Důl Koh-i-Noor po roce

Co se stalo s horníky, kteří tehdy stávkovali? Po tom pátral přímo na místě reportér Marek Janáč.

Jo fyzička je dobrá, ale psychicky je to horší. Takto zněl přesně před rokem hlas jednoho z horníků, a to z hloubky 365 metrů. Tento muž už dnes na šachtě nepracuje. Spolu se 45 svými stávkujícími kolegy byl propuštěn. Na šachtě zůstali jen čtyři horníci z těch jedenapadesáti, kteří vloni pod zemí strávili 22 dní. Jedním z nich je Vlastimil Reif.

Ty co propustili, tak to byli samí špičkoví pracovníci.

Mezi prvními byl propuštěn i muž, který se snažil důl koupit, a horníkům zajistit na následujících 5 let práci - majitel SHD Peel - Ladislav Pleticha. V následujících měsících skončilo na dlažbě dalších 500 havířů. Ještě dnes, rok poté, jich zaměstnání hledá téměř polovina, přesněji 173. Ti, co zůstali se změnili.

Už tam není taková soudružnost jaká tam byla. Jsou tam někteří lidi, který jinýmu závidí, že má lepší pracovní místo, lépe ohodnocené atd..

Jedním z propuštěných je i muž, který v dole nechal své zdraví. Nepřál si zveřejnit své jméno. Mám ochabování kvadricepsového svalu od páteře, to je všechno ze zaměstnání, kam s tím můžete jít dělat, s tím už nemůžete na fyzickou práci.

A tak hlídá parkoviště. Za plat o polovinu nižší, než měl na šachtě.

Já mám akorát tu výhodu, že už jsem sám s manželkou, že už živím sám sebe a manželku a manželka chodí do práce ta zaměstnání má, to je jediná výhoda, ale ty co mají malé děti a ty co dostali vyhazov, tak těm to teda nezávidím.

Právě proti jednorázovému propuštění pětiset lidí protestovali vloni stávkující horníci. Jak říká předseda odborářů v Koh-i-nooru - Vladimír Perlík - podařilo se sice zavření šachty oddálit, ale oněch 500 havířů bylo stejně propuštěno.

No splněno nebylo, i když to vemu, i když se prodloužila ta doba tak ten důl se zavřel.

Ministerstvo průmyslu viní Perlík z nedodržení dohod z konce roku 1999, ve kterých se prý ministr Špidla zavázal k pomalé útlumové variantě, podle které mělo být ještě dnes zaměstnáno v šachtě asi 800 lidí, namísto asi 430, kteří tam pracují v současnosti. Dnešní ředitel dolu Jiří Stejskal tvrdí, že o žádné takové dohodě nic neví. Poslední dohoda s odboráři, kterou podepsal iu odborový předák Perlík, je z 21. dubna 2000.

Doslova uvedeno důl Koh-i-noor a.s. se zavazuje realizovat útlum dolu tak, že těžba bude pokračovat na jedné stěnové technologii při počtu 450 zaměstnanců do konce roku 2000.

Ani na ministerstvu průmyslu ale náměstek ministra František Kubelka o ničem podobném nevěděl. Potvrdil nám jen, že ministerstvo na útlum tohoto dolu jen vloni dalo 150 milionů korun, plus téměř 11 milionů na zdravotní dávky.

Naopak si myslím, že ministerstvo svoje sliby jednoznačně plní.

Odborářům dnes, po roce ani není jasné, jestli bude dodržena lhůta 4 let na útlum, anebo bude důl zavřen dřív. I to je podle jejich předsedy Perlíka možné. Jsou totiž doly, které se zavírat zatím neměly, a během uplynulého roku byly zrušeny.

Snad jen Paskov, kterej rozhodli po nás už je zavřenej na Ostravě, když si vemete Švermovo rozhodli ho o nás a nám to řekli v dubnu, někdy v květnu nebo v červnu, že Švermovo je zavřenej.

Ředitel Stejskal potvrzuje, že útlum bude probíhat podle plánu. A situace v dole dnes? Šachta měla ještě před rokem tři razící stěny, dnes funguje jedna.

Ta se vyklízí, prodávají se věci,který jsou nepotřebný takže šachta se de facto likviduje.

Horníci tvrdí, že jim v pondělí vedení oznámilo, že je nenechá vyfárat dříve, než natěží požadované množství uhlí. Ředitel Stejskal to ale popírá.

No vůbec o tom nic nevím ne v pondělí, ale asi nikdy.

Situace pod zemí se ale havířům, kteří ještě fárají, zdá podivná. Jsou prostoje, protože nejsou náhradní díly.

Když vám třeba chybí nějaká součástka třeba do tý stěnové technologie a čekáte jest-li se sežene nebo ne.

Místní horníci už si na tento stav zvykli, a jak mohou, hledají si zaměstnání jinde. Podle Jany Stádníkové z úřadu práce v Litvínově - se ale neumějí prodat na trhu práce.

Když s nimi někdy mluvíte tak zjistíte, že oni se vlastně stydí se jít zeptat zda je někdo vezme do práce. Někteří měli potíže se přijít i zaevidovat přestože tam různé přednášky ze strany Úřadu práce byly. Ti lidé měli určité životní jistoty a najednou ty jistoty se jim ztratily. a teď někdo po nich chce aby se sami o sebe postarali. Oni nevědí, jak se mají prezenovat vůči budoucímu zaměstnavateli, oni to nikdy nedělali oni to nepotřebovali a v tomhle způsobu mi také musíme také pomoc.

Někteří z horníků, i teď, po roce od stávky, stále věří, že nakonec šachta stále pojede dál.

Kdybych v to nedoufal, tak na tý šachtě nejsem.Člověk už tam není ani tak pro peníze ani ze strachu, že ho propustí, ale já jsem s tou šachtou tak nějak sžitej. Je to život a pak člověk už se musí přizpůsobit.