůlová): Tak to já nevím, asi spíš ne.

Moderátor (Naděžda Hávová): Uvidíš. Rozdej před vánoci.

Host (Petra Hůlová): Ne, já jsem se dokonce dočkala od své paní profesorky, což je úplně v pořádku a je to tak, spousty kritických výhrad k té knížce, protože zase těma očima kritickýma, jako vidí ona, na kolik je ta knížka třeba věrná. Tak to nikdo jiný z tohohle úhlu nevidí a to jako byly nějaké výhrady kritické. To tedy jo.

Moderátor (Naděžda Hávová): To bylo čistě od tvé paní profesorky, protože ty ostatní od literárních kritiků taky žádné takové nečetla.

Host (Petra Hůlová): Taky by šly negativní ohlasy. Třeba v posledním Unidžezu. To byla hrozná stíračka.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já jsem právě chtěl říct, že v úvodu jsme citovali ty pochvalné recenze, takže ono je to asi těžké, teď se pustit do něčeho dalšího, když člověk má za zády první tedy prvotinu Mojí babičce a ví že, musí být lepší. Chystáte se na další psaní nebo píšete?

Host (Petra Hůlová): Já o tom nechci nějak moc mluvit, protože právě nechci jako na sebe navalovat. Já myslím, že to je otázka, jak se k tomu člověk asi postaví, jako že nakonec jsem něco napsala, co asi se líbilo. To je jakoby skvělé, ale to neznamená vůbec nic, co se týká čehokoliv jiného, takže se uvidí, jak budou věci.

Moderátor (Vladimír Kroc): Děkujeme, že jste přišla. Přejeme ať vám, teď jste neřekla jasně, jestli teď píšete, ale ať vám jde práce od ruky nebo od pera. Mějte se hezky. Nashledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nashledanou a hezký den také vám přejeme všem, kteří jste s námi strávili uplynulou půl hodinu na vlnách Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu. Opět za týden ve stejném čase těší autoři pořadu Dva na jednoho Vladimír Kroc a Naděžda Hávová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.