Češi nejsou pro Srby neznámí

Na co si tedy naši rozhlasoví kolegové v Srbsku vzpomenou, když se řekne Česká republika a Češi? „Nejprve si vzpomenu na Kafku, Havla, mně velmi drahého Škvoreckého a samozřejmě také na Kunderu, jehož knížky jsem si zamilovala,“ řekla mi programová ředitelka Srbského rozhlasu Branka Vukovičová.

Václav Havel se objevoval v odpovědích u většiny srbských kolegů kvůli svým divadelním hrám, které se tu často hrály a hrají. „My jsme zvlášť spjatí s Milošem Formanem kvůli filmovému muzikálu Vlasy. Ze všech úhlů pohledu, protože to je fantastický film. A Formana mám ráda i kvůli jinému snímku - Přeletu nad kukaččím hnízdem,“ doplnila Branka Vukovičová.

„Pamatuji si ještě Československo, a to jako velmoc hokeje a fotbalu. Mými idoly byli Nedomanský a Bubník. Z fotbalistů Masopust, Kvašňák a Panenka,“ rozpomněl se Vlado Jankovič, hudební redaktor na stanici 202 Srbského rozhlasu pro mladé.

Nezapomněl ale ani na svou doménu a českou hudební skupinu, která v 67. přijela do Bělehradu. „Jmenovali se Flamengo. Vynikající skupina, která předběhla svou dobu. Byli tu dvakrát a dva z nich dokonce spali i u mne doma,“ zavzpomínal.

„Uvědomuji si, že ještě jako kluk jsem v Srbském rozhlase často slyšel Karla Gotta. Jinak jsem ještě v Praze nebyl a musím to rychle napravit, protože mi přátelé říkají, že to je nejkrásnější město v Evropě,“ dodal.

„U mě to je Alexander Ilič, profesor světové literatury na Filologické fakultě v Bělehradě, kde jsem vystudovala. Četla jsem jeho eseje o české literatuře a některé české spisovatele v jeho překladu,“ svěřila se mi Sanja Miličová, členka vedení stanice Srbského rozhlasu 2 zaměřeného na kulturu a vědu. A já dodávám, že profesor Ilič byl také velvyslancem v České republice a zmiňovali jej snad všichni, s nimiž jsem mluvil.

Dragan Šaranovič z programového oddělení se přidal: „Mě se nejprve vybaví můj první dojem, když jsem poprvé přijel k vám, a z okna autobusu jsem uviděl spoustu krásných dívek a žen. To mě drželo po celý první pobyt. Až při druhém jsem byl schopný navštívit a vnímat další krásy, například Karlův most a Karlovy Vary.“

„Samozřejmě tady všichni známe Menzelovy filmy. Před třemi lety režíroval v našem Národním divadle Shakespearovy Veselé paničky windsorské a měla jsem čest Jiřího Menzela poznat v době zkoušek,“ doplnila Snaja Miličová.

„Někdy si člověk bez přemýšlení řekne, že zná o České republice málo. Ale když si vzpomene na filmy a divadelní hry, které viděl, na knihy, které přečetl, když si vzpomene na umělecká díla naších tvůrců, kteří se inspirovali studiem u vás, nebo českým uměním a literaturou, tak zjistí, že toho o české kultuře známe víc než o kulturách jiných slovanských nebo evropských zemí,“ dodala.

A já musím dodat, že jsem nikde ve světě ani v Evropě nepotkal nikoho, kdo by věděl o naší kultuře víc a ještě na to byl pyšný a chtěl znát nové a nové autory. V tomto ohledu jsme pro Srby díky všem jmenovaným i nejmenovaným osobnostem opravdu vnímáni jako kulturní velmoc a máme být na co hrdí.