Chtěli jsme udělat fantasy, ale zároveň se držet českých kořenů, říká režisér pohádky Princezna zakletá v čase
Do kin vstupuje druhý díl fantasy pohádky Princezna zakletá v čase. Režisér a scenárista Petr Kubík se spolu s kolegy inspiroval filmy, jako je Pán prstenů nebo Hra o trůny. „Věřím, že je z toho pořád cítit česká pohádka,“ přibližuje režisér. Co na moderní pohádku říkají dětští diváci? Jaký je rozdíl mezi pohádkou a fantasy? A jaké plány mají s příběhem tvůrci do budoucna? Poslechněte si rozhovor.
Jak moc si při psaní fantasy pohádky musíte říkat: „Ne, tohle ne, to je Pán prstenů. Ne, tohle je Zaklínač, tohle Hra o trůny…“?
Netajíme se tím, že všechny tyhle filmy jsou naší inspirací. Snažíme se ale hlavně vytvářet nový příběh, naše vášeň je vytvářet něco nového. Inspirace tam je, ale v tomhle jsme se nikdy krotit nemuseli.
Jak moderní má být vyprávění pohádek pro děti? Kladla jsem si tu otázku, když jsem viděla salony krásy ve fantasy říši…
Salon krásy vzbuzuje kladné ohlasy, věříme, že se lidem líbí. Jak moderní má být vyprávění je hodně subjektivní – co režisér, to názor. Každý rád vypráví nějak jinak, ať už víc tradičně nebo moderně.
Hlavně bychom děti neměli podceňovat a nedělat jednoduché příběhy. Dnes už děti v 5 letech koukají na Marvel, kde jsou příběhy hodně komplikované. I když tomu příběhu třeba úplně nerozumí, postupně si to každým rokem po příběhové lince užívají víc a víc.
My jsme to nastolili už od prvního dílu, u dvojky jsme šli ještě dál do fantasy. Po prvních předpremiérách věřím, že si to děti užívají.
Jestli dělat filmy pro děti moderně nebo tradičně je otázkou, ale určitě bych je nepodceňoval. A hlavně bych jim nedával jenom karikaturní postavy, což je bohužel u nových pohádek po zlomu tisíciletí hodně zvykem. Spíš než pohádka se z toho staly komedie, které už si jsou navzájem hodně podobné, a to mi na pohádkách vadilo. Troufám si říct, že jsme to s jedničkou trochu zlomili.
Jak vytvořit český Marvel? Přemýšleli jste tímhle směrem?
Určitě – chtěli jsme dělat fantasy, ale zároveň jsme se chtěli držet českých kořenů. Vycházet z české kultury a tradice. Věřím, že je z toho pořád cítit česká pohádka. Rozdíl mezi pohádkou a fantasy je ten, že jsou ve fantasy reálné postavy, které jednají reálně. V pohádce jsou postavy, které jednají nereálně a často karikaturně. V tom se lišíme a věřím, že i v tom fantasy se divák víc ztotožní s postavou, je schopný s ní víc prožívat strach, nadšení i smutek.
Kde jste vzali Murien? Takhle dobrou čarodějnici jsem v českém filmu ještě neviděla.
Murien jsme vzali poté, co jsme viděli snímek Hastrman, kde Simona Zmrzlá ztvárnila roli Katynky a byla za ni nominována na Českého lva. Tam nás úplně uhranula. Když jsme herečku Murien hledali, byla naše první volba. Hodně se nám to osvědčilo a po prvním i druhém díle je Murien v podstatě nejoblíbenější postava. Do budoucna přemýšlíme, jestli neuděláme nějaký spin-off příběh přímo o čarodějnici Murien.
Jaké bylo natáčení s koni a vlky? A v jakých zemí jezdí Per Kubík rád na motorce? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Hudba byla základní prvek, film jsem tvořil kolem ní, popisuje režisér snímku Il Boemo Petr Václav
Historický film Petra Václava o českém skladateli Josefu Myslivečkovi Il Boemo vstupuje do kin již 20.října. Jak režisér vzpomíná na natáčení v Itálii?
-
Do role přestárlého Prince Mamánka obsadil sám sebe. Charles je ještě o něco starší, směje se Budař
Při svém celovečerním režijním debutu si Jan Budař střihl hlavní roli, ilustroval knížku i vytvořil zvukovou kulisu. Jak pevnou rukou jako režisér nad herci vládne?
-
Strašidelné znojemské podzemí z fantasy Kletba krve můžete zažít na vlastní kůži
Několik kilometrů dlouhé a spletité chodby pod Znojmem jsou dějištěm fantasy příběhu Kletba krve od spisovatelky Martiny Hohenberger.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.