Nádherný pás obrazů z celého světa. A s Pierrem Richardem, chválí spisovatel Formánek film Dvě slova jako klíč

Říkáte, že jste se rozhodl žít tichý, klidný a spokojený život. Proč tichý?

Když se člověk nesnaží furt jenom vyplňovat čas mluvením a má čas naslouchat nebo přemýšlet si o svých věcech, tak žije daleko uspořádanější život, klidnější. Kamarád mi třeba ráno volá a říká, co děláš, já jsem ve stresu v zácpě. A já se dívám z chalupy jak se tam pase srnka a říkám – no, je to těžký, tak hezký den ti přeju.

Už jste viděl ten film?

Čtěte také

Mám zvláštní schopnost poznat v lidských příbězích pravdu, všímá si spisovatel Josef Formánek

Nevím, jestli to můžu říct, když je natočený podle mé knížky, ale je nádherný. Musím říct, že Danovi Svátkovi se podařilo natočit něco neuvěřitelného, nejsou tam všechny zápletky a příběhy, ale má to naprosto přesnou atmosféru knihy. Zároveň se tam podařilo dostat něco nepopsatelného, co s lidmi dělá fakt zajímavé věci.

Vím, že jedna paní byla v Jihlavě na předpremiéře a pak přijela ještě na předpremiéru do Kroměříže, stoupla si tam před lidi, než to začalo a říkala – všem vám to musím říct, film mě dostal a snažím se žít v souladu s tím filmem… Natočil film, který nechápu, jak se mu to povedlo, ale je to prostě nádherný pás obrazů z celého světa s krásnou hudbou. Do toho se člověk může kochat výkony Pierra Richarda a Jaroslava Duška.

Je to film, který svým způsobem navazuje na úspěšný film, který režíroval také Dan Svátek – Úsměvy smutných mužů podle vaší knížky. V čem to navazuje?

Navazuje to postavou spisovatele, který si po léčebně řekne, že chce žít nový čistý život a chce jít životem bez přítomnosti alkoholu, být slušný a věnovat se rodině. Po příchodu z léčebny jsem si říkal, že si udělám inventuru vztahů, že si sám pro sebe řeknu, komu dlužím omluvu, komu jsem nestihl odpustit a co jsem komu slíbil a nesplnil.

Moje nejstarší dcera Karolína mi vždycky říkala – tati, vezmi mě někdy do pralesa. A já říkal – to víš, že tě někdy vezmu do pralesa. A já jsem si po léčebně říkal, že je načase sliby začít plnit. Tak jsem pár týdnu nato řekl – Kájo, sbal si věci, jedeme do pralesa. A v tom pralese jsem začal psát knihu Dvě slova jako klíč, představoval jsem si, jaké to je pro někoho, kdo si tu inventuru dělá až na konci života…

Jan Pokorný a Josef Formánek|foto:Martina Sedláková

Ve filmu hraje hvězda světové kinematografie Pierre Richard. Jak se podařilo ho přesvědčit, aby ve filmu hrál?

Dan mu napsal dopis a on slušně odpověděl, že už je starý, a Dan mu napsal znova dopis, že jeho tvorba rozsvěcovala temné roky za jeho mládí a hrozně by nás to těšilo. A na ten srdcervoucí dopis mu Pierre odepsal, že tedy do toho půjde.

Co tam hraje?

Hraje tam francouzského kněze, který je povolaný sloužit v New Yorku, a jemu se najednou začnou zdát podivný, zvláštní sny, kdy vidí život jiných lidských bytostí. Ale dál už nebudu naznačovat…

Ale můžete naznačit, jak je ten film mezikontinentální. Kde všude se natáčel?

Natáčel se v Indonésii na ostrově Siberut, v Indii, v Himalájích, Dánsku, Čechách, Francii, točilo se také v New Yorku.

Ostrov Siberut, to je váš druhý domov?

Tak nikdy tam nebudu doma, budu tam vždycky cizincem, ale je to druhé místo na zemi, kde se cítím jako doma. Siberut je 150 km západně od Sumatry v Indickém oceánu, dodneška tam žijí lovci a sběrači, kteří žijí tak, jak my před tisíc lety. Obstarávají si lukem a šípy svou obživu.

Jak vznikal film Dvě slova jako klíč? A jaké pocity má Josef Formánek, když létá na paraglidingu? Poslechněte si celý rozhovor.