Clo na asijskou obuv, demonstrace v Bělorusku, baskická ETA vyhlásila příměří

Extrémně levná pracovní síla a stejně tak levné a bohužel často nekvalitní zboží na straně jedné,poptávka chudších vrstev obyvatel na straně druhé. Jak se postavit k dovozu čínské obuvi? Jsou opatření z unie dostatečná? O tom v Duelu týdne disutovaly tajemnice a specialistka pro kožedělnou výrobu České obuvnické a kožedělné asociace doktorka Vlastu Majerovou a ředitelka odboru mnohostranné obchodní politiky a společné obchodní politiky Evropské unie doktorka Ladislava Votavová.

Přehled příspěvků

Štěpánka Čechová: Na koženou obuv z Číny a Vietnamu uvalila Evropská komise cla. Pro české obuvníky ale prý přichází opatření pozdě a je málo účinné. Dokáže ministerstvo průmyslu pomoci vlastními silami? V duelu týdne odpoví za resort ředitelka odboru obchodní politiky Ladislava Votavová a specialistka České obuvnické asociace Vlasta Majerová.

V běloruském Minsku policie brutálně potlačila demonstraci opozice a na okamžik zadržela i zpravodaje Českého rozhlasu Martina Dorazena. Po půl šesté vám popíše, čeho byl svědkem.

Baskičtí separatisté dali Španělsku naději na konec teroru. Dá se organizaci ETA věřit v trvalé příměří? Zeptám se španělského novináře Fernanda de Valensuely.

Málo lidí, zastaralá technika, kritika za propagaci linky 112. Problémy hasičů jsou téma pro mluvčího hasičského záchranného sboru Petra Kopáčka.

Takový je následujících zhruba 50 minut, ve kterých nebude chybět ani pravidelný fejeton Jana Pokorného. Příjemný poslech Radiožurnálu přeje Štěpánka Čechová.

Duel

Štěpánka Čechová: Dovážené kožené boty z Číny a Vietnamu, směřující na evropský trh, budou podléhat od 7. dubna čtyřprocentnímu clu. Tento čtvrtek o tom rozhodla Evropská komise, podle které už je trh přesycený a právě na asijskou obuv doplácí evropští výrobci. Opatření, které mnozí označují za další obchodní souboj mezi Evropou a Asií připomíná kolega Ondřej Kubala.

Ondřej Kubala: Asijské dovozy se také zřetelně promítají na český trh. V roce 2000 se u nás vyrobilo 13 milionů párů bot a loni to bylo už jenom pět a půl milionu. Podle tajemnice České obuvnické a kožedělné asociace Vlasty Majerové tato cla ale nic nevyřeší. Hlavním problémem je totiž podle ní dovoz za podnákladové ceny.

Host (Vlasta Majerová): Pouze za loňský rok do České republiky bylo dovezeno 58 milionů párů čínské obuvi, průměrná cena činila 46 korun a k nám se dováží kožená obuv za 9 korun, za 12 korun, takže pokud se nevyřeší vlastně tato cena, tak 20 procent na tuto cenu, tak to je opravdu směšné.

Ondřej Kubala: Evropští maloobchodníci, kterým se cla vůbec nelíbí tvrdí, že díky tomu zdraží dovážené boty až o 10 eur, tedy asi 300 korun. To ale odmítají zástupci unie. Podle nich půjde o zdražení o jeden a půl eura. Ovšem podle informací z Bruselu není čtyřprocentní clo konečné a například u čínských bot by se mohlo během půl roku vyšplhat až k dalším 20 procentům. Ovšem dovoz asijského zboží na náš trh není nic nového a například čínský textil se k nám začal dovážet podle Ladislava Šípka ze společnosti Mag Consalting už v 80.letech.

Host (Ladislav Šípek): Tehdy to samozřejmě bylo v rámci plánované ekonomiky, kompenzovaly se tím zase vývozy do Číny a sem se dováželo toto zboží. A jestliže mluvíme dneska o nekvalitním, tak z dnešního pohledu tamto bylo ještě více nekvalitní.

Ondřej Kubala: A Lubomír Smatana ze zahraniční redakce Radiožurnálu dodává, v jakých podmínkách čínské boty vlastně vznikají.

Lubomír Smatana: V továrnách pracují převážně venkované, kteří jsou rádi, že vůbec nějakou práci mají, mzdy se pohybují v přepočtu kolem 50, 70 korun denně, ovšem za dvanácti, čtrnáctihodinovou dřinu. Zaměstnavatel většinou neplatí za pracovníky pojištění, podle čínských zvyklostí ale dostávají několikrát denně jídlo a mají zajištěný i nocleh.

Štěpánka Čechová: Extrémně levná pracovní síla a stejně tak levné a bohužel často nekvalitní zboží na straně jedné, ale zároveň stálá poptávka chudších vrstev obyvatel na straně druhé a mezitím vším ekonomické zájmy obchodníků i prodejců. Jak se tedy postavit k dovozu čínské obuvi? Jsou opatření z unie dostatečná? To je téma Duelu týdne. Hlas jedné z účastnic debaty už jste slyšeli v úvodní reportáži, ve studiu vítám tajemnici a specialistku pro kožedělnou výrobu České obuvnické a kožedělné asociace doktorku Vlastu Majerovou. Dobrý den.

Host (Vlasta Majerová): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: A za ministerstvo průmyslu a obchodu je s námi ředitelka odboru mnohostranné obchodní politiky a společné obchodní politiky Evropské unie doktorka Ladislava Votavová. Dobrý den.

Host (Ladislava Votavová): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: Na úvod, paní Majerová, řekněme, jak jsou na tom čeští obuvníci nyní, po situaci s dovozem asijské obuvi?

Host (Vlasta Majerová): V podstatě ta opatření, která nastartovala Evropská unie příliš již českým obuvníkům nepomohou, protože u nás ten propad produkce nastal především v tom uplynulém období. Takže v současné době je vyráběna specializovaná obuv, dětská, zdravotní, pracovní vlastně, která se na trhu dá uplatnit a kterou vlastně ty asijské dovozy neohrožují.

