Svět ze sedla psího spřežení. Na rychlosti vůbec nezáleží
Zasněžená krajina, zamrzlá jezera a po nich sviští sáně tažené psím spřežením. Tak nějak si představujeme norský venkov. A nejsme tak daleko od pravdy. Norové pobyt v přírodě milují a najít psí spřežení není problém ani na jihu Norska.
Jednoho po druhém vyvádí Sven z kotců a zapřahá do saní. Některým psům dokonce nasazuje na tlapky ochranné návleky, které vypadají jako červené ponožky.
Sven vysvětluje, že dnes nepojedeme daleko, a tak dostanou návleky jen někteří psi. Ti, co mají trochu poraněné tlapky. Když ale jede ven na celý den, dostanou ponožky všichni. „Záleží taky na tom, jaký je sníh. Když mrzne, sníh je ostrý, ale teď je jen kolem nuly,“ vysvětluje.
Důležitá není rychlost, ale vytrvalost
Právě mě zastlali do saní a vyrážíme. Doufám, že Sven ví, jak řídit úzkými uličkami mezi ploty. Právě jsme minuli pařez a už jsme vyběhli ven. Psi se konečně dočkali, přestali štěkat a saně sviští krajinou.
Občas musím vyrovnávat v zatáčkách jako na motorce. Místy se prodíráme mezi stromy a skoky po terénních vlnách nejsou nejpříjemnější.
Sven říká, že právě teď jedeme rychlostí 25 až 30 kilometrů za hodinu. Rychlost prý ale není důležitá, hlavní je, jak dlouho psi dokážou běžet.
Zajímá vás, jak jízda psím spřežením vypadá? Podívejte se na fotky do přiložené fotogalerie!