Dělá nám problém respektovat jinakost druhých lidí, zamýšlí se Eliška Křenková. O čem je film Úsvit?
V areálu továrny se najde mrtvé novorozeně, které má mužské i ženské pohlavní orgány. Manželka ředitele továrny Helena pátrá na vlastní pěst. Postavu Heleny ve filmu Úsvit ztvárnila herečka Eliška Křenková. Ta na otázku Jana Pokorného, co si po zhlédnutí máme o filmu myslet, odpovídá: „Nikdy jsme nebyli moderní.“ Co tím má vlastně na mysli?
Ve filmu hrajete menželku ředitele továrny, v areálu továrny se najde mrtvé novorozeně. A ono má mužské i ženské pohlavní orgány…
Je to tak. A Helena, moje postava, nevěří všemožným fabulacím, které vzniknou ve Svitu, to je ta továrna, a pátrá na vlastní pěst.
Takže trochu kriminálka?
Kriminálka to není, v první půlce je to malinko detektivní.
Čtěte také
Vaším filmovým manželem je herec Miloslav König. Už jste s ním někdy hrála?
Nehráli jsem spolu. Znám ho z Divadla Na zábradlí a vždycky se mi hrozně líbilo, jak hraje. Vlastně jsem ho možná poprvé viděla ve filmu Tajnosti, byla jsem puberťačka a hrozně se mi líbil.
Takže když jsme spolu pak točili, tak jsem pro film na natáčení vyfotila fotografii, kterou Helena měla na nočním stolku. A pak jsem si ji, když jsme skončili s lokací, založila do scénáře před první průhlednou desku, chodila jsem po place a říkala jsem – to je ten z Tajností…
Před časem jste byla u nás v rozhlase na Vltavě a popisovala jste, jak vám odlévali vaši postavu, abyste vypadala věrohodně těhotná. To bylo opravdu tak drsné?
Pro mě jo, protože jsem musela stát hodinu na místě a museli mi odlévat celý trup. Plácají na vás vrstvy latexu, sádry, asi tři vrstvy to má. A krunýř tuhne, těžkne, a vy se nesmíte hnout. Tuhlo to a svíralo, cítila jsem vevnitř paniku, že jsem měla chuť to roztrhnout a utéct. Ale musela jsem to vydržet a stát.
A k čemu je to dobré? Vždycky jsem si myslel, že se něčím vycpou, třeba polštářem?
To pak nevypadá reálně. Slovenský maskér Martin Jankovič vymodeloval břicho, vlastně dvě břicha – jedno, které budu mít pod šaty a je z materiálu, který je prodyšnější, takže v tom může člověk existovat přes den. A pak břicho, které se mohlo ukazovat na kameru, protože vypadalo realisticky. A do toho jsme modelovali i prsa, protože ve filmu mám noční košilku na ramínka a bylo by hloupé tam mít podprsenku.
Kdyby všechno klaplo tak, jak vy tvůrci chcete, co bych si na konci filmu měl myslet?
Že jsme nikdy nebyli moderní. Nikdy jsme nebyli. A nejsme.
Na čem je tahle úvaha založená?
Myslím si, že to je v nějakým respektu druhého člověka. Dělá nám obecně problém respektovat jinakost druhých lidí. Nevím, čím to je. A je to smutný. Spousta otázek padalo během rozhovorů, co jsme za ty dva dny udělali, jakože spousta lidí má pocit, že jsme téma intersexuality, které je moderní, zasadili do roku 1937, že se nám to hodilo, že to je moderní. Ale ono to tak není.
Intersex lidé se rodili a rodí furt. Scenárista filmu Miro Šifra říkal, že v 17. století našel případy, kdy muž byl ženatý, a pak porodil, že se to historicky děje. Není to proto, že to je teď moderní, tak jsme to zvolili. Naopak jsme tím chtěli poukázat na to, že tato tematika se týkala a týká nás všech.
Jak vznikal film Úsvit? A kde na divadle můžeme vidět Elišku Křenkovou? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Ženy mají dnes ve filmovém průmyslu větší šanci uspět s krátkometrážními animacemi, soudí výtvarnice
„Pro ženy v běžném filmovém průmyslu není tak snadné prorazit ve velkých kreativních rolí jako kameramanka, režisérka,“ popisuje nerovnosti výtvarnice Diana Cam Van Nguyen.
-
Nádherný pás obrazů z celého světa, chválí spisovatel Formánek film Dvě slova jako klíč
Dvě slova jako klíč. Tak se jmenuje známá kniha spisovatele Josef Formánka. A teď na motivy knihy vznikl i stejnojmenný film, který natočil režisér Dan Svátek.
-
Bude to určitě velmi sledované, odhaduje herečka Mauréry. Hraje ve filmu o Andree Absolonové
Slovenská herečka a zpěvačka Zuzana Maurery je známá i z českých filmů. Hraje například ve filmu Muž, který stál v cestě o politikovi Františku Kreieglovi.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