Štěpánka Čechová: Nebo-li chcete říct, že to ostatní z české výroby už tak jako tak asijská konkurence zlikvidovala.

Host (Vlasta Majerová): Přesně tak, máte naprostou pravdu. Tady tu standardní vycházkovou obuv, tu už ta asijská konkurence nebo sportovní obuv, která u nás se také dříve vyráběla, tak tu už asijská konkurence naprosto zlikvidovala.

Štěpánka Čechová: Paní ředitelko, Evropská komise ta cla zdůvodnila jako reakci na mimořádně tvrdou a nefér konkurenci asijského zboží. Podle toho, co říká obuvnická asociace to ale vypadá, že tak jako tak pro české výrobce už to přichází pozdě. Jak se na to dívá ministerstvo průmyslu?

Host (Ladislava Votavová): No, ministerstvo průmyslu a obchodu hodnotí tu situaci z několika aspektů. Jednak my jsme přišli tak trošku zadarmo k opatření, kdy jsme vstoupili do Evropské unie v roce 2004, takže dobíhala určitá opatření, kvóty, ty minimální ceny, po kterých dnes naši obchodníci, zejména teda ti výrobci volají, pak bylo to vakuum, čili zase ty podmínky, na které naši výrobci byli zvyklí a teď přichází Evropská komise s velkým návrhem, který se setkal s obrovskou diskusí v samé Evropské komisi, mezi členskými státy, které to dokonce rozdělilo na dva tábory. Ty, které to opatření podpořily, ty, které nepodpořily a vlastně stojíme na takové křižovatce, kdy Evropská unie hledá cestu z toho, jestli postavit bariéru dovozům obuvi z Číny, z Vietnamu a případně i těch dalších zemí, anebo jestli hledat jiné cesty, jak toto výrobní odvětví přizpůsobit. Takže je to jakési opatření na zkoušku, to bylo také v úvodu řečeno, proto se mu říká prozatímní, vyhodnotí se, jak působí těch 6 měsíců a uvidíme, co bude dál. Na druhou stranu, jak se staví ministerstvo, to byla původní otázka, chci odpovědět. Nejsme přívrženci stavění bariér, Evropu je potřeba otevřít, Evropa musí konkurovat, i to obuvnické odvětví, tak jako třeba textilní průmysl, musí hledat cesty, jak zvyšovat svou konkurenceschopnost a jak hledat východiska. Ne, že budeme stavět opatření, ne že budeme přijímat fakt, že budeme přijímat celní kód.

Štěpánka Čechová: A jsme tedy pro, protože jsme nuceni evropským tlakem, anebo jsme ...

Host (Ladislava Votavová): My jsme pro, protože chceme stále ještě podpořit ten domácí průmysl a jsme rádi, že je tady aspoň nějaké opatření. Uvidíme, jak to opatření bude fungovat. Myslíme si, že je to lepší než nic, lapidárně řečeno.

Štěpánka Čechová: Paní doktorko Majerová, paní ředitelka tady řekla, že kdyby to bylo na ministerstvu průmyslu a obchodu, takže by to nebylo o stavění bariér, obchodních bariér, ale o tom, naučit se konkurovat. Lze ale vůbec konkurovat tak levné asijské obuvi? Není to už pozdě učit se konkurovat v momentě, kdy ...

Host (Vlasta Majerová): Berete mi to, co jsem chtěla říci, jako pokud chceme konkurovat, tak opravdu ta konkurence musí být férová. Tam nejde o to, že vlastně ty firmy by nebyly schopny konkurovat, ale vlastně pokud někdo podvádí, neplatí clo, neplatí DPH, podeklarovává jak množstevně, což o tom jsme se přesvědčili, tak i hodnotově a toto nelze postihnout, tak je to všechno špatně. I z našich údajů, které my máme přímo od Čínské obuvnické asociace, průměrná výrobní cena obuvi v Číně byla dva a půl dolaru v roce 2003 a od té doby výrobní náklady vzrostly. A k nám se dováží v loňském roce 58 milionů párů za průměrnou cenu 46 korun. Již jenom tato fakta ukazují, že zde není něco v pořádku, takže vlastně nelikviduje ten systém pouze ty výrobce, ale vlastně i ty malé obchodníky s obuví.

Štěpánka Čechová: Paní ředitelko, reagujte na to. Vypadá to, že nám vlastně nefunguje dostatečně systém na hranicích, abychom si dokázali poradit s těmi dovozy, aby například i stát nepřicházel o velké finanční částky na dani z přidané hodnoty, když nám sem budou lidé z Asie dovážet obuv, o které budou tvrdit, že její výrobní cena a dovozní cena je třeba 10 korun za jeden pár obuvi. Vždyť to už samo o sobě volá po tom, aby si někdo všiml, že to je úplný nesmysl.

Host (Ladislava Votavová): Přesně tak, souhlasím s vámi. Dneska jsme v Evropské unii, takže nelze tu vinu svalovat úplně jenom na ty české celní úředníky, kteří podrobují celní kontrole zboží, které jde přímo sem na to naše území České republiky, protože zboží jde i přes hranice Evropské unie. Je trošku zajímavé i to, že ceny, za které je deklarováno zboží při dovozu třeba na hranice někde jinde, že ty jsou skutečně vyšší, naše Celní správa se těmi věcmi zabývá, dneska jsem tu otázku diskutovala s nimi, protože to není náš resort, hledá také odpovědi na řadu otázek, proč třeba do Čech to zboží jde za nižší deklarované ceny než do Německa nebo do Belgie. Myslíme si, že otázka je třeba i v tom nebo problém je v tom, že koupěschopnost našeho zákazníka je trošku jiná a jde k nám jiná struktura zboží, než třeba do Německa do kamenných obchodů, takže to je jeden problém a pravda je, že řešení by mohlo být tady to prozatímní antidumpingové opatření, s nimž bude spojeno i to sledování těch dovozů, to, co my jsme kdysi dávno chtěli aspoň zkusit, aspoň tímhle způsobem přes licenční řízení donutit ty naše celníky v té době, před těmi x lety, aby byly ceny hlídány, aby byly deklarovány, tak o to nyní bude během toho půlroku se snažit právě ta Evropská komise, kontrolovat dopady a k čemu tady to opatření bude, no a za půl roku vyhodnotí, navrhne, jestli má cenu, aby se v tom pokračovalo nebo se hledalo jiné řešení, protože je dobře, že vůbec máme něco na stole. Jestli je to efektivní, jestli to k něčemu bude, skutečně ukáže ta praxe.

