„Exploze v tobě probudí živočišné instinkty.“ Dva psychologové o útěku z války i pomáhání v Česku
Jak se cítí lidé, kteří žijí ve válce, slýchávala psycholožka Světlana Tavancevová od svých klientů, vojáků z Donbasu a lidí v ukrajinských táborech pro uprchlíky. Teď to zažila na vlastní kůži, když s rodinou utíkala z bombardovaného Charkova. V seriálu uslyšíte její příběh. Psychologickou pomoc uprchlíkům poskytuje Viktor Pasničenko, který popisuje, jak válku prožívají lidé, kteří už v Česku nějaký čas žijí. O tom uslyšíte v druhém díle seriálu.
„První, co teď chci, je pořádně se vyspat,“ říká psycholožka Světlana Tavancevová. I s rodinou se dostala do Prahy a teď už má domluvenou spolupráci s Národní ústavem duševního zdraví a s terapeutickou Linkou Sluchátko.
Čtěte také
„Zažili jsme deset dnů bombardování. Byli jsme v neustálém napětí, protože poplašné signály nefungují, a tak jsme museli pořád sledovat internet, jestli nepíšou, že máme jít do krytů. A tak jsme spali popořadě. Ostřelovali nás i ve vlaku,“ popisuje, jaké to bylo, když s rodinou utíkala z Charkova.
Vzít své děti a maminku, zamknout dům a běžet na vlak do Lvova se Světlana rozhodla z minuty na minutu, když na ně začaly padat bomby.
Rozstříleli celou pokojnou vesnici, přitom tam nebylo nic, žádné strategické objekty. Jen staré babičky, chudé rodiny.
Světlana Tavancevová
„Ta exploze v tobě probudí živočišné instinkty, začneš myslet jen na to, jak zachránit rodinu. Rozstříleli celou pokojnou vesnici, přitom tam nebylo nic, žádné strategické objekty. Jen staré babičky, chudé rodiny,“ říká.
Co si vzala do evakuačního zavazadla? Kolik jídla si stihla vzít na cestu? Proč je důležité nesledovat válku neustále na sociálních sítích? O tom je první díl seriálu.
Psychologickou pomoc lidem, kteří utekli před válkou, už poskytují poradny nebo telefonické linky pomoci. Na Lince Sluchátko, kam se chystá Světlana Tavancevová, už pracuje psycholog Viktor Pasničenko.
Čtěte také
„Anonymně zmíním příběh z tohoto týdne. Rodina z Ukrajina přijela asi před rokem a dívence je dvanáct let. Velice silně prožívá, že se sama nemůže zapojit a pomoci lidem tam, protože je jí teprve dvanáct. Její rodiče jí nabídli, aby se nějak zapojila tady, ale jí se to zdá nedostatečné a mluví o tom, že kdyby jí bylo sedmnáct let, odjela by na Ukrajinu,“ přibližuje Pasničenko, čím se trápí Ukrajinci, kteří v Česku žili už před válkou.
Děti velkou část emocí přejímají od matek. Když jsou silné, zvládnou to i děti.
Viktor Pasničenko
„Měl jsem možnost pobývat na jedné ubytovně, kam přijely matky s dětmi z Ukrajiny. Malé děti už druhý den pobíhaly po okolí, snášely to relativně dobře. U starších dětí a adolescentů je to komplikovanější, často si uvědomují, že jsou tady a měli štěstí, ale jiní lidé jsou na Ukrajině a trpí,“ říká a dodává:
„Děti velkou část emocí přejímají od matek. Když jsou silné, zvládnou to i děti.“
Proč je důležité, aby děti na ubytovnách měly společnou hernu? Poslechněte si druhý díl seriálu.
Související
-
Psycholog o válce: Sledovat zprávy není součást boje, je to pasivita. Udělejte něco aktivního
Ruská agrese na Ukrajině vyvolává v lidech emoce, které patří k životu a musí přijít ve chvíli, kdy se cítíme ohrožení. Jak s takovým strachem pracovat?
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.