Dobrodružný život Josefa Serinka popisuje i jeho rukopis, který zatím nikdo nevydal
Josef Serinek bojoval v 1. i 2. světové válce. Za holocaustu se mu podařilo utéct z koncentračního tábora v Letech u Písku a zapojil se do partyzánského hnutí na Vysočině, kde vytvořil oddíl z českých partyzánů a ruských uprchlíků. O dvacet let později jeho vzpomínky zaznamenal historik Jan Tesař a v roce 2016 vyšly v rozsáhlé třídílné edici Česká cikánská raprodie. Od letoška je navíc v repertoáru pražského divadla Minor hra Černý partyzán. Slovo má Jana Šustová.
Život Josefa Serinka by určitě stál za románové i filmové zpracování. Kromě jeho pamětí z války, které zachytil historik Jan Tesař, existuje dosud nezveřejněný rukopis, ve kterém poutavě popisuje své dětství s kočujícími Sinty. Jedním z mála, kdo ho dosud četl, je hrdinův vnuk Zdeněk Serinek.
Čtěte také
„Ten jeho rukopis ještě nikdy nebyl zveřejněný, psal ho v roce 1946, tudíž ještě dřív, než ho Jan Tesař vyzpovídal o tom, co se týkalo války. A to bylo ještě silnější, když jsem to četl. Ono to není jednoduché číst. To si člověk musí přepsat, protože je to vybledlé, jeho písmo je složité, on už byl poloslepý v té době po válce a psal takovým svérázným způsobem – když bylo delší slovo, tak ho rozdělil a tu druhou půlku začal velkým písmenem. A člověk se v tom musí vyznat, jak to psal atd. Ale jsou tam ještě silnější věci, než v té České cikánské rapsodii.“
Osud Josefa Serinka by vystačil na několik lidských životů.
„Ten můj děda si během svého života zažil všechno, co se dá za života zažít – od bídy, utrpení, málem přišel třikrát o život během války, nebo během svého života, byl třikrát vážně raněný, až po to, že to byl hrdina. A poslední tečka byla, že dostal v roce 2023 vyznamenání od prezidenta za hrdinství. Takže on si vlastně prožil maximum, co mohl prožít.“
Čtěte také
Svou první manželku a děti ztratil Josef Serinek za holocaustu. Jeho druhou ženou se stala Marie Zemanová, s níž se seznámil v odboji na Vysočině mezi místními evangelíky. I ona je výraznou postavou divadelní hry Černý partyzán.
„Když jsem to četl v souvislostech, tak děda k ní měl náklonnost, už když spolupracovali, ale nic si k ní nedovolil, protože věděl, že je vdaná. A když poručík Zeman umíral, tak dědu prosil, aby se postaral o jeho ženu a syna, tudíž o prvorozené dítě té mojí babičky. A po válce, když děda zjistil, že ta jeho původní rodina skončila v Osvětimi, že byli zavražděni nacisty, tak splnil to Zemanovo přání a udělal to zase po svém – vzal si ji a měl novou rodinu. A díky tomu, že si ji vzal a splnil to přání, a možná i svůj sen mít novou rodinu, zní na konci ta věta, že když se dozvěděl, že jsem se narodil já jako jeho prvorozený vnuk, tak jeho první otázka byla: Jakou má barvu? A odpověď dostal: Bílou. A řekl, že to je dobře, bude mít snadnější život. Když mi to tenkrát táta řekl ještě před svojí smrtí, tak jsem si uvědomil, že ten děda možná po té válce s tou babičkou splnil přání sobě – měl rodinu, která po jeho smrti bude v klidu. Bude dál moci žít.“
Serinkova příslušnost k Sintům i jeho životní osudy byly v rodině tabu. Jeho vnuk Zdeněk se o tom dozvěděl až na prvním stupni základní školy. Teď už je to rodině známé.
„Dnes můžu říct, že nás je z původně devíti vnoučat sedm. V současnosti žije 15 pravnoučat Josefa Serinka. A dnes už můžu říct, že dokonce 14 prapravnoučat.“
Po válce si Josef Serinek ve Svitavách otevřel hostinec U Černého partyzána. Jeho provoz ukončil v roce 1953 po měnové reformě.
„Ta hospoda funguje dál, akorát se nejmenuje U černého partyzána, ale je to značková hospoda, je pořád v tom místě v Pražské ulici ve Svitavách, dnes se tomu říká Předměstí, dřív to byla Pražská ulice, je to na výpadovce na Litomyšl. Je tam velká reklama na štítu a pořád ten dům funguje jako hospoda. A vím, že dodneška místní lidi říkají: ‘Jdu k Partyzánovi.’ Neřeknou ten současný název, ale že jdou k Partyzánovi. Dodnes je to pořád u nich Hospoda U partyzána.“
Ve Svitavách je stopa Josefa Serinka patrná dodnes.
„Nedaleko od toho domu je park, tam se asi před dvěma lety zasadil strom. Nevím, jestli to dopadne, chtěli bychom tam dát nějakou vzpomínkovou desku, nebo QR kód, který odkáže na stránky, které se chystají. A přímo na tom domě byla umístěna pamětní deska, že tam žil Josef Serinek a provozoval tam restauraci. To tam je.“
Pamětní deska Josefa Serinka byla na jeho domě ve Svitavách odhalena 8. května 2021.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Abolice se ke stíhaným vojákům ještě nedostala. Pavel měl obžalobu v ruce, proces se ještě konat může
-
Nedostatek raket i změna ruské taktiky. Ukrajinská protivzdušná obrana se ocitá pod stále větším tlakem
-
Hitler s tím nezačal a Kanye West možná jen provokuje. Může být rasista úplně každý?
-
Lidé si musí pamatovat příběhy, ne jen počítat oběti, řekla v Praze ukrajinská novinářka