Štěpánka Čechová: Vy tedy se dostáváte trošičku do protimluvu. Napřed jste říkala, že nebýt Evropské komise a nápadu s cly, takže naše ministerstvo by něco takového nepodporovalo, takové stavění bariér, teď říkáte, že je to dobře. Znamená to, že vy přece jenom byste s tím chtěli něco dělat a nevěděli jste, kudy do toho a ta Evropská komise vás tak nějak nastartovala a budou následovat i nějaká opatření u nás na hranicích, anebo čekáte zase, co přijde z Evropské komise?

Host (Ladislava Votavová): Ono dneska je to trošku jinak. My jsme dneska jeden z členských států a my nemůžeme sami v obchodní politice vůbec nic, takže ...

Štěpánka Čechová: Vůbec nic, doslova vůbec nic.

Host (Ladislava Votavová): Ne, vůbec nic. My jsme jeden z členských států, který sedí v tom jednání při Evropské komisi a který hlasuje, jestli je pro takové opatření nebo ne. V Evropské unii v obchodní politice je společná kompetence všech členských států, takže stát nemůže vůbec nic a o tom je to, možná i to ukazuje to, jak ta situace je složitá, že zhruba půl státu bylo pro takové opatření, půl členských států bylo proti. I to je obrázek toho, že to není jenom specifika toho českého obuvnického průmyslu, že ta Evropa je dneska skutečně v takovém stavu, že není vlastně schopna říct, co vlastně chce.

Štěpánka Čechová: Paní tajemnice, slyšeli jsme, že my sami, jako Česká republika nemůžeme vůbec nic, čekáme na to, co Evropská unie. Jak vy tedy odhadujete, že se pro vás situace vyvine? Vzhledem k tomu přijatému opatření a vzhledem k tomu, že následuje půlroční čekání, co to udělá.

Host (Vlasta Majerová): Co se týká výroby, tak se domnívám, že příliš toto opatření vlastně tu výrobu nijak neovlivní, ani ji nepomůže, ani ji zřejmě neuškodí, protože já bych to ještě rozebrala trošku podrobněji. Nejenom, že vlastně zde není reflektováno, jaká je vlastně ta deklarovaná dovozní cena, ale navíc to opatření se netýká ani celé té skupiny podle celního sazebníku kožené obuvi nebo-li usňové obuvi. Tam jsou vybrány pouze určité podskupiny a navíc je vyjmuta obuv sportovní a dětská včetně dívčí a chlapecké, takže sem zasahují i určité jako skupiny dámské a pánské obuvi. Z tohoto důvodu opravdu to opatření je nesystémové a vlastně vyslovila s ním nesouhlas i Evropská konfederace se sídlem v Bruselu, která celé vlastně to šetření iniciovala. Takže tolik aspoň na vysvětlenou, domníváme se, že opravdu pro ty dovozce, kteří chtějí podvádět, nebude problém předeklarovat vlastně jinou skupinu, která těm clům podléhat nebude. A navíc teda ještě zase se obáváme toho, že naopak naroste i nárůst dovozu plastové obuvi, která je naprosto z těch hygienických, zdravotních pohledů mnohem méně vhodná, nežli ta kvalitnější kožená, nebo-li usňová obuv, takže ten výsledek toho opatření bude velmi problematický.

Štěpánka Čechová: Paní ředitelko, teď jsme slyšeli velmi podstatné věci, také jsem se k nim chtěla dostat, jde o to, že to opatření se skutečně vztahuje pouze na koženou obuv, takže to, co vlastně lidé obyčejní cítí, tak když řekneme lidově, že tam tlačí čínská bota, tak to je textilní obuv, umělá obuv z nejrůznějších materiálů, které nejsou kožené a také dětské botičky a sportovní obuv. Toho všeho jsou na tržištích spousty, toho všeho se také zabavují spousty s padělanými značkami, obuvníci mají tedy pravdu, že to opatření je v podstatě pro naši zemi, pro Českou republiku naprosto bezzubé?

Host (Ladislava Votavová): Paní tajemnice zmínila to, že opatření bylo vyvoláno nebo vzniklo na základě iniciativy té Evropské konfederace, to znamená, že vlastně ona sama, tato konfederace, jejíž je členem i ta naše Česká obuvnická kožedělná, že oni iniciovali toto šetření, čili oni navrhli, jakých druhů obuvi by se to opatření mělo týkat. A v tom je skutečně veliký problém, že z těch jednotlivých celních nomenklatur byly vybrány jenom určité prostě specielní nebo vybrané druhy obuvi, které byly navrženy k tomu, aby se jich šetření týkalo, aby na ně byla navržena ta ochranná opatření nebo antidumpingová opatření. To samé platí i pro ty ostatní druhy obuvi. Pokud by byl takový podnik nebo říkáme tomu stížnost pro Evropskou komisi, která bude shrnovat tu situaci, že je sem buď v tak velkých množstvích nebo za takové ceny dovážena, ať už je to plastová nebo textilní nebo jakákoliv jiná obuv, Evropská komise bude povinna se tím zabývat, ale je tady ta druhá strana mince, kdy těch 25 členských zemí nemá jednotný názor na to, jestli takováto opatření vůbec jsou dobrá. Ona Evropská komise může něco navrhnout, ale podléhá to právě souhlasu těch 25 zemí a ty se musí domluvit, jestli se mezi nimi najde aspoň těch 13, které zvednou tu ruku a budou hlasovat pro takové opatření a v tom je ...

Štěpánka Čechová: A ty se domluvily jenom na kožené obuvi.

