Divadlo v nás má vyvolávat nečekané reakce. Zarezonovalo to, že jsme nechtíc trefili dobu, říká režisér hry 1984 Dodo Gombár

31. leden 2023

Systém, nebo láska? Láska k systému! Ve Švandově divadle měla premiéru adaptace antiutopického románu George Orwella 1984. „Klíčovou otázkou románu je podle mě naděje. Naděje je už v tom uvědomění, že ji máme,“ říká režisér inscenace a pedagog Dodo Gombár. Poslechněte si celý rozhovor.

Jak se vydařila premiéra?

To je pro režiséra těžká otázka. Já si myslím, že zarezonovalo to, že jsme nechtíc trefili dobu. Původní záměr byl, že bude premiéra v době předcovidové. Potom nám události trošku zkřížily plány a zpomalily nás.

Dodo Gombár, režisér a pedagog

Ale teď se mi díky okolnostem zdá, že jsme si lepší časové nebo časově-politické podhoubí nemohli přát, takže publikum vnímá i nějaký hlubší rozměr a zdá se mi, že ohlasy jsou velmi příznivé.

Jaké je to vracet se jako host do důvěrně známého prostředí, kde jste býval nějaký čas skoro jako doma? Do roku 2019 jste byl ve Švandově divadle uměleckým šéfem...

Myslím si, že by bylo proti jakési přirozenosti, kdyby to s člověkem trochu nezamávalo. Je tu nějaký emocionální podtext nebo kontext toho, že se vracíte do prostředí, kde jste strávili téměř deset let. Takže samozřejmě intenzivní byl, ale velmi rychle jsme naběhli na mód, že jde zkrátka o práci, o tvorbu.

George Orwell v sobě nese zvláštní temné pnutí, které člověka při čtení jeho díla nenechává lhostejným.

Potkával jsem se s lidmi, které mám upřímně rád, kteří jsou mi blízcí. Soubor je z velké části původní, ale zároveň i obměněný, nazval bych ho staronovým.

Takže jsem se střetl jak s lidmi, se kterými jsem už pracoval dříve, tak s lidmi, se kterými jsem pracoval poprvé. Kromě toho si myslím, že ty roky, které jsem strávil ve Švandově divadle, pro mě byly v mnohém formativní, hluboké tvorbou i lidsky. Vracel jsem se sem velmi rád.

Proč vám přišlo důležité se teď vracet k tajemnému vizionářství George Orwella?

První čtená zkouška adaptace 1984 v režii Doda Gombára ve Švandově divadle

Myslím si, že existuje pár takových unikátních děl – nejen románových –, které si každá doba osvojí po svém. A George Orwell v sobě nese, myslím si, zvláštní temné pnutí, které člověka při čtení jeho díla nenechává lhostejným.

Měl jsem pocit, že atmosféra společnosti, takzvané rozdělené společnosti, jak už vznikla taková oblíbená floskulka nebo fráze, je vlastně dobrým prostředím k tomu, aby tu dokázalo něco takového rezonovat. A tím, že jsme odložili naše plány o dva roky a dnes se děje, co se děje – do toho přišly prezidentské volby –, jsem měl pocit, že jsme to časové prostředí trefili. Bylo to trochu neplánované, ale jak víme, náhody neexistují.

Orwell a jeho dystopický svět nás nemůže nechat klidnými.

Je to dystopie. Kde nacházíte v příběhu naději?

Naděje, to je podle mě úplně zásadní otázka. Dalo by se totiž říct, že to dílo v sobě nese jen beznaděj, je beznadějné. Já si to nemyslím. Podle mě vlastně naděje je i to uvědomit si, že nám zůstává, že ji jednoduše máme.

A my jsme se už od začátku snažili soustředit pozornost na vztah Winstona a Julie. Julie je mladé děvče, určitě o generaci mladší než Winston Smith, a já mám pocit, že ta jejich láska a splynutí je možností, jak žít život v jakési naději.

Prohlásil jste, že dobré divadlo by mělo otřást společností a člověka vnitřně zneklidnit. U Orwellova románu 1984 je to téměř jistota. Jak si vysvětlujete, že je stále aktuální a trefný?

Jsem přesvědčený, že divadlo má nějakým způsobem v člověku vyvolávat nečekané reakce. Aspoň takové divadlo mě baví. Orwell a jeho dystopický svět nás nemůže nechat klidnými. To jednoduše nejde. Díváme se na jakýsi zvláštní obraz lidské neutěšenosti, napětí, kde se vztahy zúžily na podezřívání mezi lidmi, kde se vytrácí čistota z komunikace. A to je pro každého citlivého člověka vize, která je v něčem hrozivá.

A do takového stavu a světa jsou vržené naše figury a v tomto prostředí se odehrává příběh. To je důležité slovo. Příběh. Soustředili jsme se na to, aby tam byla „story, protože adaptovat takové dílo můžete jakkoli. Můžou to být poskládané flashbacky, události nebo nějaké vize. Ale my jsme chtěli, aby to mělo nějakou lineární hodnotu.

Jakou inscenaci chystá Dodo Gombár teď? A dá se herectví naučit? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Vladimír Kroc , mga

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.