Mistrová v textilní firmě: Místo čepic a šál teď ušijeme za směnu až pět set roušek

Den první

„Dneska byla směna jako každá jiná, akorát po Velikonocích je člověk víc odpočatý. Vstávání je o trochu horší. Člověk má jiný rytmus, než si na to vznikne,“ popisuje dvaapadesátiletá mistrová na dílně Iva, která dělá v textilní firmě vyrábějící pletené zboží patnáct let. Do práce chodí na šestou a kvůli snížení rizika nákazy jezdí do výrobny nově autem a nabírá i kolegyni. Je to víc než měsíc, co firma přešla na šití roušek.

Čtěte také

Romské ženy šíjí roušky nejen pro sebe a své blízké, ale i pro lidi z komunity na Černém Mostě

„Děvčata za stroji drží v ruce ne pletené výrobky, jako jsou zvyklé, ale bavlněné roušky. Ihned jsme začaly reagovat na vzniklou situaci, takže roušky vyrábíme asi čtyři týdny.“ Sedm švadlen za směnu ušije asi pět set roušek. „Šijeme několik druhů: klasické skládané za uši buď na provázek nebo na gumičku v pánské a dámské velikosti nebo i vzoru. Pak s kapsou na filtr, ty jsou velmi žádané. Další variantou jsou masky, ty jsou fajn na teplejší dny . Také šijeme dětské na zavázání, podle velikosti a věku dítěte.“ Sehnat bavlněné látky na roušky ve velkoobchodě prý složité nebylo. Nitě, tkaničky a gumičky měla firma na skladě.

Den druhý

„Dnes byl náročnější den, protože jsme přešli z roušek na šití naší výroby, tzn. čepice a svetry. Než do toho člověk zase přijde, věnuje tomu víc času.“ Mistrová z textilní dílny Iva taky popisuje, jaká mají u strojů opatření. Všichni nosí roušky a dodržují rozestupy.

Čtěte také

Přes roušky vidím v očích sympatie. Pandemie nám pomůže uvědomit si základní hodnoty, věří Zdeněk Svěrák

„Máme veliký provoz, takže rozestupy jsou někde metr, někde i dva. Při obědě, když roušku sundáváme, si sedáme tak, abychom od sebe byly dva metry. Teď si ve firmě žijeme v takové bublině. Nikdo z nás nevyhledává společná prostranství.“

Iva Ouředníková žije s manželem. Děti už mají dospělé, jsou v kontaktu přes telefon. „Rizikovou skupinu v rodině mám, pětasedmdesátiletou maminku. Té vozím nákup, dávám jí ho přes okno, abych zbytečně nepokoušela nějaké riziko.“

Den třetí

„V práci jsme měli normální den, šijeme už čepice a svetry. Roušky pouze v případě, kdy je o ně větší zájem. Když je člověk v práci a kouká se z okna, vypadá to jako krásný jarní den.“

Nouzový stav a opatření Ivě připomíná hlavně dění v obchodech s potravinami: „Když člověk chodí do obchodu mezi ostatní lidi, tak vidí, jak se musí chránit a nosit rukavice. Tam je to pro mě deprimující.“

Teď o víkendu jsme byli s manželem na dvouhodinové procházce v lese, nadýchat se čerstvého vzduchu. Člověk si vyčistí hlavu, úplně se oprostí od situace, která tady vznikla.

Mistrová Iva Ouředníková se současnému stavu přizpůsobuje, jak to jde. „Situaci zvládám celkem dobře. Doma se snažím cvičit. Nejvíc mi chybí příroda, můžeme chodit do přírody, ale nejsou to celodenní výlety. Teď o víkendu jsme byli s manželem na dvouhodinové procházce v lese, nadýchat se čerstvého vzduchu. Člověk si vyčistí hlavu, úplně se oprostí od situace, která tady vznikla.“

Den čtvrtý

„Co bych chtěla vzkázat – abychom to zvládli. Aby lidi nepanikařili víc, než je to nutné. Aby se opravdu chránili a respektovali svoje soukromí.“