Drákula už tolik nezlobí, na vstupné však mějte

Na zahraniční turisty tu moc nenarazíte. Cestovky totiž klienty směřují raději na hrad Bran. Ten byl sice v Drákulově době správním centrem oblasti, Vlad zde však pravidelně nežil. Bran je ale k turistům vlídnější. Výstup na Pitesti totiž není pro každého. Zdolat 1400 dřevěných schodů se dá bez nadsázky označit za sportovní výkon.

Cestou jsme si vzpomněli na článek z časopisu, kde byl strhujícím způsobem popsán případ dvou vědců kteří chtěli ruinu prozkoumat někdy v minulosti. Podle této historky zachvátila vědce na hradě taková panika a záchvat strachu, že utíkali hodiny než se pološílení zastavili až dole v údolí. A to vše v pravé poledne. Když se k nám dole přidalo štěně, které s námi pak absolvovalo celý výstup, vzpomněl jsem si, že i v té historce doprovázel vědce na hrad toulavý pes.

Nahoře nakonec Drákula nečekal, ale nepříjemnost ano. Při vstupu do ruiny postával odhodlaný Rumun s motyčkou v ruce a dožadoval se zaplacení vstupného. Samozřejmě že všechny peníze jsme si nechali dole v autě. Při jeho nadávkách se nám vybavilo, že po cestě jsme viděli cedulku. MUZEUM 10 LEI. A na tom jsme taky postavili svou obhajobu. Argument že slovíčko muzeum má zcela jiný význam než to kam jsme se dostali, však Rumun pochopit nechtěl.

Poté co jsme ho poučili ať si tam dá slovo castle nebo ruin jinak se s ním nebudeme bavit, využili jsme početní převahy a ignorujíc jeho výhružky jsme začali ruinu prolézat. S prohlídkou jsme byli beztak hned hotoví. Skoro každý hrad v česku se může pochlubit větší rozlehlostí a tak Pitesti zas tolik nenadchnul.

Tato reportáž se uchází o vaši přízeň v soutěži Zápisníku zahraničních zpravodajů. Pro své hodnocení můžete využít známkování pod textem - systém je stejný jako ve škole. Reportáže zaslané ve třetím kole soutěže můžete hodnotit v červnu 2009. Další informace uslyšíte ve vysílání ČRo 1 - Radiožurnálu každou sobotu a neděli po 10. a 22. hodině.