Doba heroická končí, přijde strašení a fake news. Na to se musíme připravit, varuje psycholožka

Jakým způsobem si udržet v současné době rozumný balanc? Zpráv je mnoho, někdo to už vnímá jako showbyznys…

Jak být informován a zároveň jak tomu dávat ve svém životě limit a jenom určitý čas a prostor, to je jedna z důležitých podmínek dobrého vyrovnávání.

Když se bavíme o uprchlících z Ukrajiny, tak narážím na spoustu předsudků. Jak bourat předsudky?

Čtěte také

„Exploze v tobě probudí živočišné instinkty.“ Dva psychologové o útěku z války i pomáhání v Česku

Jeden z předsudků je, že lidé, kteří přicházejí z Ukrajiny, jsou ubozí, chudí, nekultivovaní, že jsou na tom daleko hůř. A je zajímavé, jak lidé těžko snáší, že jsou to lidé jako my, že jsou upravení, že mají auta, že se nám velmi podobají. Zachraňovat někoho, kdo je ubohý a je na tom špatně, je snadné, ale připustit si, že uprchlíci jsou na tom úplně stejně jako my, s sebou přináší ohrožení, že se to může stát i mně.

Takže ta podobnost je v něčem zarážející a myslím si, že předsudek je první krok k tomu, vytvářet asymetrii ve vztahu. A to je teď důležitý úkol – jak se těm, kteří přicházejí a jsou potřební, vztahovat na stejné úrovni a nedělat z nich ubožáky. Udržet respekt, úctu a nechytit se do pasti, že když mají auto a jsou hezky oblečení, tak si nezaslouží podporu. A tu už teď běží ze všech stran. 

Když jsme si dohadovali rozhovor, tak jste mi říkala, že mi řeknete, co se stane za 14 dní. A vsadím se, že když máte prozkoumanou lidskou psychiku, tak mi řeknete, i co se stane za měsíc nebo za dva…

V žádném případě nejsem věštec a to, co teď budu říkat, jsou informace, které jsem nabrala ve svých studiích a stážích. Nepochybně teď končí doba, která se nazývá heroická, to se dočtete v každé učebnici, v každé příručce.

Ti, kteří teď mlčí, tak čekají, až se objeví rozmrzelost. A to je nejlepší doba vypustit fake news.
Yvonna Lucká

Když nastane taková šoková událost, tak první reakce je, že se v nás vzedme energie, naše tendence pomáhat a být k dispozici je na jednu stranu přirozená reakce a na druhou stranu kanál pro nabuzenou energii. Něco dělat, pomáhat, být aktivní. Navíc je to doprovázeno dobrými pocity, že jsme dobří, dobrosrdeční, že jsme dobrý národ, vzniká pospolitost, lidé se na sebe usmívají, pomáhají… Nechci to vůbec znehodnocovat, je to velmi přirozená reakce. Vždycky to připodobňuju k tomu, když se zamilujeme.

Čtěte také

Jak s dětmi mluvit o válce? Podívejte se na speciální vysílání pro rodiče a učitele

Po 10, 14 dnech obvykle nastává doba idylická, doba, kdy tam je pevnostní impulz, pomáháme, ale zároveň se začne malinko objevovat i to, že v prvním nárazu, který je emoční, vytěsňujeme spoustu aspektů. Vidíme černobíle, musíme pomoc, a potom si říkáme, jak to vlastně je, co potřebuji vědět, jsme malinko unavení. Pořád pomáháme, cítíme se dobře, ale začíná nám odtikávat energie, systém, který je nabuzený sympatikem, a určitě se projeví únava. A z ní se začne projevovat mrzutost a pochyby.

Pokles přijde, připravme se na to

Nepochybně to je křehká fáze, protože ti, kteří teď mlčí, tak čekají, až se rozmrzelost objeví, a to je nejlepší doba na to, pustit fake news a různé fantasmagorické popisy situace. A hlavně je to ideální doba na to, začít lidi strašit. A na to se musíme připravit. Je důležité vědět, že to je normální, že pokles přijde, ale zároveň bychom měli být připravení na to, že se musíme v této chvíli podporovat, musíme při sobě stát a že si to nemáme vyčítat. Nejlepší je mluvit o tom, že jsme v této fázi. 

Fáze nejistoty, nervozity a křehkosti přijde na obou stranách?

Nemůže nepřijít, protože takhle je člověk vytvořen, takhle funguje naše psychika. Přirozená reakce je první vlna odolnosti – dotáhnu děti do bezpečí, hlavně, že jsme přežili. Ale pak je konfrontace s realitou, uprchlíci nahlédnou, že jsou v situaci, která může být dlouhodobá.

Možná to znáte, když přijdete na úžasnou návštěvu a je to tam zábavné, tak za 14 dní je nejvyšší čas se vrátit do svého soukromí, do svého klidu. A o to teď uprchlíci byli okradeni. A my také začneme sčítat rány, lidé se začnou strachovat, bude konkurence v práci, když přijdou nové síly. Už se to začíná pomalinku probarvovat, ale to je normální.

Čtěte také

Uprchlická vlna v Česku sílí, docházejí ubytovací kapacity. Válka na Ukrajině, den devatenáctý

Ale čeho se obávám je, že diskomfort a únavu začnou lidé zneužívat účelově, že začnou budovat své mocenské nebo jiné pozice.

Co dělat, abychom v takové chvíli obstáli sami před sebou?

První věc je o tom mluvit a vědět to, mít dobré informace. Například je nesmírně důležité stále žít dobrý život. I když se dějí takhle těžké věci, tak nezapomínat, že je OK jít do divadla, setkat se s přáteli, že je v pořádku, aby se ukrajinské děti smály a běhaly. Pomáhat si a podporovat se v tom, že si tak trošku můžeme dělat legraci z toho, jak křehké nádoby jsme.

Co by bylo dobré si v současné době uvědomit a nad čím přemýšlet? A jak válka na Ukrajině ovlivní  společnost? Poslechněte si celý rozhovor.