Chcete si odpočinout od pulzující megapole? Zamiřte na Long Beach!

Město New York má přes devět milionů obyvatel. Skoro tolik jako Česká republika. Z labyrintu rušných ulic a rozmanité směsi lidí nejrůznějších etnik, kultur a vyznání může návštěvníka snadno rozbolet hlava. Náš zpravodaj ve Washingtonu má tip, kam v takovém případě uniknout.

Stojím na pláži zády k pevnině a před sebou mám širý oceán. Nebýt dvou nebo tří lodí v mém zorném poli, mohl bych si připadat skoro jako v pustině. A při tom jsem jen pár kilometrů od jedné z největších světových metropolí New Yorku. Z Manhattanu jsem se vydal přes East River na východ, projel jsem Queensem, minul Kennedyho letiště a dorazil jsem na místo, kam Newyorčané kdysi jezdívali na nedělní výlety asi jako Pražané na Zbraslav nebo do Divoké Šárky. Jmenuje se to tu Long Beach - česky Dlouhá pláž.

První Evropané sem dorazili v sedmnáctém století , říká Roberta Fiori, místní historička, se kterou sedím ve výstavné, dobře udržované vile z roku 1908, která je sídlem místního Historického a památkového spolku. "Kdysi to byla jen písečná kosa, bariérový ostrov na pobřeží Long Islandu, jiného podstatně většího ostrova, který vybíhá do Atlantiku skoro 200 kilometrů východním směrem od New Yorku. Lovili tady rybáři, ale stálá osada tu nebyla. To se změnilo s rozvojem železnice," uvedla Roberta Fiori.

V 80. letech 19. století si lidé uvědomili, že si mohou i v blízkosti tak velkého města, jakým už tehdy New York byl, dopřát trochu radosti a pobytem na čerstvém vzduchu posílit zdraví. Přinejmenším bohatí si dovolit mohli a toho využil dravý podnikatel William Reynolds. Jeho osobnost a životní příběhy by stály za samostatné pojednání.

Podnikal ve stavebnictví, vlastnil divadlo a produkoval představení, zároveň se věnoval politice. Pro lepší představu o jeho způsobu podnikání: Reynolds například dovezl na Long Beach slony, údajně aby pomáhali při stavbě pobřežní promenády. Ale šlo mu především o publicitu a reklamu. Přesto byl zároveň velkorysým a progresivním vizionáře.

Roberta Fiori ho nazývá vynalézavým plagiátorem. Na Long Beach uskutečňoval myšlenky, které viděl jinde. Nechal prohloubit a vyčistit kanál, který umožnil, aby tady mohly kotvit velké námořní lodě. Přivedl do města hereckou a společenskou smetánku a i když později sám zkrachoval, udělal z Long Beach jedno z nejznámějších přímořských letovisek na světě.

Jak už to ve dvacátých letech minulého století v Americe chodilo, celebrity si tady často podávaly ruce s organizovaným zločinem. "Za prohibice se tady měli například čile k světu pašeráci, kteří přes zdejší přístav převáželi rum a jiný alkohol dál do vnitrozemí. Long Beach zůstalo nicméně exkluzivním útočištěm pro bohaté, dokud po druhé světové válce nezlevnila letecká doprava. Nejen bohatí pak začali dávat přednost cestám do exotičtějších míst," přiblížila tehdejší poměry Roberta Fiori.

Letovisko Long Beach začalo stárnout, vysvětlila Roberta Fiori. O domy se nikdo moc nestaral, nebyly na to peníze. To se změnilo až koncem minulého století, kdy se sem zase začali stěhovat lidé, hledající klidné místo k bydlení nedaleko pulsující newyorské metropole. "V celém státě New York najdete velmi málo podobně dobře plánovaných a urbanisticky promyšlených komunit," řekla s jistou dávkou pýchy místní historička Robrta Fiori.

A za sebe mohu dodat, že v těsné blízkosti New Yorku těžko najdete podobné místo, kde si obrazně řečeno připadáte jednou nohou v přírodě a druhou v jednom z největších velkoměst na světě.

autor: vpo
Spustit audio