Do balkánské divočiny odjel za kamarádem, už tam zůstal

Riki, padesátník z Čech, se snažil nahodit v hustém dešti lodní motor na svém rychlém člunu, ale dlouho marně. Nakonec se to asi po půl hodině podařilo. Podle mě tahle otevřená bárka uháněla strašně rychle, navíc déšť nepřestával. "Já nemůžu jet rychleji, to nevidíš vůbec nic," prohlásil.

Tajemství Skadarského jezera a přitékajících řek mě přitahovalo stále víc, ale uvědomoval jsem si, že to tak nemusí být i po dvanácti letech, co tady tenhle větrem ošlehaný chlapík žije. A co Rikiho na tom nejvíc baví? "Všechno, úplně všechno, voda..."

Mě taky zajímalo všechno - tím spíš, že to pro mě bylo úplně nové, ale... "Teď si to vyfoť!" zavolal na mě, jenže měl jsem mokrý objektiv. Zkrátka i technika potřebuje své podmínky k práci. "No, vidíš, tamhle máš volavku," ukázal Riki.

Na tom našem světě je hodně rájů. I když často velmi drsných. Přesvědčuji se o tom stále dokola. A tento leží na mezi Černou Horou a Albánií. Na černohorském břehu jsem našel Rikiho, který mi tam otevřel svět, o kterém jsem dosud jenom slyšel a viděl ho v dokumentárních filmech. Bylo to jako ve snu - divocí koně a býci, volavky a vůbec zvířata, která u nás nevídáme. Přírodní rezervace na vodě a kolem ní - na dlani. A to jsem viděl jen zlomek.

Ale před deštěm a šumem deštivých provazů se nedalo skrýt ani v dřevěné chatce. "To se popsat nedá. Tady máš třeba bělohlavý orly, máš tady divoký bejky, divoký koně, máš tady vlastně všechno, třeba pelikány. No, volavek tady je několik desítek druhů. Máš noční, denní, máš ty veliký, šedivý. Kormorány. Vranac sežere půlkilovýho kapra na posezení. Vranac je velikej kormorán. Máš malý komorány a veliký kormorány," popsal Riki.

Zajímavé příběhy lidí někdy začínají velmi jednoduše. "Měl jsem tady kámoše, je to pět kilometrů. Přijel jsem sem a zůstal jsem tu," popsal Riki své začátky na břehu jezera.

Zůstal tady a lidé mu nechybí. Ale když se tak někdy stane, zajde si za nimi nebo oni přijdou za ním. Tady je to totiž jen pro přátele a skutečné fajnšmekry. Riki má spoustu zvláštností, všude si ho tu váží pro jeho zlaté české ručičky, i když poněkud velké, a skvělou chlapskou povahu. A taky nepije. Naposledy se napil jako teenager.

Jeden ze zázraků zdejšího jezera tvoří ryby - okouni, líni, pstruzi nebo úkleva, což je malá rybka, které se tu denně naloví tuny. Ale nejlepší ryba odsud? Zkuste uhodnout. "Podle mě je to kapr. Dělá se tu ještě taková zálivka - česnek, ocet, cukr, a to se přes to přelévá," svěřil se Riki. I když nedám dopustit na našeho českého kapříka, jde tu aspoň váhově o jinou kategorii. "No, kapra tu máš od dvou kil do osmadvaceti, dvaatřiceti," vysvětlil.

Ovšem představte si, že tady mají i hrocha a hospodu, která se jmenuje U hrocha. "Je to patnáct kilometrů, můžeme tam zajet, abys to viděl. To je normálně exkluzivní restaurace a vedle mají výběh, kde mají hrocha. A on už jim dvakrát utekl," dodal Riki. Tady na břehu Skadarského jezera v Černé Hoře je prostě trochu jiný svět. A Riki z Čech je tady spokojený.