Host (Ladislava Votavová): Zatím jenom tady na tom.

Štěpánka Čechová: Bez dětské obuvi a bez sportovní obuvi.

Host (Ladislava Votavová): Tak, tak.

Štěpánka Čechová: Paní tajemnice, to vypadá trošičku jako střelba do řad obuvníků, jakoby vy jste si nedokázali v té Evropské unii udělat pořádek a prosadit vlastně to, co vás nejvíc tlačí a pálí.

Host (Vlasta Majerová): Ne, tak ono to šetření začalo i na pracovní obuv, také z Číny a z Vietnamu a z Indie, ale ono je to opravdu velice složité a jak už paní doktorka Votavová říkala, pokud nejsou teda vyplněny ty příslušné dotazníky a kolonky a není to dostatečně přesvědčivé, tak je problém vlastně zahrnout třeba celou skupinu kožené obuvi pod antidumpingová cla, také pochopitelně jsme si toho vědomi. V Bruselu působí různé loby, takže přestože Konfederace obuvníků chtěla, aby do šetření byla zahrnuta i sportovní nebo-li atletická obuv a dětská obuv, tak vlastně v té podobě, jak to pan komisař Peter Mandelson navrhnul, tak nakonec vlastně právě tyto komodity tam zařazeny nebyly. Proto také je tam ten nesouhlas té Evropské konfederace, že to opatření prozatímní, tak jak bylo navrženo panem komisařem, se jim pochopitelně nelíbí.

Štěpánka Čechová: Abychom se dobrali nějakého závěru. Dámy, v podstatě jste se shodly, že to opatření, které Evropská komise zavádí, pro nás víceméně nemá ty dopady, které by očekávali obuvníci a kdyby bylo na nás, možná bychom se k tomu postavili jinak, možná bychom nestavěli žádné bariéry. Můžeme tedy, pokud nesmíme měnit pravidla, nastavovaná Evropskou unií, kde působí loby a kde působí různé neshody mezi výrobci, prodejci, dovozci, můžeme my, aspoň na našich hranicích zavést taková opatření, abychom nedováželi boty, v níž je deklarovaná cena naprosto nesmyslně nízká, abychom nepřicházeli o daň z přidané hodnoty do rozpočtu státního. Uděláme alespoň tohle to ze strany ministerstva průmyslu a obchodu nebo alespoň shodou nějakých dalších orgánů?

Host (Ladislava Votavová): Můžu-li mluvit za ministerstvo průmyslu a obchodu, je to škoda, že tato problematika nebo tyto úkoly prostě nespadají do gesce našeho resortu. My ale jsme v úzkém kontaktu s Celní správou, s ministerstvem financí, ví, že tento problém existuje, ví, že jsme dneska v podmínkách Evropské unie, kde zboží je deklarována na řadě různých míst, není to jenom na těch bývalých hranicích České republiky. Ví o tom, že zisky prodejců jsou mnohdy, Evropská komise říká, až 125 procent, že i tady je zakopaný pes a i my předpokládáme, že by to mohlo pomoci, kdyby takováto opatření, takové kontroly se dělaly a nakonec naše ...

Štěpánka Čechová: To znamená, vy to víte, ale už se na tom pracuje?

Host (Ladislava Votavová): To se musíte zeptat ministerstva financí...

Štěpánka Čechová: Vždyť jste říkali, že jste ve styku, že jste v kontaktu, že to máte dohodnuté.

Host (Ladislava Votavová): Vím o tom, že dělají analýzy třeba toho, proč do Německa se vozí dražší obuv a proč u nás se deklaruje nízká.

Štěpánka Čechová: Analýzy, analýzy, analýzy. Vyplňování formulářů, víte kde přijde nějaké opatření.

Host (Ladislava Votavová): To nemůžu za nás říct, my jsme jako ministerstvo průmyslu a obchodu pro opatření de facto hlasovali v Evropské komisi teď, ale ty následné kontroly bohužel nejsou ...

Štěpánka Čechová: To vidíme, jak to dopadlo. Paní tajemnice, věříte tomu, když slyšíte a znáte i to pozadí různých loby a potřeby vyplňování nejrůznějších formulářů, že se něco změní ohledně dovozů čínské obuvi, anebo se ještě naše děti budou setkávat s nekvalitní čínskou obuví za 50 korun za pár a nikoho už to nepřekvapí. Zkrátka je to něco, s čím se nedá hnout.

Host (Vlasta Majerová): No, až takový nebo i já někdy si říkám ten katastrofický scénář, jak to tady asi dopadne, tak v Evropě se zřejmě nebude vyrábět vůbec nic, ale tím pádem Evropa velice zchudne, stane se chudou a za dvacet let my tady naopak budeme vyrábět obuv pro Čínu, takže to je taková ta vize, že opravdu takhle to může dopadnout, ale přejděme k tomu, co by se dalo. Náš názor je, že opravdu Evropská unie by měla začít jednání s VTO, čili se Světovou obchodní organizací, protože některá ta pravidla, která VTO určuje vlastně pro ten vzájemný obchod si myslím by se dala korigovat právě tady ta problematika těch podnákladových dovozních cen, stanovení nějakých jednotkových cen a tady tyto záležitosti, když víme, že se jedná o neférovou soutěž a také víme, že i ta problematika toho antidumpingového řízení ta je velice složitá, protože u obuvi, pokud ji vezmeme an blok, tam máte asi 76 položek celního sazebníku...

Štěpánka Čechová: To už zabíháme do detailů....

Host (Vlasta Majerová): A v té každé té položce je x modelů a pokud se nenajdou nějaké jednodušší mechanizmy, tak vlastně to, co se provádí je asi odsouzeno k tomu, že to tomu trhu nepomůže.

Štěpánka Čechová: Výhled pomoci trhu, paní ředitelko, závěrečné slovo. V kolika letech, desítiletí?

