Denní stacionář nabízí mentálně postiženým zábavu i vzdělávání

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 00936018.jpeg

Doby, kdy trávili mentálně postižení lidé život v ústavu, jsou dávno pryč. Pokud mají alespoň částečné rodinné zázemí, mohou například ve všedních dnech navštěvovat denní stacionář. Ve společnosti svých přátel stráví většinu dne a odpoledne odcházejí za svými blízkými. Právě tuto službu nabízí občanské sdružení Ruka pro život v Rajmonově ulici v pražských Kobylisích.

Lidé s Downovým syndromem, dětskou mozkovou obrnou, ale například i ti, kterým zkomplikoval život vážný úraz, spolu tráví ve stacionáři všední dny. A rozhodně se nenudí.

„Jsme rozdělení na jednotlivé dílny, každá z nich má čtyři až pět uživatelů a jednoho nebo dva asistenty podle toho, co se tam dělá a jek je dílna náročná. Program se skládá většinou z rukodělných prací, vyšíváme, šijeme, dále máme výtvarné aktivity, malování, techniky jsou skutečně velmi různorodé. Samozřejmě máme i takové rozumové aktivity, protože tu jsou dost často uživatelé, kteří navštěvovali speciální základní školy. Také rodiče chtějí, aby to, co se ve školách naučili, základní čtení a psaní, bylo u nich udržováno,“ říká sociální pracovnice Jitka Tauchmanová.

„Sestavujeme takzvaný individuální plán, kde si sami řeknou, co je jejich cílem. Třeba pro holky bývá dost zajímavé, že se chtějí naučit šít na stroji. Někdo jiný zase chce obsluhovat běžné věci, třeba myčku, sporák, rychlovarnou konvici. Trénujeme zkrátka to, co chtějí. Dají nám zadání a my jim to plníme,“ doplňuje.

Klientům stacionáře vyhovuje pestrý program

Denní stacionář Ruka pro život navštěvuje pravidelně dvacet uživatelů. Blížící se Vánoce tráví většinou s rodinami nebo se svými opatrovníky. Pevný program, který mají ve stacionáři, jim však po několika dnech chybí.

„Dost často uvíznou na tom, že se koukají na televizi a volný čas tráví pasivně. Dlouhodobě to nikoho nebaví. Všichni jsou rádi, když mají různé aktivity, mohou si vybrat co chtějí dělat a většinou do toho jdou s nadšením,“ říká Jitka Tauchmanová.

„Mně se tady líbí moc. Vyrábíme tady všechno možné. Budeme se učit vařit, děláme tu i keramiku.“ „Vyšíváme, děláme koberečky na dřevěném hřebenu, vyrábíme polštářky, chodíme na procházky a pomáháme si navzájem. Je to tady boží, skvělá parta, co víc si přát,“ komentují spokojené uživatelky svůj program ve stacionáři v pražských Kobylisích.

Další denní stacionáře má občanské sdružení Ruka pro život ve Skloněné ulici v Praze 9 a také v Litomyšli. Své služby nabízejí dospělým lidem s chronickým duševním onemocněním a s mentálním a kombinovaným postižením.

autor: anr
Spustit audio