Členem Kupkovy umělecké skupiny v Puteaux byl i hostinský. Umělci mu za jídlo platili jeho podobiznami, obrazy dnes visí v galerii

Puteax dnes sousedí s mrakodrapy oplývající pařížskou čtvrtí La Défense. Ještě před sto lety to ale bylo industriální předměstí, kam se z Paříže jezdilo vlakem.

Tři sta portrétů kuchaře

Městečko si oblíbil i slavný malíř František Kupka, který se sem přestěhoval a založil tak vlastně uměleckou skupinu. A do ní patřila i jedna místní postava – kuchař a hospodský jménem Camille Renault.

„Všimněte si toho množství portrétů. Mezi lety 1925 až do konce padesátých let jich totiž vzniklo na tři sta. Tolik portrétů nemá nikdo jiný,“ říká mi hrdě Nicolas Mariotte, který má na radnici města Puteaux na starosti kulturu. A provází v místní galerii nazvané Maison de Camille.

„Sice nebyl tak známý, žádná hvězda to nebyla. Byl ale skutečně emblematickou postavou,“ dodává.

Pekař se zálibou v umění

Nicolas mě provází domem a chce mě přesvědčit, proč byl Camille Renault tak významný: „Narodil se v roce 1904 do rodiny pekaře v městečku na pomezí Normandie. Na venkov v té době jezdilo mnoho malířů. A malý Camille jejich práci obdivoval.“

Čtěte také

Beaugency – malé francouzské městečko, kde žil šest let malíř František Kupka

„Když mu bylo čtrnáct, přestěhoval se do Paříže a vyučil se cukrářem. Tři roky nato se dostal už jako učeň do slavné restaurace Marguery. Podívejte se tady na fotku, jak už byl pořádný,“ říká trochu s nadsázkou Nicolas.

Postup měl Camille tak v kuchyni nalinkovaný. A přitom měl nadále svou velkou vášeň a tím bylo umění. Místo karbanu nebo hraní billiardu, radši chodil po ateliérech a seznamoval se s umělci.

Restaurace u Big Boye

Nicolase se ptám, jak se ale dostal do Puteaux, na západ od Paříže? „Paříž už byla moc drahá! Přestěhoval se a založil si restauraci,“ pokračuje Nicolas.

A tu nazval podle sebe, tedy U Big Boye. Nicolas mi svěřuje i jeho míry, váhy - v necelých pětadvaceti letech měřil 190 centimetrů a vážil stejné číslo, ale v kilech. „V té době už tady bydlel i náš český kamarád František Kupka a s ním i další umělci. Scházeli se každou neděli a filosofovali. A s nimi i Camille. I on byl součástí této skupiny.“

Schůzky se mnohdy odehrávaly přímo v jeho restauraci. Diskutovalo se totiž nejen o umění nejen na plátně, ale i na talíři. V Puteaux si dodnes svého významného umělce připomínají. Jeho pamětní dům je plný velkých podobizen.