Akt pomoci je věc, která vnitřně odmění. A smích přináší úlevu, radí psychiatr Radkin Honzák

Je dobré dělat si srandu z války?

Dobré je dělat si srandu vždycky, protože humor je jedno z nejchytřejších řešení špatných situací. Válka je opravdu špatná situace a jsme v této chvíli bezmocní. Nemůžeme nic jiného udělat než poslat nějaké ty drobné. A pak zbývá buď plakat, lomit rukama, nebo být strašně naštvaný. Nebo to obrátit do paradoxu a udělat z toho humor. Jakmile se nám podaří udělat z něčeho srandu, tak jsme vlastně vyhráli.

Proč ve chvíli, kdy vidíme ve zprávách, že začala válka na Ukrajině, máme touhu jet na hranice, přivést uprchlíky, pomoci jim. Musíme něco nutně udělat, aby se nám to nepřepnulo do úzkostných stavů?

Čtěte také

Jak s dětmi mluvit o válce? Podívejte se na speciální vysílání pro rodiče a učitele

Ne, máme v sobě zabudovaný altruismus. Ta solidarita je daleko hlubší a altruistické kousky dělají naši blízcí i vzdálení příbuzní ve vývojovém žebříčku. Je o tom moc hezká knížka Dobráci od přírody, která vyšla asi před patnácti lety. Je tam o altruistických činech nejrůznějších zvířátek, která pomáhala i lidem.

Kdo má vlastní dítě, tak dobře ví, kdy dítě řve bolestí, kdy řve z hladu, kdy řve vzteky, nebo přivolává pozornost. Dokud byly děti jak housky pět na jednom vozejku, tak když jedno začalo řvát bolestí, tak ostatní se přidaly. Ta solidarita je tam v podstatě zadaná. Půjdete hasit sousedům barák nejen z důvodu, že se bojíte o svou střechu, ale že mu jdete pomoct. Ten akt pomoci, to je věc, která vás vnitřně odmění.

Když pomůžete někomu s něčím a nedostanete za to ani halíř, ani pár facek, tak máte daleko lepší pocit, než když jste se na něj vykašlali. Ta pomoc je pozitivní a více méně reflexní.

Dramatické situace, o kterých slyším ve zprávách, přinášejí někdy černý humor. Mám se mu bránit s pocitem, že se nehodí takhle vtipkovat, když někde umírají lidé, nebo tomu mám v rámci svého duševního zdraví dát průchod?

Myslím si, že smích za jakýchkoliv okolností přináší úlevu.

Když si vzpomenu na Jak jsem vyhrál válku nebo Hlavu 22, tak i to je způsob, jak tu válku zamáznout? Udělat si z toho takovou srandu?

Ono to potom vypadá, že to byla sranda, ale v tom je právě moment toho vítězství. Ani tady nemůže být černý humor ke škodě, protože válka taková sranda není. V každé krizi je napřed šok – tak začal covid, tak začalo tohle, nebo když vám řeknou blbou diagnózu.

Začneme si říkat – hergot, tohle přece není možný. Pak přijdou chvíle falešných nadějí. A pak se to propadne. A tam teprve začnou ty fóry vylejzat. Až když je ten průser, protože ten šok vás totálně demobilizuje. Když teče kortizol, stresový hormon, tak nám sundává i paměť.

Tam vzniká ten humor, v tom propadu? A co je pak?

V tom propadu je otázka, jestli budu v depresi, nebo v bezmocném vzteku. Anebo, jak říká můj přítel Koťátko, když vám nasazuje kleště, že vytrhne zub – nepodaří-li se, obrátíme to v žert.

Lomit rukama, nebo se vztekat naprázdno je z hlediska ekonomie organismu mnohem méně výhodné než se zachovat neslušně a zasmát se i v situaci, která není úplně k smíchu.