Host (Ladislava Votavová): Já bych to neviděla tak katastroficky s tou Evropou, mě by se spíš třeba líbilo, kdybychom nehledali opatření, jak ten trh chránit, naopak spíš jak trh otevřít, anebo naopak, kdyby se třeba v České republice, tak, jako je tomu ve skandinávských zemích, kdyby byla zřízena designerská centra a kdybychom my zadávali si třeba výrobu takovou, jakou chceme, naše podnikatelské subjekty do těch zemí, které jdou obrovskou ekonomickou silou nahoru a před kterými se neubráníme, naopak, musíme se tomu postavit čelem a možná i to je důležité, hlavně včas.

Štěpánka Čechová: Pozvání do studia přijaly ředitelka odboru mnohostranné obchodní politiky a společné obchodní politiky Evropské unie ministerstva průmyslu a obchodu doktorka Ladislava Votavová, díky, na slyšenou.

Host (Ladislava Votavová): Na shledanou.

Štěpánka Čechová: A tajemnice a specialistka pro kožedělnou výrobu České obuvnické a kožedělné asociace doktorka Vlasta Majerová. Díky, na slyšenou.

Host (Vlasta Majerová): Na shledanou.

Štěpánka Čechová: Ve studiu už je připravena kolegyně Jana Lejpová s aktuálním zpravodajstvím a pak se během písničky pokusíme spojit s Běloruskem, kde zpravodaj Martin Dorazín sleduje následky zásahu policie proti demonstraci opozice. Připomínám, že i jeho dnes policie zatkla a má pro vás autentické svědectví.

Aktuální informace z běloruské demonstrace

Štěpánka Čechová: Brutálního zásahu proti opozičním demonstrantům v běloruském Minsku byl dnes svědkem zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín. Protest proti kontroverznímu znovuzvolení prezidenta Alexandra Lukašenka zastavily bezpečnostní síly na cestě k věznici v centru města. Tam Lukašenkův režim zavřel stoupence opozice, zadržené v předešlých dnech. Martina Dorazína bychom teď měli mít na telefonu. Hezké odpoledne.

Martin Dorazín: Dobrý den z Minsku.

Štěpánka Čechová: Martine, co se dnes v Minsku odehrálo? Jak probíhala demonstrace a jak ty sám ses ocitl v policejním antonu?

Martin Dorazín: Tak začněme po pořádku od začátku, jak to celé vlastně vzniklo. Dnes si Bělorusko připomíná 88. výročí založení Běloruské lidové republiky, to znamená nezávislého, nekomunistického státu, který sice měl jen krátké trvání, ale spousta Bělorusů v něm spatřuje počátek nějaké normální své vlastní státnosti a vidí v něm kořeny. Proto opozice svolala do centru Minsku velké protestní shromáždění, nicméně už od rána tisíce příslušníků speciálních sil OMON, policie a dalších neuniformovaných řekněme policistů zablokovaly celé to centrum kolem Říjnového náměstí, aby se tam ta opoziční demonstrace nemohla konat, takže všichni ti příznivci nebo stoupenci opozice se shromáždili několik set metrů v parku, od náměstí v Parku Janka Kupaly, před budovou státního cirkusu, což je takové trošku humorné, nicméně potom ta legrace skončila velmi rychle, protože objevily se výzvy, aby režim Alexandra Lukašenka propustil všech těch asi 1.500 vězňů, politických vězňů, to znamená nejde jen o politiky, ale o běžné účastníky všech těch demonstrací, kteří jsou v této době ve vazební věznici na okraji Minsku. Celý ten průvod několika tisíc lidí se vydal přes Minsk, přes centrum Minsku k vazební věznici, která je vzdálená několik kilometrů. Nešlo projít přímou cestou, protože to centrum města byla zablokováno, takže jsme šli vlastně trošku jako kolem centra Minsku, došli jsme do železničního viaduktu, kde už na nás čekaly připravené policejní jednotky OMON, vytvořily hradbu ze štítů a dávaly najevo, že samozřejmě tato demonstrace dál nepůjde. Všichni jsme si mysleli v té chvíli, že tím to skončí, že vlastně ten protest se takovým způsobem podaří zablokovat, nicméně z druhé strany v tom momentu se objevila druhá hradba, druhá bariéra, dostali jsme se do pasti a z této pasti nebylo úniku. Pak se obě ta čela začala k sobě přibližovat policistů a bylo jasné, že jde do tuhého. Ozvaly se buď varovné výstřely nebo i ostrá střelba, to já nedokážu posoudit. Objevilo se samozřejmě v několika minutách zranění, objevili se lidé, kteří potřebovali akutní pomoc. Bohužel sanitka, která byla na místě, tak se otočila a odjela neznámo kam, takže to svědčí o naprosté bezcitnosti toho režimu. Nedali vlastně, neposkytli první pomoc, my jsme se o ně snažili postarat, snažili jsme je ošetřit, nevěděli jsme, nakolik jejich zranění jsou vážná, ale v tom momentu příslušníci těch zvláštních policejních sil zaútočili na nás, odvlekli nás, naložili nás do antonů a odvezli nás z toho místa toho, z té pasti vlastně ven. V tom policejním antonu byla zvláštní situace, lidé samozřejmě měli strach, velký strach, ale před jejich očima policisté ještě ty lidi tloukli, bili je, některé starší paní, jak jsem viděl, které seděly vedle mě, tak omdlévaly, jedna žena dostala srdeční záchvat a samozřejmě, že jí nikdo v tu chvíli nepomohl. Nás tedy vyložili, nás dva novináře z celé té asi čtyřicetičlenné skupiny jednoho policejního antonu, vyložili na okraji Minska a ostatní odvezli neznámo kam. V této chvíli nejde o osudy novinářů, jde o osudy těch běžných lidí, s kterými vůbec nevíme, co je děje.

Štěpánka Čechová: Dokážeš odhadnout, kolik by mohlo být zraněných nebo zda dokonce nejsou oběti po té střelbě?

Martin Dorazín: Slyšeli jsme možná o jedné lidské oběti, ovšem to jsou zatím nepotvrzené zprávy, přesnější rozsah zjistíme zřejmě zítra, pokud vůbec. Nicméně já sám na vlastní oči jsem viděl několik velmi těžce zraněných lidí.

