Člověk se do textilu narodí a v textilu umírá, říká historička umění. Pořádá výstavu oděvů a šátků

Předpokládám, že na vaší výstavě Kdy ty všechny kytky jsou budou převažovat vzory květin. Jsou to opravdu ty nejčastější vzory?

Ano, květiny dominují a vždycky dominovaly. Květiny začaly dominovat především od renesance, protože s tím, jak se zvětšoval zájem o přírodu, o to, co člověka reálně obklopuje, květiny začaly dominovat v různých kresbách a předlohách, které pak využívali umělci právě pro truhláře, zbrojaře a také pro textil.

Čtěte také

Císařovy nové šaty. Oděvy napříč dobou i kontinenty

Krom toho tištěný textil souvisí nikoliv s evropským děním, ale s Indií, protože to byly indické látky, kde se vyskytovaly od starověku různé tištěné, především květinové ornamenty.

A s tím, jak se rozvíjel obchod mezi Indií a Evropou, zakládaly se různé východoindické společnosti, tak se toto dostávalo do Evropy a inspirovalo to všechny možné obory.

Takže nejčastějším vzorem dodnes na látkách jsou květiny, nikoli proužky a puntíky?

Ano, kytičky ve všech možných provedení jsou přítomné a určitě i zůstanou.

Který květinový vzor máte vy nejraději?

To je docela takto těžké říct. Mám ráda růže, kopretiny. Ale v podstatě mám ráda asi látky, kde je taková květinová louka, kde najdete od všeho kousíček. To je asi úplně nejpříjemnější.

500 exponátů

Vaše výstava Kde ty všechny kytky jsou, kterou lidou mohou navštívit v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, je ve čtyřech sálech, které jsou úplně odlišné. Celková plocha výstavy je skoro 900 metrů čtverečních. Kolik exponátů dohromady jste tam dali?

Máme tam zhruba 500 exponátů, ale jsou opravdu velmi různorodé. Jak jste říkala, jsou tam čtyři sály, které svým obsahem jsou také různorodé.

V prvním sále jsou šátky z 19. století, kde začíná vyprávění příběhu tištěného textilu. V současné době se šátky opět vrací do módy.

Šátek jako takový se ve vztahu k oděvu vyvíjel. Jak dneska vnímáme šátek jako módní doplněk, to je docela novinka. To začalo až ve třicátých letech dvacátého století a zájem stoupal. Takže třicátá léta, čtyřicátá, padesátá, šedesátá velký boom. Od sedmdesátých let se začal zájem trošku rozvolňovat a nyní zase začíná.

Ale musím říct, že šátky, jak je chápeme a nosíme dneska, jsou úplně jinak, než bývaly třeba před 30 lety. Dříve to bývaly docela běžné průmyslové výrobky a dnes to nejlepší vzniká designérských ateliérech. Po takovém šátku jako tuctové záležitosti už by dnes z lidí, kteří dbají na oblečení, asi málokdo sáhl.

Český vkus

Co všechno historie textilu prozrazuje o lidské minulosti?

Je toho hrozně. Na to se dá odpovídat hodiny. Textil odnepaměti patří k člověku. Ve všech možných knihách se dočtete, že člověk se do textilu narodí a s textilem umírá.

My vnímáme textil především jako módu, ale to je hrozně šalebné. Když je třeba módní oděv, tak než ta módní forma vznikne, tak tam je mnoho kroků. Musíme třeba myslet na textilní materiál, což po mnoha staletí byl len, vlna, potom se posléze přidalo hedvábí a bavlna a pak syntetické materiály. A toto je základ.

Čtěte také

Vkus nevkus, tím jsou Češi známí. Moje kolekce pro Expo není výsměch, Japonci ji ocení, věří Černý

Potom je zdobení materiálu, protože i když se dneska rozhlédnete, tak někdo má vzor, který je vytkávaný, hlavně vlněné látky, někdo nenosí žádný vzor, někdo má tištěný. A to všechno se prolíná a utváří oděv tak, jak ho vizuálně vnímáme kolem nás.

Když jdete po ulici a díváte se na lidi, jak jako historička módy vidíte třeba ty historické prvky, které se vracejí do módy nebo na ně odkazují? Co je pro vás vždycky radostí, že na někom vidíte?

Já to takto vůbec neberu, protože vnímám tu ulici jako takovou. Akorát když mám možnost na pár dní jet třeba do Londýna, tak se vrátím a říkám si, jací jsme konzervativní, jak i přes všechny možnosti je opravdu český vkus konzervativní. Ale s tím se nedá nic dělat, takoví prostě jsme. To není nic negativního. Ale já spíš vnímám jiné věci.

Ať je to londýnská ulice, česká nebo jakákoliv jiná, prostě převažuje sportovní oblečení, a to stále více a více. To je život a s tím se také nedá nic a musíme to přijímat.

Ale pak mě trošku překvapí, když třeba přijde nějaká paní za mnou do muzea a řekne: „Dnešní doba je hrozná, podívejte se, co ty lidi nosí. Všichni nosí sportovní kalhoty, džíny, trička, mikiny. To je přece hrozný.“ A ta paní má na sobě sportovní kalhoty, tričko a mikinu.

A já mám chuť říct: „Přece každý musíme začínat u sebe. Jestli se nám to nelíbí, tak proč, paní, na sobě nemáte třeba krásné květované šaty?“ Ale to se nám do dnešního života už moc nehodí.

Proč se historička umění a módy Konstantina Hlaváčková původně zaměřovala na historické zbraně? Nosili v minulosti muži šátky? A jaké módní vzory se objevují v novodobých filmech? Poslechněte si celý díl pořadu Host Radiožurnálu ze záznamu v úvodu článku.