Dobrodružství manželů Vackových: Škodou Rapid po stopách Karla Čapka

Dopisy Karla Čapka

Zdeněk Vacek se svojí ženou Petrou projeli 4500 km po Anglii ve stopách Karla Čapka. Pana Vacka zajímá Čapek jako autor, člověk i jako automobilista. Jaké zkušenosti nasbírali po cestách starým vozem? Co je trápilo na dlouhé cestě po Skotsku? Ptala se Lucie Výborná.

Na vysoké škole po antikvariátech sbíral první vydání Čapkových knih. „Začal jsem chodit do Památníku národního písemnictví, kde je Čapkova pozůstalost. A tam se spojily moje lásky k Čapkovi jako člověku i automobilistovi,“ vzpomíná pan Vacek.

Našel tam itinerář dvou cest, z nichž nevznikly žádné zápisky. „Když jsem zjistil, že vystřídal dvě škodovky a z toho jednu, kterou mám doma, bylo jasné, že se musím vydat za ním.“

Čapka automobilismus fascinoval. Jak sám napsal: „Jen autem lze poznati celý svět takový, jaký skutečně je“. Pro milovníka lidí a přírody představoval vůz úžasné možnosti. „Vnímal ho jako ztělesnění svobody pohybu.“ Paradoxně, on sám nikdy nezískal řidičský průkaz, protože kvůli Bechtěrevově nemoci nemohl otočit tělem natolik, aby zacouval.

Karel Čapek s Olgou Scheinpflugovou v roce 1937 vyrazili Škodou Rapid do Alp a Zdeněk Vacek se svou ženou se v roce 2010 vydali týmž vozem na cestu dlouhou 3500 km. „Ačkoli auto není velké, vozy se tehdy stavěly vyšší. Uvnitř je minimum plastu, převažuje dřevo, plech a vlněné čalounění. Je to báječné, když je horko,“ pochvaluje si veterána pan Vacek.

V lijáku bez topení a bočních skel

Horší je to v dešti: „Na to moje žena nerada vzpomíná, protože do vozu všelijak zatéká. Musela chytat vodu do sáčku,“ směje se. Ještě horší byla cesta v roce 2014 modelem Škoda Popular. „Ta auta nemají topení ani boční skla. Ve Skotsku se na nás vrhly muchničky a Petra je alergická, takže měla několik týdnů následky.“

Na své cestě zaznamenali také kulturní rozdíl mezi Angličany a lidmi z kontinentu: „Cambridge byla pro Čapka symbolem kultivovanosti a vzdělanosti. My jsme si všimli rozdílu v kladení otázek. Zatímco v Čechách se nás lidé ptali, kolik to stojí a co to žere, v Anglii pokládali otázky typu jaká je to značka nebo jestli je to rodinná památka.“

Kultivovanost a jakási staromódnost je podle pana Vacka pro Angličany typická – to zůstává stejné už od čapkových časů.

Související