Štěpánka Čechová: Kde se teď nacházíte, jaká je situace?

Martin Dorazín: To se dá těžko odhadnout v této chvíli, protože my jsme vlastně se dostali do této pasti na samém začátku celé té policejní operace a celé to čelo těch 10 tisíc demonstrantů vlastně zůstalo za policejní hradbou. Co se dělo potom já nemohu říct, protože u toho už jsem nebyl, v té době nás policie odvážela z Minsku pryč.

Štěpánka Čechová: Dá se odhadnout, jak se bude celá situace vyvíjet? Zda se budou lidé dále shromažďovat, zda to skutečně přeroste v nějaké ještě masovější protesty v pokus o svrhnutí režimu?

Martin Dorazín: Já si myslím, že pokus o svrhnutí režimu jako takový asi v nejbližších dnech nelze očekávat, na to jsou ty protesty příliš slabé a síla režimu Alexandra Lukašenka je příliš velká, ale uvidíme, co dál budou připravovat opoziční vůdci, to znamená ti, kteří ještě zůstali na svobodě. Podle mých informací je ve vězení Alexander Kazulin šéf Sociální demokracie Běloruska, ale Alijaksander Milinkevič, kterého jsem neviděl v době toho policejního zásahu, tak snad zůstává stále ještě volný, takže uvidíme, jaké budou jeho další kroky a jaké bude jeho prohlášení, pokud jde o zítřejší den.

Štěpánka Čechová: Aktuálně z Běloruska Martin Dorazín. Díky a hodně štěstí.

Martin Dorazín: Na slyšenou.

Baskická ETA vyhlásila trvalé příměří

Štěpánka Čechová: Po 38 letech má Španělsko naději na konec násilí ze strany baskických separatistů. Nechvalně proslulá organizace ETA vyhlásila s platností od pátku trvalé příměří. Je to poprvé, co o nabídce klidu zbraní mluví představitelé ETY jako o stálé. Organizace také vyzvala španělskou a francouzskou vládu, aby proti ní přestaly používat represivních prostředků. Co je ETA a odkud se vzala? Její vizitku připravil redaktor Pavel Novák.

Pavel Novák: Zkratka ETA znamená Eustadita A Skatasuna, tedy v překladu Baskicko a jeho svoboda. Hnutí založila v roce 1959, tedy ještě za diktátora Francisca Franca část členů Baskické národní strany. Za cíl si vytkla bojovat za sebeurčení Basků, tedy národa, žijícího na západním rozhraní Španělska a Francie. Prvním násilným činem o sobě dala ETA vědět v roce 1968 vraždou velitele policie ve města San Sebastian. O pět let později spáchala atentát na předsedu vlády Luie Carelu Blanca. V roce 1995 chtěla dokonce zabít krále Juana Carlose, tento její plán ale policie zmařila. Zkušenost s bombami ETY má někdejší premiér José Maria Sunar. Ještě jako předseda opoziční Lidové strany přežil atentát jen díky svému opancéřovanému autu. Teroristé z ETY mají i bez toho na svědomí životy více než 800 lidí. Na politickém poli začala od roku 1978 zájmy ETY prosazovat strana Batasuna, tedy jednota. V roce 2003 její činnost španělský Nejvyšší soud zakázal.

Štěpánka Čechová: Odchází opravdu zřejmě poslední čistě evropská teroristická skupina do ústraní nebo je třeba mít se na pozoru? O situaci ví více španělský novinář Fernando de Valenzuela. Dobrý den.

Host (Fernando de Valenzuela): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: O konci ozbrojeného boje baskických separatistů se ve španělských médiích spekulovalo už několik měsíců. Lze tomu tentokrát opravdu věřit?

Host (Fernando de Valenzuela): Já si myslím, že to je přesně tak, jak jste to říkala. ETA odchází, ale ještě neodešla. Já si myslím, že je nutno mít se velmi na pozoru.

Štěpánka Čechová: Někteří analytici ale upozorňují, že víc než dobrá vůle může za tím příměřím stát fakt, že ETA je velmi oslabena po mnohých zásazích policie a její síť už fakticky neexistuje. Co na tom může být pravdy?

Host (Fernando de Valenzuela): Já si myslím, že ETA je skutečně velmi oslabená jednak proto, že španělská policie nikdy nepřestala bojovat proti nim ani za vlády Felipe Conzalese, ani za Aznara ani teď za Zapatera. Podle mého názoru jsou ještě další dva velmi důležitý důvody, jednak ty masakry z New Yorku a z Madridu a zejména se změnil postoj Francie za posledních 10 nebo 12 let, to znamená, že ETA už nemá klidné území, kde by mohla se bezpečně schovat. Už řadu let nemůže, jak se tady říká, kousnout a utíkat, to znamená klidně utéct pár kilometrů přes kopce, přes kopce, který důkladně zná a ještě k tomu změnil se taky postoj normálních basických občanů. Lidi dříve mlčeli, dnes lidé protestujou. Už mají lidi toho dost.

Štěpánka Čechová: Nebo-li ETA už vlastně ztrácí podporu i v řadách lidí, za které měla bojovat.

Host (Fernando de Valenzuela): Přesně tak. Především lidi, který dříve buď ze strachu, anebo z nedostatku informací jak se říká drželi hubu, teď to nedělají, a to je vidět a to má velký vliv na politický ovzduší i samotném Baskicku.

Štěpánka Čechová: Cílem našeho rozhodnutí je zahájit demokratický proces v Baskicku, chceme, aby byl vytvořen nový rámec pro uznání práv, které nám jako nároku přísluší. Překonání konfliktu je nyní možné. To prohlašuje ETA na nahrávce pro baskická média a španělskou televizi. Organizace také vyzývá španělské a francouzské úřady, aby přestaly s represí. Jak se k té výzvě staví vláda premiéra Zapatera? Jednání se separatisty přece sám podmiňoval ukončením násilí.

