Cirque du Soleil už mě neláká. Mám raději představení, kdy je člověk blízko, říká šéf festivalu Letní Letná

13 fotografií

Před 21 lety jste asi nepředpokládal, že se Letní Letná rozroste do tak velkých rozměrů?

Ne, ale když někdo začíná festival, tak má nějaké představy, že by to mohlo být větší. Kdysi jsem měl sen přivézt Cirque du Soleil, to tady nikdo ještě neznal. Pak jsem pochopil, že na to nemám ani peníze, ani zkušenosti, ani renomé, aby se mnou vůbec někdo jednal.

Čtěte také

„Když nás nazvou komedianty, jsme hrdí.“ Loutkářům Anně a Rosťovi Novákovým dává kočovný život svobodu

Ale dneska už jsem v Cirque du Soleil několikrát byl na exkurzi, mluvili jsme spolu, dokonce jsme koordinovali, že by měli hrát na Letné. Ale už mě to neláká, je to příliš velké a komerční. Radši mám představení, kde je člověk blízko, vidí třeba i chyby, tamto je hodně dokonalé. Ale to je v pořádku, takové věci musí existovat a je dobře, že jsou. Na druhé straně, tohle je člověku tak nějak blíž.

Řekněte mi něco o lidech, co dělají nový cirkus…

Spousta lidí, kteří začali dělat nový cirkus, k tomu třeba přišli úplně náhodou. Začínají s tím mladí lidé, protože potřebují fyzičku, nějakou pružnost, nemít záklopky – když už chci dělat adrenalinový sport, lézt někam do výšky a skákat salta. A je v tom svoboda. Člověk, když to zkusí a nechce být bankéř a vydělávat těžké peníze, tak když tomu propadne, tak se tomu věnuje naplno. A je jedno, jestli to je žonglér, nebo artista, který tam leze někde v kopuli.

Je to svoboda uměleckého vyjádření, svoboda pohybu po světě?

Celkově, obojí, žánr umožňuje cokoliv. Je tam základ, že tam je artistika z klasického cirkusu, ale může se tam zapojit cokoliv – jsou tam vizuální věci, hudba, živé hraní... Není to ničím limitované. Takže každý k tomu přistupuje jinak, poetiku má každý jinou – někdo pracuje s tělem, nemá žádné rekvizity, někdo zase používá hodně scénografie, světel, hudby. Každý si najde to svoje a cest je mnoho.

Najednou se vytvoří malý přátelský svět, spíme i v maringotkách

Během festivalu žijete v maringotce. Je to nějaká nostalgie po starých časech, nebo to přišlo s novým cirkusem?

Když člověk začne dělat cirkus, tak ho zajímá i to kolem, a maringotka je krásný objekt. Pak člověk zjistí, že jich je spoustu druhů, které se tady vyráběly. Ty už ale nejsou moc k mání, cirkusy to rozprodaly a pořídily si karavany. Ale někdo občas má maringotku schovanou, někde hnije na zahradě a rozpadá se. Tak je sháním pro potřebu, že si v tom uděláme zázemí. Když seženu další, tak je zachraňuji.

21. ročník Mezinárodního festivalu nového cirkusu a divadla Letní Letná|foto:René Volfík, iROZHLAS.cz

Můžu si představit, že na Letní Letné se ráno z různých maringotek a karavanů vyhrabou různé postavy, které více či méně utváří Letní Letnou a nějak spolu žijí?

To je na tom to nejhezčí – vytvoří se tam rodina, tým. Kluci technici, holky z produkce, buď spí s v maringotce nebo, v nějakém karavanu. Ono to vlastně ani nejde, aby večer odjížděli domů a ráno přijížděli. V noci se třeba přestavují nějaké technické věci, mění se představení, takže ani nejde, aby ztráceli čas.

A hrozně krásné je to ráno, když se tam všichni postupně vynořují, chodí s těmi kartáčky, dáme si kafe, vajíčka, někdo přiveze buchty, posnídáme. Je to stmelující. Jsme tři týdny ve velkém stanovém táboře.

Asi by vám to chybělo?

Chybělo. Kromě toho, že se těšíme na festival, tak se těšíme na to, že tam budeme skoro měsíc společně bydlet. Ono se to propojí, protože i company tam bydlí některé v karavanech, jsou tam celý festival, protože tam hrají 15 představení, tak se to tak zvláštně propojí.

Čtěte také

iROZHLAS

‚Královna maringotek.‘ Restaurátor Bárta vrátil do života pětipokojový salonní vůz principála Kludského

Potkáváme se všichni na kafi během dne na festivalu, umělci se potkávají s diváky, kteří se tam vracejí, takže najednou tam vytvoří takový zvláštní malý přátelský svět, a to je na tom to nejhezčí.

Pravděpodobně už víte, co bude na programu příští Letní Letné?

Nechci prozrazovat, vyjednáváme, ale už musím koukat na rok 2026. Vozíme velká představení, velké produkce a hvězdy – vedle toho je hezké najít malá představení, která nejsou tak známá. Ale plány si všichni připlavují dlouho dopředu. Je to nějaký proces, ale nechci prozrazovat, protože to je ještě v plenkách. Byli se tady podívat z Kanady, jestli je to realizovatelné a podobně.

K čemu na festivalu slouží spiegeltent? A co je to vlastně nový cirkus? Poslechněte si celý rozhovor.