Čím chladněji, tím lépe, platí pro severské mushery a jejich huskye. Život se psy v arktické části Švédska je styl života
Do Česka sice pomalu dorazilo jaro, ale v severních končinách Evropy je pořád ještě zima. Někdo by možná řekl „zima jako v psinci“. V arktické části Švédska tento výraz ovšem rozhodně nemá negativní nádech. Pro vůdce psích spřežení totiž platí: čím chladněji, tím lépe, mají to tak i švédští musheři.
Mladík jménem Jos právě zapřáhl osmero huskyů a chystá se vyrazit na malý výlet. Trochu na sebe křičíme. Přes štěkot není téměř slyšet vlastního slova: „Psi se už opravdu těší, až vyrazíme,“ říká.
Za polárním kruhem
Jsme na okraji městečka Kiruna, asi sto padesát kilometrů za polárním kruhem. Jos dává povel ke startu, tlapky zabraly a jako kouzlem štěkot v mžiku utichá.
„Psi umí běžet vážně rychle, ale nechceme je uhnat. Jde nám o vytrvalost, ne o rychlost,“ vysvětluje mi.
Psi dokážou za den uběhnout klidně sto kilometrů. Teď si ale dáváme jen lehký osmikilometrový výlet do okolní přírody mezi nízké řídce rostoucí severské smrky v lehce zvlněné planině.
Jednoduché pokyny
K ovládání spřežení Josovi stačí jen dva povely: džííí pro odbočení vlevo a hááá, když chce zahnout doprava.
Čtěte také
„Teď jedeme po zpevněné stezce, kterou udržujeme. Vypadá to, že by člověk klidně mohl vystoupit a projít se po okolí, ale to opravdu ne. Zapadnul byste po pás do sněhu,“ varuje mě Jos.
Kromě krajiny se ze saní dají občas obdivovat také sobi, které tady po stovkách pasou zdejší domorodí Laponci a se štěstím se dá narazit i na plaché losy. Teď je kolem nuly, ta pravá nádhera se ale podle Jose kolem spřežení odehrává, když začne pořádně mrznout.
„Když v zimě teplota klesne na mínus patnáct, mínus dvacet stupňů, rozjasní se. Uvidíte Mléčnou dráhu, moře hvězd a třeba i polární záři,“ zasní se.
Jiné než teplé jídlo není možné
Psi tráví celé dny venku, kde taky spí v jednoduchých kotcích. Teplé dostávají jen jídlo, které je i pitím zároveň, třeba polévka z lososa. Jinak to nejde, voda by v misce zamrzla. Nízké teploty pro huskye nejsou problém, právě naopak.
„Čím je chladněji, tím víc energie mají. Vidím to na nich. A platí to i naopak. Čím je tepleji, tím jsou línější. V létě jenom leží a sluní se. Jeden z mých psů to má venku tak rád, že za mnou nechce vejít do místnosti ani, když je venku mínus čtyřicet, teplo je mu nepříjemné. A když začne sněžit, prostě spí na hromadě čerstvého sněhu a je šťastný,“ vypráví Jos.
Chlupaté osmispřežení pomalu vjíždí zpátky do psince, ale nejradši by zjevně vyrazilo na další okruh.
Škola pro štěnata
S Josovým kolegou Basem se ale ještě jdeme podívat na zdejší štěňata. S výcvikem začínají, už když je jim pár týdnů.
„Musí se nejdříve naučit nosit postroj. Stačí s nimi chodit na procházky, ale musí si zvyknout na ten pocit,“ popisuje Bas. Když vejde do malé dřevěné ohrádky a klekne si, chlupáči se na něj okamžitě nadšeně vrhnou.
Čtěte také
„Když jsou takhle hraví, bereme je na výběhy za sněžným skútrem, aby si zapamatovali stezky,“ dodává.
Jsme sice na severu Švédska, ale Bas i Jos jsou oba původem z Nizozemska, kde je sníh skoro vzácnost. U huskyů za polárním kruhem ale oba našli nový domov.
„Je to návykové. To už není práce, ale styl života. V psinci prakticky žijeme,“ směje se Jos, který si, podobně jako jeho psi, už zimu bez čtyřicetistupňového mrazu neumí představit.
Související
-
Svět ze sedla psího spřežení. Na rychlosti vůbec nezáleží
Zasněžená krajina, zamrzlá jezera a po nich sviští sáně tažené psím spřežením. Tak nějak si představujeme norský venkov. A nejsme tak daleko od pravdy. Norové pobyt...
-
Whiskey ze skandinávského ostrova poslouchá hudbu. Chutná líp Vivaldi, nebo rock?
Malá destilerie na ostrově mezi Dánskem a Švédskem vyrábí světově oceňovanou whiskey, ale i další pálenky. A především experimentuje, třeba s hudbou nebo kvasinkami.