Host (Fernando de Valenzuela): Ano, Zapatero a to je poprvé, co nějaký předseda vlády udělal ve Španělsku za prvé požádal Parlament o souhlas se zahájením jednání za podmínek, že se ETA vzdá definitivního násilí a za druhé bude znovu v Parlamentu rozhodnutí o tom, jestli ty podmínky jsou splněný, aby to nebylo jenom na vládě, aby to bylo rozhodnutí Parlamentu jako nejvyšší představitel národní vůle a národní suverenity. Proto je teďko tak důležitá spolupráce všech hlavních politických sil a především spolupráce opoziční populární strany.

Štěpánka Čechová: Znamená to, že teď nastává jakési zkušební období pro obě strany, zda to, co si slibují, vydrží a neporuší a pak teprve dojde k nějakým definitivním dohodám?

Host (Fernando de Valenzuela): Přesně tak. Dokonce jestli dojde k pravým jednáním, jednáním v pravým slova smyslu. Zatím byly kontakty, kontakty přes dopisy, kontakty podle toho, co vyšlo najevo jak ve Švýcarsku, tak i v Norsku prý přes lidi, který jsou jako vzájemně vázaný jak k ETĚ, tak k vládě španělský, to znamená jednání jako takové ještě musí začít.

Štěpánka Čechová: A na jak dlouho odhadujete tu přechodnou dobu, než se dostaví nějaké takové hmatatelné výsledky i pro běžné Španěly, víte, než si budou moci lidé říci, ano, je to opravdu na té dobré cestě a teror skončí.

Host (Fernando de Valenzuela): No, může to trvat dost dlouho. Podle posledních průzkumů veřejného mínění jen 80 procent Španělů věří, že vláda musí využít této příležitosti možnosti uzavřít trvalý mír a přes 80 procent si myslí, že populární strana by měla v této činnosti vládě pomáhat. 68 procent lidí věří, že to může být, jak se říká tady ve Španělsku, začátek konce, ale je taky mnoho lidí, kteří se bojí, že to může být jenom finta, pokus ETY o nastavení další pasti. To už bylo několikrát.

Štěpánka Čechová: Španělský novinář Fernando de Valenzuela. Díky, na slyšenou.

Host (Fernando de Valenzuela): Na slyšenou.

Hasičský záchranný sbor

Štěpánka Čechová: Hrozbu zrušení některých požárních stanic a snižování počtu hasičů zastavilo tento týden rozhodnutí vlády. Ta vyhověla žádosti ministra vnitra a schválila posílení hasičského záchranného sboru o 125 lidí. Přesně tento počet zaměstnanců ale musel na základě rozhodnutí kabinetu z roku 2003 svou práci opustit a tak se vlastně jedná jen o doplnění původního stavu. Hasičů bychom pak měli mít celkem 9.385. Opravdu 125 nových lidí vyřeší potíže hasičů? Otázka pro mluvčího hasičského záchranného sboru Petra Kopáčka. Dobrý den.

Host (Petr Kopáček): Dobrý den. Tak těch 125 lidí pravda není zas až tak mnoho, nicméně je to takové to minimum, abychom mohli nadále efektivně fungovat, jinak bychom, kdybychom nedostali posíleno, kdybychom nedostali těchto 125 lidí, tak bychom zřejmě opravdu museli přikročit k tomu, že bychom zrušili několik stanic po celé republice a to by samozřejmě nebylo dobře. Nicméně ten problém nedostatku lidí na stanicích je dlouhodobý, my bychom potřebovali posílit o více než těch 125, minimálně o několik set nových pracovníků, nicméně jsme rádi samozřejmě alespoň za ten počet 125, že jsme se navrátili do toho stavu z roku 2005.

Štěpánka Čechová: Budete kvůli těm novým lidem žádat také o navýšení rozpočtu? S kolika penězi vlastně hasiči ročně hospodaří?

Host (Petr Kopáček): To usnesení vlády počítá s tím, že bysme neměli žádat nějaké dodatečné prostředky, nějaké dodatečné navýšení rozpočtů ze státního rozpočtu. My ty peníze musíme nalézt ve své vlastní kapitole, budeme muset zřejmě šetřit, budeme muset nalézt nějaké rezervy, jinak výše rozpočtu Hasičského záchranného sboru se pohybuje zhruba okolo 7,4 miliardy korun. Ten rozpočet na letošní rok je zhruba stejný, jako byl v roce minulém, v roce 2005.

Štěpánka Čechová: Když mluvíte o šetření, jak to vypadá s technikou, s kterou hasiči pracují?

Host (Petr Kopáček): Tak, to je naše dlouhodobá bolest. Naše požární technika postupně zastarává, už vlastně o několik let překračuje takovouto dobu životnosti nebo tu obvyklou dobu, po kterou je vhodné ji používat a bohužel se nám nedaří tento trend zvrátit. My bychom každý rok potřebovali o několik set milionů korun více, než dostáváme ze státního rozpočtu, aby se nám podařilo aspoň ten trend zastavit. Jinak například u dobrovolných hasičů je ta situace ještě mnohem horší. Je pravda, že některé obce se starají o své dobrovolné hasiče a pořizují novou techniku, nicméně když vezmeme to jako celek, tak tam ta situace mnohdy je opravdu velmi tristní, ovšem nedá se říci, že by to nějakým způsobem bezprostředně ohrožovalo bezpečnost občanů. Stále jsme akceschopní, stále jsme schopni chránit životy a zdraví občanů, takže zatím se nemají čeho bát, ale pokud by ten trend i nadále pokračoval, pokud by ta naše technika nadále stárla, tak by jsme museli zřejmě omezit některé činnosti a museli bysme si říct, že na něco už nestačíme, něco už prostě zkrátka nemůžeme dělat.

Štěpánka Čechová: Když se ale podíváme na statistiky, tak jen za první dva měsíce letošního roku má Česko na kontě víc než dva a půl tisíce požárů se škodou za téměř 285 milionů korun a nebývale vysoká jsou čísla obětí. Uhořelo na 40 lidí. Logicky se nabízí otázka, kdyby bylo víc hasičů, nemuselo být tolik obětí?

