Co je to štěstí?

Všichni toužíme po štěstí, ale nikdo neví, kudy k němu vede cesta. Vlastně si ani neumíme dost dobře představit, co by na jejím konci mělo být. Podle pedagogů, kteří fandí novému předmětu zavedenému zatím na šesti školách ve Štýrsku, by výuka měla pomoci k rozvoji dětí v osobnosti.

Předmět tohoto "životního oboru" mají žáci základních škol až po gymnázia zatím jednu hodinu týdně a bez známkování. V takové hodině nesedí školáci přikrčení ze strachu, jaké nedostatky u nich vyučující objeví. Právě naopak - učitelé se snaží hledat dobré vlastnosti, talent, smysl pro umění. Je to škola hrou - přesně jak učil Jan Ámos Komenský.

Spolužáci se najednou ocitají ve vlastním, improvizovaném divadle. Ve skupinách se převtělují do různých rolí - jednou jsou nahoře, podruhé dole. Vyzkoušejí si postavení vládce a naopak jeho poddaných. Formou hry se ocitají v různých pozicích a učí se rozlišovat, kdo jaký je. Často je to inspiruje ke zkoumání vlastní rodiny, příbuzných. Hledají podobné typy jako v divadelních rolích.

Spolužáci si vzájemně dělají výčet dobrých vlastností. Všude je důraz na to pozitivní. Školáci si tak, aniž by to postřehli, zvyšují vlastní sebevědomí. V hodině výuky Štěstí nechtějí učitelé žáky takzvaně "nachytat", odhalit jejich neznalosti, ale naopak objevit v nich dobré vlastnosti, které si možná sami jejich nositelé vůbec neuvědomují.

Zkrátka dělají vše pro to, aby si školáci věřili, aby nepochybovali sami o sobě. Hodiny výuky Štěstí, zcela nového a velmi zajímavého předmětu, mají naznačit nebo ukázat cesty vedoucí k tomu, aby člověk byl šťastný. V konečném závěru pak pomoci, aby se z těchto mladých lidí staly jednou osobnosti.

Pro Radiožurnál Marie Woodhamsová, Rakousko.