Darovala ledvinu cizímu chlapci, aby manžel mohl žít

27. leden 2012
Zblízka
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02172528.jpeg

Osudy čtyř lidí dala dohromady velmi náročná operace. Manželský pár a matka se synem si mezi sebou vyměnili ledviny. Podobná unikátní transplantace se podaří jen několikrát do roka.

Nikdy by se pravděpodobně nepotkali. Čtyři dospělé lidi však dala dohromady šťastná náhoda. Lékaři je vybrali v registru pacientů jako vhodné dárce pro transplantaci ledvin. Náročná operace jim doslova zachránila život. Lékaři dbali také na to, aby se oba páry nikdy nesetkaly. Z etického hlediska jsou zkřížené transplantace velmi citlivé.

„Byl to zvláštní pocit, že ledvinu nemůžu dát manželovi přímo, ale úplně někomu jinému,“ popisuje drobná žena. Pro jejího manžela byla operace jedinou možností, jak žít naplno.

První transplantace v deseti letech

„Manžel jezdil osm roků na dialýzu, dvě transplantace prodělal v Olomouci. Ta druhá nevyšla. Manžel měl dialýzu třikrát do týdne, takže jsme nemohli jet ani na dovolenou,“ vysvětluje, co pro jejich rodinu manželovy nemocné ledviny znamenaly.

Na vybranou neměl ani druhý pár – matka a syn, který přišel na svět s vrozenou vadou. Měl mnohem větší močový měchýř. Moč se vracela do ledvin a ty mu postupně selhávaly. První transplantace přišla už v deseti letech.

Rozvoj malého kluka, nadšence do fotbalu a hokeje, najednou zbrzdila špatná diagnóza. S darovaným orgánem žil celých 16 let, poté přišly komplikace. Matka mu už tehdy chtěla darovat ledvinu, syn s tím však nesouhlasil.

„Říkal jsem si, že by jí ve stáří mohla odejít zdravá ledvina a co potom? Bude prožívat to co já v mládí?“ vysvětluje svůj nesouhlas syn. Testy nakonec stejně ukázaly, že by matčin orgán synovo tělo nepřijalo. Nezbývala jiná šance než čekání na dárce.

Etická komise rozhoduje i kvůli rozvodovým přím

V tu chvíli osudy čtyř zmiňovaných lidí svedli dohromady lékaři v IKEM, kteří oba páry zapsali do transplantačního registru. Přišly dlouhé měsíce čekání. Jednoho dne pak lékaři obě rodiny spojili dohromady, aby zapadly do genetické skládačky.

Matka darovala ledvinu nemocnému muži. Syn pak dostal ledvinu od jeho manželky. Podle Jiřího Froňka, přednosty Kliniky transplantační chirurgie pražského IKEM, to byla šťastná náhoda. „Tato dvojice byla o to složitější, že v jednom případě se jednalo o druhou a ve druhém případě o třetí v pořadí transplantaci ledviny,“ dodává Jiří Froněk.

Logo

Nemocní muži tak podstupovali riziko, že se ledviny nemusejí ujmout. Jejich dárkyně, obě ženy, musely kromě lékařských testů projít pohovory u etické komise. „Řekla jsem, že to dělám pro své dítě. To jim stačilo,“ popisuje matka a dodává, že etická komise rozhoduje i kvůli spornému případu – manžel daroval orgán manželce a při rozvodu se o něj pak přeli.

Souhlas s transplantací podepisovala i druhá žena. Etická komise, ve které zpravidla sedí lékaři, klinický psycholog a právník, hodnotí zákrok vždy, když jde o darování orgánů mezi nepříbuznými lidmi. Lékaři se chtějí vyhnout riziku, že by někdo podstupoval operaci nedobrovolně nebo dokonce prodával svoje orgány.

Jsou navždy spojeni, ale nikdy se nepoznají

Platí také jasné pravidlo, že nepříbuzenské páry se nemají nikdy vzájemně poznat. I proto jména obou rodin zůstávají skryta.

„Ne každá ledvina funguje okamžitě. Ve chvíli, kdy jedna z ledvin nefunguje okamžitě, mohly by se zúčastnění navzájem obviňovat. Druhý důvod je ten, že kdysi dávno ve Spojených státech někdo řekl, že nechce ledvinu od černocha, tedy od jiného etnika, což z medicínského hlediska je nesmysl,“ vysvětluje důvody zachování anonymity párů Jiří Froněk.

Ani jedna z rodin by o vzájemný kontakt nestála, po operaci se však někteří zúčastnění na krátkou chvíli zahlédli. Všem čtyřem lidem se změnil před dvěma měsíci život.

Poprvé čeští lékaři operovali párovou výměnu ledvin před devíti lety v IKEM. Na operačním sále tehdy ležely dva manželské páry. Dárkyněmi byly také ženy. Dodnes se tyto rodiny přátelí. A to doslova na život a na smrt.

autor: pbe
Spustit audio