Host (Petr Kopáček): Já myslím, že takhle to v žádném případě nelze chápat. Ta letošní zima je skutečně specifická svou délkou, svou intenzitou a promítá se bohužel i do tuhleté tragické statistiky, kterou jsme zaznamenali. Ovšem drtivá většina těch úmrtí je spojená s neopatrností lidí, například při používání topidel, při kouření a i kdyby nás bylo desetkrát více, tak se obávám, že bysme těmto úmrtím, těmto tragédiím nedokázali zabránit, protože ten požár, pokud vypukne v domácnosti, postupuje velmi rychle, to je záležitostí několika desítek sekund a tam by nepomohlo, ani kdyby hasiči byli na každém rohu, takže bohužel je to spíš otázka neodpovědnosti lidí než je počtu hasičů nebo nedostatku počtu hasičů.

Štěpánka Čechová: Když už jsme u problému hasičského sboru, zdá se, že vaším největším problémem v posledních dnech je propagace tísňové linky 112. Zvlášť zdravotníci se rozčilují, že odvádí pozornost od národních linek a může prý až o minutu oddálit telefonicky instruovanou pomoc pacientovi.

Host (Petr Kopáček): Já se přiznám, že osobně té kritice dost dobře nerozumíme, protože pokud samozřejmě dochází občas ke zdržení při komunikaci mezi linkou 112 a 155, ovšem to je spíš záležitostí zdravotnických záchranných služeb a jejich operačních středisek, které bohužel stále ještě nejsou dostatečně vybavena na komunikaci s linkou 112 a potom může to působit jisté zdržení. Jinak to znamená, že to je opravdu odpovědností zdravotnických záchranných služeb, aby si tyto zařízení pořídily a my s nimi jednáme už dlouhodobě, bohužel bez zatím bez nějakého výsledku ...

Štěpánka Čechová: Ale teď vás zarazím. Když sám víte o nedokonalostech, které ten systém ještě má, proč tak vlastně tlačíte na její propagaci?

Host (Petr Kopáček): Podívejte se, linka 112 už v podstatě v dnešní době nahrazuje plně linku 150, drtivá většina lidí, kteří se dovolají pomocí hasičů, tak využijí linku 112 a ne 150, to znamená, my opravdu nevidíme důvod, proč o lince 112 nemluvit. Konec konců je to i naše povinnost ze zákona. Kdybychom o ni nemluvili, tak to byl nemístný alibismus i právě vzhledem k tomu, že má takové výhody pro občany, jaké má, že to je jednotná linka evropského tísňového volání.

Štěpánka Čechová: O lince 112 má příští týden jednat i vláda. Jaké z toho očekáváte pro hasiče závěry?

Host (Petr Kopáček): V tom materiálu je několik zásadních bodů. Jedním z nich je, že my taky upozorňujeme právě na tu nedokončenost projektu právě kvůli tomu, že operační střediska zdravotnické záchranné služby ještě v současnosti nejsou ve valné části schopná přijímat takzvanou datovou větu z centra linky 112, ta datová věta to je v podstatě, to jsou v podstatě digitální informace o tom, kdo volal, odkud volal a co se stalo. Díky tomu právě může být ta reakce záchranných služeb mnohem rychlejší, než když je to klasický telefon, když je to klasická komunikace jenom prostřednictvím telekomunikační sítě. Pokud to vláda schválí, tak tam je opravdu požadavek na ministerstvo zdravotnictví, aby jednalo s jednotlivými zdravotnickými záchrannými službami v krajích a zkusilo s nimi vyjednat to, aby opravdu si pořídily technologii, která by umožnila plnou komunikaci v rámci technologie a linky 112.

Štěpánka Čechová: Mluvčí hasičského záchranného sboru Petr Kopáček. Díky, na slyšenou.

Host (Petr Kopáček): Na shledanou.

Fejeton Jana Pokorného

Štěpánka Čechová: A ani dnes vás na závěr nemůžeme ošidit o fejeton Jana Pokorného. Ten si z uplynulých sedmi dnů vybral jev, jehož pojmenování by se možná mělo stát v budoucnu sprostým slovem.

Jan Pokorný: V tomto týdnu jsme zaznamenali zprávy o několika lidech, kteří byli zatčeni kvůli podezření z korupce. Těžko říct, jestli to jsou zprávy dobré nebo špatné. Pravděpodobně obojí. Špatné v tom, že se u nás stále uplácet vyplácí. Dobré proto, že policie po korupcích jde. Jedním z problémů je, že v různých průzkumech a anketách lidé většinou říkají, korupce je všude kolem nás. Na dotaz, zda jako správní občané korupční chování oznámili, se za časté rozhostí rozpačité mlčení. Možná proto, že ne každý ví, co si s nabídkou úplatku počít. Jeden návod je například na internetových stránkách ministerstva vnitra. Cituji. Vážení občané, v případě, že jste se hodnověrným způsobem dozvěděli o spáchání trestného činu korupčního charakteru, měli byste o této skutečnosti bezodkladně uvědomit orgány činné v trestním řízení. Totéž platí v případě, že jste vy sami poskytli nebo slíbili úplatek, protože vás k tomu přinutily okamžité okolnosti. Jste beztrestní, pokud využijete zvláštní ustanovení trestního zákona o účinné lítosti. Potud citát. Více na www.mvcr.cz. Dokud ale nebude úplatek téměř až sprostým slovem, můžeme se taky ulitovat bez účinku. Pravda, na naší generaci, která za minulého režimu žila v prostředí, kde se člověk přes mandarinky dostal k jatérkům, ta směnil s lékařem za lázně pro známého, jenž se přimluvil a na Škodovku se pak nemuselo čekat rok, se už asi moc stavět nedá. Možná aspoň v tom, že přeci jen můžeme našim dětem vštěpovat, že úplatkáři jsou hloupí lidé. Pokud tedy i dnes platí rčení, že hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere.

Štěpánka Čechová: Slova Jana Pokorného ukončila pořad Týden v tahu. Příjemný zbytek večera při poslechu Radiožurnálu vám přeje Štěpánka Čechová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.