Co se týče mimořádných událostí, Češi patří mezi nejštědřejší v Evropě, zdůrazňuje Josef Koláček z organizace ADRA

ADRA je proslulá tím, že má obrovský sbor dobrovolníků. Je pořád hodně zájemců o to, stát se dobrovolníkem?

Určitě. Je to trošku sezónně, když končí semestr nebo jsou prázdniny, je dobrovolníků méně, ale hlásí se pořád spousta dobrovolníků. Při mimořádných událostech, jako bylo tornádo nebo povodně v minulosti, tam nejsme ani schopni všechny dobrovolníky uplatnit. Nabídka dobrovolnické práce je tak obrovská, že převyšuje potřeby.

Heslo, které má ADRA, „Jsme tu s vámi pro druhé“, nezevšední?

Určitě ne. Co je pro mě důležité, je, že my jsme opravdu prostředník. Snažíme se propojovat lidi, kteří potřebují pomoct, s těmi, kteří tu pomoc nabízejí. To se v průběhu let pořád tak proměňuje, že je to pořád nové téma.

Co vy osobně v těchto dnech zejména koordinujete?

Jsou to dvě roviny. S kolegy ze zahraničního oddělení organizujeme logistickou pomoc na Ukrajinu, ale taky psychosociální pomoc, protože to je jedno z mých velkých témat. Spolupracujeme s řadou psychologů, hasičských psychologů i terapeutů. Snažíme se školit další lidi, kteří v rámci České republiky dokážou pomoct příchozím Ukrajincům, kteří zažili traumatizující zkušenosti.

Vypadá to, že ochota občanů České republiky pomáhat třeba ukrajinským uprchlíkům je stále na vysoké úrovni, čím si to vysvětlujete?

Čtěte také

Češi rádi pomáhají. Penězi i volným časem, říká ředitel organizace ADRA ČR

Dlouhodobě sleduju, že co se týče mimořádných událostí, tak Češi patří mezi nejštědřejší v Evropě. Byť se od začátku konfliktu možná někde lokálně omezují ty zdroje. Je potřeba si uvědomit, že je to dlouhodobá záležitost – občané můžou vydržet nějakou chvíli, ale pak pomoc potřebuje mít nějakou strukturu a je to spíše institucionalizované.

Jaká zkušenost pro humanitární organizace bylo tornádo na Moravě?

Byla velmi těžká. I pro mě osobně. Hodnotím to zpětně jako jednu z nejtěžších událostí, kterou jsem v Adře prožil při pomoci.  Bylo to dané tím rozsahem, velkým pocitem ohrožení pro velkou skupinu lidí. U povodní to bylo v minulosti, takže se ta událost dala předvídat, řada lidí se dokázala evakuovat do bezpečí. Tornádo udeřilo velmi rychle, velmi silně a nečekaně. Pocit ohrožení na životě měla strašně velká spousta lidí. I dopady byly poměrně drastické, co se týče škod na majetku.

Jak to je s poskytováním pomoci, když se na jednom místě sejde několik humanitárních organizací?

Tím, že se už dlouhá léta známe, tak se snažíme setkat, rozdělit si území nebo činnosti, abychom se nepřekrývali. U tornáda do té oblasti a procesu pomáhání vstoupilo spoustu méně koordinovaných skupin, se kterými to na počátku mohlo být trošku komplikovanější. Ale většinou energie došla rychle a bylo potřeba tu práci a proces pomoci udržet dlouhodobě a konzistentně.

Úžasný prvek pomoci v tornádu byl, že do hry vstoupila celá řada soukromých nadací.

Další, ale úžasný prvek pomoci po tornádu byl, že do hry vstoupila celá řada soukromých nadací. Potom jsme udělali skupinu asi patnácti humanitárních organizací a nadací, které se rozhodly velký balík peněz – asi miliardu a tři sta milionů –, která byla k dispozici, rozdělovat za stejných podmínek. Komunikovali jsme rozsah zasažení, strukturu poskytování pomoci zasaženým lidem. Což bylo poprvé v historii takhle velké a mám z toho velkou radost, že se povedlo velmi dobře kooperovat tyhle věci.

Jak vypadá příprava humanitárního konvoje na Ukrajinu? V čem spočívá psychosociální pomoc ukrajinským uprchlíkům? Je možné si držet od práce odstup a „nenosit si ji domů“? A jak se organizace ADRA za 30 let proměnila? Poslechněte si celý rozhovor.