Dezinformace není otázkou politiky, je to život ohrožující blbost, komentuje téma filmu Výjimečný stav režisér Hřebejk

Dívala jsem se na sledovanost filmů Jana Hřebejka. Je taková informace pro režiséra hodně důležitá?

Určitě je to důležitá pro producenta. Mění se to, protože se mění způsob distribuce. Já na to nejsem specialista, žádný ze svých filmů jsem si neprodukoval ani nedistribuoval. Nemám na to žádný názor ani očekávání.

Tvůj nový film Výjimečný stav je komedie, v jejímž středu je lež ve veřejném prostoru.

Ano, chtěl jsem, aby to byla komedie, přestože základ filmu je vážný - žárlivost je vážná věc, o které jde natočit velké drama. Ale nechtěl jsem vzbudit dojem, že ten film je agitka, že něco tvrdí, propaguje, že je to politický názor. Není to film o tom, jak dezinformace vzniká. Je to o zpravodaji na východě, který se kvůli žárlivosti vrátí do Prahy a protože vypukne převrat, je uvěznený v pražském bytě a ve svých reportážích předstírá, že je tam, kde není. Smyslem jeho reportáží není diváky zmást, spíš připoutat k reportáži. Tématem filmu je tedy to, jak těžké je poznat, že se lže.

Kvůli dezinformacím vzniká nedůvěra lidí vůči čemukoliv.

Ano, to je jedním z hlavních cílů těch trollích farem. Když se o téma dezinformací přou politici, tak se snaží vzbudit dojem, že to je otázka politických názorů, že někdo má jiný názor a dezinformace ho chce cenzurovat. To tak není, nejde o cizí politické názory, jde o to, že se ve společnosti vytváří zmatek.

Čtěte také

Dezinformace je moderní šmejdství. Dřív se prodávaly hrnce, teď se prodává strach, říká novinářka z Ověřovny

Uvedu to na příkladu počasí – když se u nás blížily povodně, sledoval jsem zpravodajství Českého rozhlasu nebo aplikaci Českého hydrometeorologického ústavu. Ve chvíli, kdy bych těmto médiím nevěřil, byl bych v háji. Díky informacím jsme byli mnohem připravenější než 22 lety.

Dezinformace spočívá v tom, že ve stejné době se v USA blížily hurikány, a přestože tamější meteorologové ukazovali lidem simulace z věrohodných zdrojů, přesto ve veřejném prostoru vzniklo tolik nesmyslů, že to bylo ohrožující. Do prostoru někdo posílá hovadiny, kterým věří šedesát procent lidí, ale pak je to bude stát život. To už není otázka politiky, je to život ohrozující blbost.

Inspirace rozhlasem

Co víš o filmových a rozhlasových ruchařích?

Dnes se mnoho ruchů používá ze zvukových bank. Historicky se to dělalo na Barrandově, ruchům se říkalo bruncvíky, podle pana Bruncvíka. Když se dělal film a vezl se do zahraničí, tak se musely znovu dělat ruchy, ty bruncvíky. Mně to vždycky přišlo ohromně vtipné. Při plánování filmu Dušan Neuwerth, zvukový vizionář z Tata Bojs, spolu se zvukařem psali scénáře, co bude Ondra Vetchý dělat, aby byly ruchy přesvědčivé.

V první reportáži ve filmu jde slyšet, jak Ondřej ruchy dělá, předměty slyší divák tak, jak jsou. V poslední reportáži, která se odehrává v koupelně, už je částečná improvizace herců. Komediální čísla jsme stavěli kolem ruchů.

Dozvěděl jsi se o práci v Českém rozhlasu něco nového?

Nemohli jsme si zvolit žádné jiné rádio, protože Český rozhlas má dobrou pověst. Milan Tesař scénář napsal asi před patnácti lety, nejdříve se to hrálo v divadle. Technika se od té doby změnila, a my jsme potřebovali, aby nám lidé z rozhlasu okomentovali, jak technika funguje, aby to ve filmu sedělo. Ten příběh se odehrává během 24 hodin, časově sedí, přestože někdy logicky nedává smysl. Měli jsme časovou osu, kterou jsme neustále kontrolovali, ale nadsázka je ve filmu veliká a gagu je podřízeno vše.

Když se chce režisér bavit

Pojďme se bavit o obsazení. Ve filmu mě překvapil Bořek Slezáček. Ty a Bořek jste se navíc ocitli v divadle Mír v Ostravě.

Bořek napsal povídku, pak filmový scénář pro televizi, ale jelikož solitérní projekty není lehké prosadit, tak jej Bořek přepsal na divadelní hru. Příběh je o třech párech, které slaví narozeniny v Beskydech. Líbilo se mi to lokálností, která je třeba vulgární, ale spisovná. Bořek hru nabídl divadlu Mír, které je soukromé a to si dovolilo riskantní - ve smyslu původní, české, ne jen humorné hry - uvedení. Bořek hraje jednu z hlavních rolí, ostatní obsazení je pokryté herci z Míru. Je to fantastická hra, ale musí se hrát s takovou tou vážností. Na premiéře to tak bylo, doufám, že to tak bude i dále. U komedií je těžké udržet tu pravou míru a nešlapat do nasazení až moc. 

Čtěte také

Ostrava dokázala nelichotivý stereotyp svého genia loci přetvořit v něco vábivého, říká spoluautor průvodce městem

Do jaké míry chodí režisér na kulturu?

Přiznám se, že velice rád navštěvuju divadla nebo koncerty, kde jde o trochu jiný obor. Sice jsem teď režiroval v divadle, ale to je jiné. Nevím, jak se to dělá, třeba opera, to je ohromné představení. Tam se jdu podívat jako každý divák, jdu se potěšit, považuji to za určité privilegium. Do divadla chodím jako divák, který má zájem o tu konkrétní věc.

Co připravuje dvojice spolužáků Jarchovský - Hřebejk? Jak dlouho chce mít režisér představení pod kontrolou? Vybírá si Jan Hřebejk v divadle herce pro svůj další film? Poslechněte si celý rozhovor!